VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kobrlovi: V Atlantě nám fandili i čeští boxeři

Ústí nad Labem- Po dlouhých 45 letech odcházejí z vedení Ústeckého dětského sboru manželé Anna a Vlastimil Kobrlovi. Rozloučí se zítra v divadle v Ústí.

15.4.2011
SDÍLEJ:

Manželé Kobrlovi.Foto: DENÍK/Karel Pech

Na slavnostním koncertu v Severočeském divadle opery a baletu zítra od 19.00 hodin dají sbohem svému Ústeckému dětskému sboru (ÚDS) jeho zakladatelé – manželé Anna a Vlastimil Kobrlovi.

Bývalí učitelé Katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí se loučí po 45 letech od vzniku sboru, kterým prošly tisíce dětí. Zpíval po celém světě a dál zpívat bude.

„V ústeckém divadle se sbor ohlédne, hostem je sbor z Mexika,“ slíbil profesor Kobrle.
V 83 letech je v penzi dávno, jako sbormistr ale ani bez ÚDS nekončí. „Komorní sbor Luscinie (latinsky slavík) dívek a žen (18 – 50 let), které prošly ÚDS, chce, abych je se ženou dál vedl alespoň hodinu týdně,“ vysvětlil sbormistr s úsměvem.

Proč ta spokojenost? „Těším se, že si se ženou konečně odpočineme. Budeme cestovat, věnujeme čas vnoučatům,“ plánuje. „Mít sbor je zodpovědnost, povinnost. Nelze jen tak zrušit zkoušku, když se vám třeba nechce. A v manželech Zemanových, kteří sbor dál povedou, jsme si vychovali dobré nástupce,“ tvrdí.

S jakými pocity se loučíte?
S pocity vyrovnanosti. Je to 45 let sboru, navíc jsem už před tím vedl 5 let v rozhlase s panem Olivou jiný sbor – a 50 let už opravdu stačí. Navíc jsou tu mladí lidé, čerstvá krev… Vedení sboru potřebuje nové nápady a jinou strategii, než jsme měli my.

Dolehly na sbor po revoluci finanční potíže? Bylo náhle hůře?
Kdysi jsme se ženou sbor vedli zadarmo, z lásky k věci. Oba jsme zpívali už v minulosti, já v pražském Khünově sboru či v Pražských učitelích, později jsme měli honorář 20 korun na hodinu…
Sbor podporuje město Ústí, peníze užíváme zejména na pronájem a energie v aule rektorátu UJEP. Podporuje nás i při koncertech v zahraničí, při cestování světem.

Kterou ze zahraničních cest sboru považujete za nejprestižnější?
Porevoluční cestu do Atlanty (USA), zájezd velmi zajímavý. Dostat se tam byla pro mnohé děti celoživotní meta. Dodnes, když je potkávám (už jsou ženatí, vdané) vzpomínají: „Jó, to bylo něco!“
Druhý velký zájezd byl v roce 2006 v Idahu a v Montaně (USA) na dvou festivalech za sebou. Za tři neděle jsme viděli Las Vegas a další atraktivní místa… Štreku mezi Idahem a Montanou jsme jeli autobusem a měli přestávku ve městě Dillon. Ubytovali nás v rodinách, vážili si nás, všude byla reklama „sbor z Czech Republic…“ To bylo pěkný.
Pokračovali jsme na další festival, ten byl – oproti první Americe, Atlantě – náročnější a bohatší.

V Atlantě ale přišlo překvapení…
To ano. Kde jsme byli ubytovaní, přišla děvčata, že potkala Čechy. „Odkud jste?“ zajímalo je. „No z Ústí,“ tvrdili ti kluci. „My taky,“ smály se sboristky. Totiž – to bylo v Atlantě týden před letní olympiádou – a byli to naši boxeři. Přišli nám pak na koncert fandit, tleskali…

Je těžké pracovat s malými dětmi?
Anna Kobrlová: Ano, je. Nabereme je vždy v září a pak dá velkou práci dokázat s nimi, aby vystoupili ve vánočním programu sboru.

