Jak jste vnímal to, že jste asistentem hlavního týmu?
Pozitivně. Z nabídky trénovat „A“ tým mám velkou radost. Je to posun a zároveň něco nového v mé trenérské kariéře.

Máte nějaké zkušenosti s trénováním seniorů?
Má jediná zkušenost s trénováním dospělých je z roku 2003. Tehdy byl před zápasem odvolán trenérský tým a já společně s kapitánem Johnym Fritschem jsme vedli mužstvo Ambri Piota ve čtvrtfinále play-off proti Davosu.

V čem jsou podle vás největší rozdíly v trénování mládeže a dospělých?
Rozdílů je plno. Ty největší v přístupu k hráčům, komunikaci i náplni tréninku.

Máte už s panem Marešem nějak rozdělené kompetence?
Ve středu jsme o tomto s Tomášem hovořili. Domluvili jsme se, že jako bývalý obránce budu mít na starost obranné řady.

Jste ústecký odchovanec, nyní trénujete „A“ tým. Je to pro vás emotivní?
Rozhodně ano. I když jsem trénoval jakoukoliv kategorii v mládeži, vždy to bylo emotivní. Mám k tomuto klubu blíž než k jakémukoliv jinému.

Máte za sebou první trénink na ledě, jak jste si ho užil?
Zejména jsem se rozkoukával, seznamoval jsem se s hráči a nasával atmosféru. Mužstvo je pohromadě několik měsíců a já jsem naskočil do rozjetého vlaku. Trénink jsem si užil, nálada byla pozitivní, hráči pracovali naplno. Žádnou nervozitu jsem nepociťoval.

AUTOR: JAN PROŠEK