Hlavně v začátcích to neměla snadné. Díky vytrvalosti a cílevědomosti v mládí vyhrávala plavecké i pěvecké soutěže. Časem se vypracovala, i díky ústecké profesorce Jitce Švábové, na úspěšnou a zkušenou pěvkyni.

Do SRN šla v roce 1969 poté, co nové vedení Národního divadla nedodrželo slib a nedalo jí byt. Zkusila štěstí za hranicemi, během 2 let si chtěla vydělat na slušné bydlení v Čechách. Nakonec z toho bylo 34 let zpívání v nejprestižnějších operních domech. V Metropolitní opeře v New Yorku, v Covent Garden v Londýně, v milánské La Scale…

Co říkáte na to, že zde v ZUŠ Evy Randové letos učíte děti zpívat již desátým rokem?

Uběhlo to moc rychle. I dnes toi máme účastníky, kteří s námi již tehdy začínali. Třeba Tomáše Ondřicha z Ústí.

A ještě někoho dalšího, dnes?

Z těch, kteří tu s námi začínali, buď jsou všichni u divadla, nebo zpívání nechali a věnují se jinému povolání. Dá se ale říci, že se nám každý rok obsazení mění. Letos je tu osm lidí, máme Američany, Čechy, Němce, přijeli ze Slovenska, Moravy i Japonska. Opět to máme pestré.

Jak jste dnes pokojena s úrovní účastníků kurzů? Nebývají to někdy i dřevíčka?

Kdo má zájem přijet na můj seminář do Ústí, který dělám pro tuto hudební školu zdarma, tak má právo slyšet ode mne, co si o jeho zpěvu myslím a jak si to myslím. Samozřejmě ale paleta jejich schopností je různá a musím říct – ti profesionálové, ti už mi sem nejezdí. Ti mé kurzy nepotřebují, ti si přijdou ke mně jen tak na hodinu, řekněme, jednou za čas udělat roli.

To ale není účelem seminářů. Ty jsou právě pro zájemce o zpěv, pro studenty, kteří se teprve připravují na svou kariéru, či další povolání. A někteří dokonce změní povolání. Já tu mám dokonce inženýrku ekonomie, loni jsme tu měli inženýra– statika. Jsou to lidé, kteří rádi zpívají, také v amatérských či profesionálních sborech. Třeba při stuttgartské filharmonii je ještě vedle hlavního pevného sborového tělesa takzvané pomocné. To pomáhá, když je třeba pro Carminu Buranu mnoho lidí.

Loni byla velká vedra. Jste letos s počasím spokojena?

Určitě. Letos není ani zima ani teplo, počasí je pro zpěv ideální.

Je pravda, že tento seminář čekají změny?

Ano. Budeme se snažit – vzhledem k profesionálům – na srpen. Sezony v divadlech na západě končí až koncem července. Teď ještě mají žáci i studenti školní rok. Všichni jsou ještě na západě v plné práci, jen v Čechách už mají prázdniny (smích).

Těšíte se na páteční závěrečný koncert od 18.00 hodin v ZUŠ v Churchillově 4?

Ano, pokaždé se na něj těším.

Co dnes zpívala vaše žákyně Aya Kayama, Japonka žijící v SRN? A proč?

Zpívala árii Mimi z Bohémy, ale i písně, které si připravuje na podzim na Soutěž mladých talentů. Je to německá celorepubliková záležitost, na podzim začínají první kola. Budu jí držet palce, aby skončila co nejlépe – a budu s ní během čtyř dnů celý repertoár připravovat.

Je na vás vidět, že děti učíte s velkou chutí, radostí a nadšením. Kde se to ve vás bere?

To tam vždycky bylo. A doufám, že to tam ještě nějakou chvíli bude. S tím se člověk narodí, já vždycky ráda zpívala. To je stejné, jako když muž rád rozebírá auto. Když má volnou chvilku, tak zmizí v garáži. A já zase ožívám, když můžu zpívat s dětmi.