Máte to těžké i s jejich rodiči?
Většinou k nám vodí děti rodiče, kteří sborem prošli – dnes už jsou to tisíce lidí. Vědí tedy, že práce ve sboru obnáší kázeň a pravidelnost… Je výjimkou, že se s rodiči nedohodneme a dítě odchází.

Navštěvuje sbor i více generací?
Ano. Třeba Lenka Kupsová z Ústí chodila do ÚDS už mezi první děti v 60. letech, pak chodily její dvě dcery Veronika i Yveta a dnes už chodí i dcerka Veroniky.

Není to až dojemné?
Je to velice hezké. Lenka nám pomáhala i v 90. letech, když jsme se sborem odešli z Domu kultury Ústí. Naštěstí sboru vyšla vstříc univerzita, ale i rodiče nám pomohli to těžké období překonat.

Pane Kobrle, vím, že jste byl na děti přísný. Šlo spíše o cílevědomost, či jste byl zkrátka takto vychovaný?

Ve slavném Khünově dětském sboru, kde jsem jako chlapec zpíval, byla neskutečná kázeň. Přišel–li někdo pozdě do zkoušky, starý profesor Khün ho hned „vyrazil“.
To nebylo jako dnes, kdy dítě přijde pozdě, sedne si a ani se neomluví. Sám mám tedy tvrdou výchovu z dětství. A samozřejmě, že jsem někdy i já musel někoho poslat domů, když soustavně vyrušoval.
Musíme děti připravit na náročnou práci a k tomu je třeba kázeň. Děti dnes jsou zvyklé, že mají vše hotové, nic nemusí, jsou pohodlné. Mají počítače, telefony, hry, ale aktivita , tvořivost dnes upadá.
Anna Kobrlová: Dnes se děti i hůř soustředí. Jsou roztěkané, hravé, věčně něco odvádí jejich pozornost… Velkou část zkoušky u malých dětí stráví člověk tím, že je soustřeďuje. Ve sborovém zpěvu – víc než kde jinde – je třeba společná práce, aby šlo vše dohromady. Nemůže si každý dělat, co chce.

Nejste nakloněn popu, odmítáte show, která často nahrazuje kvalitu, sázíte na tradice a klasiky… Proč?
I k tomu jsme už přikročili, že zpíváme pop písničky. Třeba i Eltona Johna a Michaela Jacksona – to se nedá nic dělat, taková je doba. A chceme dělat i Abbu, máme notový záznam. Ale je velmi těžká…

Především to musí být pěkná písnička… a pak už je jedno, zda je ze 17. či 20. století, pop, lidovka či klasika?
Ano. Děti zpívají rády i polyfonie. Jsou těžké, ale sbor díky nim dostává mimořádnou zvučnost. Zpíváním pop písniček se ztrácí zvuk. U polyfonií je třeba dlouze držet dech, frázovat a pak sbor zní. Je to jiné, než když se zpívají jen popěvky, které nepěstují zvuk sboru. Polyfonie krásně vyzní zvlášť v kostelích. A když se je sbor dobře naučí, zpívá je pak i rád.

Děláte tedy něco, co byste před 15 lety neudělali, podléháte době?
Anna Kobrlová: Ano, je to tak. Děláme to hlavně kvůli dětem – a kvůli publiku.
Sbormistr: Ameriku od nás bavily pop skladby, ale ocenila i vážné písničky. Show při zpívání být musí, ale hudební show – a na úrovni. Je třeba nalézt správnou míru, aby to nebylo moc vážné a aby děti bavilo chodit do sboru.

