Tříkrálový Anděl v kulichu se prolétne kostelem v Libouchci

Do češtiny ji společně přeložili ústečtí manželé Jan a Jana Kvapilovi.

Jana Kvapilová ke knize vytvořila pěkné linoryty, s Janem Kvapilem, pedagogem katedry germanistiky Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně, jsme si povídali.

Jak se stalo, že jste se pustil do překladu Preusslerových povídek, knihy Anděl v kulichu?
Na jaře roku 2008 jsme se na UJEP – společně s Collegiem Bohemicem – rozhodli, že pozveme Preusslera do Čech. Vždyť je to významný německý autor, který nejen že napsal řadu i u nás známých knížek pro děti, ale ty české přeložil do němčiny. Kocoura Mikeše, Kocoura Modroočka.
K pozvání jsme se rozhodli zorganizovat kulturní akce, konferenci, seminář pro studenty a něco vydat. Věděli jsme, že do češtiny je od něj přeloženo relativně málo knih, jen ty opravdu nejznámější. Vedle Malé čarodějnice třeba Čarodějův učeň, Vodníček či Strašidýlko.

A co se tedy dělo dál?
Preussler nepřijel. Je stařičký, ročník 1923, navíc se už zcela stáhl z veřejného života. Žije v nějakém penzionu.
Ale konference i seminář se uskutečnily a vydali jsme knížku Anděl v kulichu.

Prozraďte, jak jste na ni přišli?
Při přípravě semináře o tvorbě Preusslera pro děti jsem zjistil, že přímo do Čech je situován jeho román Útěk do Egypta přes Království České, učitelské povídky z Liberce a také sbírka povídek Anděl v kulichu. Tak jsem si učitelské povídky „Pan Klingsor uměl trošku čarovat“ i Anděla pořídil. Anděl mě uchvátil, s manželkou jsme ho četli a byli nadšení.

Čím?
Atmosférou. Sehnal jsem si ji zjara, ale díky ní už jsem se začal těšit na Vánoce.
Kloubí dohromady typicky českou atmosféru hor, české betlémy a staré časy. Jsme se ženou nostalgikové, staré časy nás uchvacují, baví. Ale povídky jsou navíc vyprávěné tak, že jsou vlastně pro kohokoli i v dnešní době. Mají současný jazyk.

Takže vůbec ne archaicky?
Ne. Preussler se v povídkách stylizuje do role lidového vypravěče, hovoří srozumitelným jazykem, jen občas přidá nějaký starý výraz z Liberecka pro zpestření, navození atmosféry. Jeho povídky se odehrávají na přelomu 19. a 20. století, má v nich více rovin. Hodně z toho, o čem píše, zná od svého tatínka, který byl etnografem. Sbíral pověsti a písničky podobně jako Josef Štefan Kubín. Chodil po chalupách a poslouchal vyprávění starousedlíků...

To aby nezanikly?
Ale ony nakonec zanikly, během odsunu se ztratily. Už tedy neexistují, ale přežily právě v mysli Preusslera, kterého inspirovaly a některé převyprávěl.

Dá se říci, že některé z těch pověstí a pohádek jsou hodně blízké těm, které dobře známe?
Pozor, toto nejsou pohádky. Jsou tam sice nadpřirozené bytosti, třeba Anděl, ale už tam nejsou draci a další pro pohádky nezbytné postavy. Vše se odehrává v tehdejších reáliích, fantastická úroveň zde není.
Ty příběhy jsou jedinečné i tím, že známe jejich reálie. Preussler v podstatě literárně rozpohybovává lidové betlémy. Betlém tu není v exotické zemi, je zasněžený, s rampouchy, a všichni k němu jsou v kožiších a nesou dárky a dary. Jsou to lidé z okolních vesnic, Češi i Němci, ale to zde nehraje žádnou roli. Žijí vedle sebe, vycházejí spolu.

Vaše žena Jana knihu pěkně a s citem ilustrovala. Asi i proto, že přesně věděla, o čem povídky jsou, že?
Přesně tak. Pět jsem jich přeložil já, dvě ona, společně jsme si je ale četli...

Která z nich je podle vás nejvděčnější čtenářsky?
Mám ohlasy od lidí, že každému se nejvíc líbí jiná.

Mou nejoblíbenější je ta pátá, Vyrovnané účty. Je o bábě Gustě, která prodává před poutním místem v Hejnici, na Štědrý večer tam zaspí a něco zažije. A ve Tříkrálové se Tři králové vracejí z Betléma přes Čechy, v noci zabloudí a na Jizerce narazí na sklárnu, kde přespí. Má moc pěknou atmosféru, je taková jímavá. Trošku o lásce, o sklárně a Třech králích...

Jak starým dětem je určena?
S manželkou jsme došli k tomu, že je to knížka jak pro dospělé, tak pro děti zhruba od 2. stupně ZŠ. Pro předškolní asi ne, na čteních ji ale v pohodě vzaly děti osmileté. Ale jinak je asi pro lidi od 10 let až do smrti. Dokud dokážeme číst nebo poslouchat.

Máte reakce od někoho známého?
V Praze z knihy četl herec Radim Vašinka a byl z ní nadšený. Jen „nadával“, že texty nejdou krátit. „Kdykoli jsem něco vyškrtl, dál se na to navazovalo,“ smál se.

V Ústí vznikají pěkné animované filmy podle knížky Labská královna. Uměl byste si představit takto příběhy z Anděla? I jako Večerníčky?
Určitě, také by to šlo.