Mladý čtyřlístek ze Slovanu se do Kanady podíval a ještě přivezl domů zlaté medaile z neoficiálního mistrovství světa třináctiletých nadějí.
Upovídaní nebyli
David Nedoma, Ladislav Průša, Pavel Tomšík a David Martínek oblékli v únoru dres výběru Ústeckého kraje, aby se zařadili mezi 120 mužstev velkého turnaje, který se Quebecku pořádá od roku 1996. Poprvé je na ohromném putovním poháru vizitka z České republiky. Upovídaní zrovna moc nebyli, raději by to čtenářům Deníku napsali hokejkami na ledovou plochu.
S hokejem začínali všichni stejně ve čtyřech letech. Někdo přidal fotbal, ale kolem deseti let měli jasno. Samozřejmě že mají své sportovní vzory, hodně se jim líbí pravé křídlo Chicaga Blackhawks Patrick Kane. Dva hrají v útoku, dva plní úkoly obránce v mužstvu Slovanu. Přes výběr kraje se dostali na soupisku vyvolených.
„V zahraničí s hokejkou jsem byl poprvé, kluci si už vyzkoušeli turnaj ve Švýcarsku a ve Švédsku. Do Kanady jsme přiletěli jedenáctého února a na úvod jsme odehráli tři přáteláky. Potom se losovaly skupiny a my jsme se prostříleli až do finále. Pro nás bylo velkým překvapením zjištění, že se nesmí vůbec hrát do těla. Za každý kontakt následoval dvouminutový trest. Pořadatelé tvrdili, že hlavní je kolektivní pojetí a technika, tvrdost je nadstavba. Dalším překvapením byla neúčast Rusů, kteří nedostali pozvánku. Ve finále jsme porazili mužstvo Kanady 3:1 a já dal rozhodující poslední gól," říká nejvyšší z nich David Martínek.
Mluvili s Plekancem
„To víte, že jsme si to užívali i mimo hokejovou halu. Hostitelé nás vzali na výlet k vodopádům, na výstavu ledových soch, ukázali nám celý sportovní areál. Pro našince něco neskutečného. Tam má snad každý doma hokejku," doplňuje Ladislav Průša a hned pokračuje dál.
„Dokonce jsme cestovali do Montrealu na setkání s Tomášem Plekancem. Taky toho moc nenamluví, ale byl fajn. Turnaj skončil 23. února a dokonce nás točila kanadská televize. My jsme vyhráli, druhá byla Kanada, třetí místo vydřeli Němci. Na památku jsem si domů odvezl svou jmenovku ze šatny. Chtěl bych se tam ještě jednou vrátit. To je můj sen," ukončil rozhovor dvanáctiletý hokejista, který má rád angličtinu.
Fotku si přáli u svého znaku, bydlí přeci v Ústí.