Tehdy totiž z Řecka do svých zemí začaly odvážet své nálezy, sochy, plastiky a další předměty, které dříve zdobily prastaré chrámy a panteony.

Byly to i sochy samotných antických Bohů, mnohdy polámané a neúplné. Stávalo se často, že různé končetiny, pocházející z jedné sochy, končily v různých sbírkách evropských muzeí a univerzit.

Rekonstrukce slavných antických děl byla tehdy nemyslitelná. „Těžko říct, zda byla vůbec vůle po nějaké rekonstrukci. Každý z tehdejších týmů byl na svůj nález patřičně hrdý a vzdával by se jej jen s velkým sebezapřením“, uvádí na pravou míru archeoložka muzea města Ústí Mgr. Michaela Zyková.

Univerzita dokázala v Praze malý zázrak

V roce 1886 se obnově původních tvarů soch a sousoší začal věnovat profesor Karlo-Ferdinandovy (současné Karlovy) univerzity, Wilhelm Klein. Tento mladý nadšenec se rozhodl nejen pro to, že se pokusí poskládat mozaiku přes tisíc let starých skulptur, ale také chtěl jejich sádrové odlitky shromáždit do jedinečné sbírky.

Pomohla fotografická paměť a Myslbek

Ke splnění tohoto nelehkého úkolu Kleinovi pomohla především jeho fotografická paměť. Hojně ji využíval, když ve své mysli spojoval fragmenty soch, které spatřil na svých cestách po evropských muzeích a univerzitách.

Dokázal zrekonstruovat jejich původní tvary, ale i „spárovat“ jednotlivé části božských soch. Byl při tom natolik přesvědčivý, že mu svou pomoc bez váhání přislíbil i slavný sochař Josef Václav Myslbek, který Kleinovi poskytl své žáky, aby mu s rekonstrukcí pomáhali.

Sbírka, jakou tímto způsobem Wilhelm Klein získal, je opravdovým unikátem, která co do rozsahu je jednou z největších sbírek sádrových odlitků antických soch na světě.

I proto si ji vybralo Muzeum města Ústí, které kolekcí Kleinových odlitků zahájí již 30. června 2011 novou éru své existence. Totiž znovuotevření budovy po rozsáhlé, několikaleté rekonstrukci.

„Antická“ výstava bude zahájena v den slavnostního otevření muzea v Ústí.