Tradice je tradice, festival proto začal už o den dříve koncertem českého Jazz Efterrätu v Činoherním studiu Ústí i mezinárodní soutěží jazzových kapel a sólistů do třiceti let Junior Jazz 2008. Tradičně ji pořádá Česká jazzová společnost, do ústeckého finále ze třinácti přihlášených postoupily dva soubory z Polska (katovický kvartet Biotone i Switch on Quintett z Poznaně/ Bydgoszczi) a po jednom z ČR (Mocca Malacco z měst Praha/ Přelouč/ Kladno/ Týnec n. L./ Klatovy) i ze SRN (drážďanské Trio Ring).

V porotě – vedle legendárního ústeckého jazzového trombonisty Svatopluka Košvance a producenta Jana Hály – usedli muzikanti jednoho z největších zážitků letošní akce – amerického soulového a swingového Freddy Cole Quartetu. Původně měli hodnotit jazzové mládežníky Bobby Broom, americký jazzový kytarista, jazzový bubeník Greg Rockingham a Chris Foreman. Tedy kompletní sestava Deep Blue Organ Tria, které páteční jazzový večer v Národním domě uzavíralo. Ale kapela se pořadatelům z Kulturního střediska města Ústí někam zatoulala; místo ve čtvrtek přijela až v pátek – a ještě pozdě. Ale o tom až o kousek dál.

Soutěž nakonec vyhrála polská parta Biotone. „Víc se mi sice líbili ti druzí Poláci – Switch on Quintett, ale porota rozhodla ve prospěch kvartetu,“ pokrčil rezignovaně rameny o dva dny později ve foyer Velkého sálu Domu kultury Ústí unaveně šťastný malý velký muž festivalu – jeho ředitel Ivan Dostál (ODS), ústecký radní a šéf města přes kulturu. A i když ten den měla v senátních i krajských volbách jeho partaj černý den, on si akci – vrchol ústecké jazzové i bluesové sezóny – užíval spolu s publikem.

Páteční jazzový koncert zahajoval v ND brazilský jazzový kytarista Zezo Ribeiro. Přiznávám – propásl jsem ho. Přišel jsem tak prý o to nejlepší z pátku. Mladík, který jako jediný – vedle Dodo Šošoky – byl na ústeckém festivalu podruhé, hrál sám, a výborně. Na „krabičku“ si natáčel odehraná sóla, do dalších sól je zase pouštěl a svou hudbu natolik cítil a uměl, že posadil na zadek většinu návštěvníků. „Nebyl to jenom skvělý muzikant, ale i člověk,“prozradili pořadatelé o muzikantovi. „Skvěle se s ním komunikovalo,“ dodali na vysvětlenou.

Následující polské Apostolis Anthimos Trio, spíš jazzová než jazzrocková parta okolo kytaristy , bubeníka a hráče na klávesy Apostolise Anthimose, rozdělila publikum na dvě nestejně velké „tábory“. Většina zůstala v sále a nadšeně aplaudovala rozsáhlým kompozicím kapely, skladbám bez zpěvu. Pár nespokojenců ale radši dalo při jejich exhibici přednost stánku pivních sponzorů festivalu ve foyer Národního domu. „Po výborném Zezovi je tohle otrava. Mám já zapotřebí poslouchat vyčpělý jazz třicet let poté, co byl v kurzu?,“ zeptal se jeden z návštěvníků.

Vynechat ale následující lahůdku, již zmíněný Freddy Cole Quartet – by byla osudová chyba. Samotný Freddy, důstojný černoušek u klavíru – chlapík kterému byste 77 let nehádali ani náhodou – byl… dokonalý! S mladými jazzmany v zádech hrál na klavír a zpíval, sálem zněly svižný swing i balady ze zakouřeného klubu, vyprávěl příběhy o zmařených láskách. Činil tak úžasně, citlivě a beze stopy hořkosti, prostě jen konstatoval co si s ženami (ne)užil, jeho smutek byl moc fajn. Nepomáhal si přitomžádným světovým hitem, který by na 100 procent publikum chytl, a přesto to tam bylo. Den před tím ho bylo možné potkat v ústeckých ulicích ve sportovním, v teplákách, pro koncert oblékl oblek s kravatou a změnil se v osobnost sinatrovského typu.

Zpíval tak, že jsme mu věřili každé slovo i notu, při jeho soulových písních sál ani nedýchal a když rozjel swing, publikum se neklidně vrtělo na židlích. Netuším, jestli vůbec v ty pěkné chvíle někoho zajímalo, že je bratrem slavného – již zesnulého – Nat King Colea, muzikanta který se pohyboval v jazzovém popu, swingu i složitějším jazzu. Ale publikum Freddy, nominovaný před časem na Grammy, chytl za srdce a po koncertě se po jeho deskách ve stánku ve foyer Národního domu jen zaprášilo. Jestlipak jsou ale na nich i sóla na bicí, kytaru či basu, k nimž také dal v Ústí svým mladým spoluhráčům prostor?

„Může poté ještě přijít něco lepšího?,“ ptalo se samo sebe publikum, než napochodovalo na jeviště již zmíněné Deep Blue Organ Trio. Nebylo špatné, spíkr Ivan Dostál v úvodní řeči vypíchl především Bobby Brooma, amerického jazzového kytaristu, kterého viděl někdy před půlnocí na hudebním kanálu Mezzo.

Na stanici, která je mu inspirací i rádcem při vybírání hostů pro ústecký mezinárodní festival. A byl to s Bobbym zážitek dvojí – při svých excelentních sólech totiž dělal „příšerné ksichty“. Podobně jako u Dana Bárty ve stejném sále o necelý měsíc dříve, i na jeho obličeji bylo vidět, jak svou hudbu prožívá a jak si ji užívá. A za černými brýlemi „schovaný“ nevidomý Chris Foreman, rozesmátý černoušek který své klávesy ovládal bravurně i ve prospěch tria, ale zdaleka nebyl tím posledním na letošním ústecké jazzandblues festivalu, který hrál na hammondky. Ale o tom více až v článku o sobotním večeru festivalu. Než ale ten ve velkém sále Domu kultury Ústí vypuknul, ještě těm největším jazzovým vytrvalcům a nadšencům bralo – v noci z pátku na sobotu pod Národním domem v klubu Circus – dech i hodiny spánku jam session. Prý bylo výborné.