Zanecháváte sbor v dobrých rukou?
V amatérských tělesech nelze vypsat konkurz. Uvedu příklad z Brna, sbor Radost. Když jeho sbormistr končil, vypsali konkurz na nového. Hlásil se výborný muzikant, absolvent JAMU, přišel a myslel si, že děti budou suverénně zpívat. Že jim dá noty, zvedne ruku – a pojede to. To se ale strašně spletl! Zde je důležitý nácvik a přístup, musí znát psychologii dětí a pomalu si je vychovávat stejně, jako si sbormistr musí vychovávat svého nástupce.
Petr Zeman, který se svou ženou Martinou ÚDS s námi vede delší dobu, u mě kdysi studoval – a dnes je to kolega.

Další manželský pár ve sboru? Je rozumné, nosit si práci i „domů“?
Anna Kobrlová: To nevadí, leccos se tak může vyřešit… A navíc, v našem sboru vzniklo více spokojených manželství. Pár se u nás poznal – naše rodina není výjimkou. I my jsme se s Vlastimilem vzali až po nějakém čase…
Sbormistr: Když s námi Zemanovi sbor vedou 13 let, už nakoukli do naší kuchyně, něco se naučili.
Anna Kobrlová: Věřím, že sbor bude v dobrých rukou. Byť je něco jiného, když spolupracovali s námi – a když teď sbor povedou sami. Ale myslím, že to zvládnou.
A budou–li chtít poradit, rádi pomůžeme. Rozhodně je lepší sbor předat, když je rozjetý, než když se najednou přestane a začne se hledat nový sbormistr.

Prozradíte trapasy, ostudu či průšvihy sboru? K životu to patří, jsme jen lidi – a 45 let je dlouhá doba…
Sbormistr: Ono se říká, že každý umělec, každý kumštýř má ušitý frak z ostudy (smích). Když jsme byli ve Španělsku na zájezdu, to léto vládla velká vedra, říkali jsme si: „Je to fajn, že zpíváme v gotickém kostele, tam bude příjemný chládek.“ Přišli jsme dovnitř – a bylo tam vedro jako ve výhni, to jsem nikdy nepochopil… Děti začaly zpívat – a začaly se hroutit, omdlévaly. Asi 5 ze 40ti zkolabovalo.

Anna Kobrlová: To není neobvyklé. Při zkoušce na koncert nám kluk spadl rovně na zem, nestačila jsem ho chytit… Ale měl tam maminku, tak sama viděla, jako to bylo…

Sbormistr: Jednou na koncertě, že jsme zpívali těžší věc, ale já si zapomněl noty. Tak jsme to riskli, ale děti skladbu znaly a vše zvládly. To jsem si opravdu oddechl!

Anna Kobrlová: Když jsme byli poprvé v Americe, jedno děvče ztratilo pas. Museli jsme pro kopii na velvyslanectví, ale horko těžko sháněli, kdo by ji vyfotil. A ona nakonec tu fotku vyhodila do odpadkového koše! Nebo na cestě do Chorvatska zapadl jedné dívce pas v autobuse za topení, nešel ven. A stejné dívce spadl pas v přístavu do vody. Náš vnuk Pavel tam skočil po hlavě a vylovil ho.

Sbormistr: Byl tehdy člen sboru, potopil se a bylo to. To jsem ho obdivoval, sám bych se bál tam takto skočit.

Anna Kobrlová: Při první cestě do USA se zase jedné dívce ztratil kufr i s krojem a osobními věcmi. Týden bez něj musela být… A při návratu se na letišti ztratilo, či spíš zapomnělo, hned 20 kufrů lidí z naší výpravy. Ale tolik to nevadilo. Vždyť už všichni byli doma… a nakonec se našly.

Autor: Radek Strnad

15.4.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ze soboty na neděli jsme si pospali o hodinu méně. Měnil se zimní čas na letní. Ručičky hodin se ve dvě hodiny ráno posunuly o hodinu dopředu

V noci na neděli začne platit letní čas, noc bude o hodinu kratší

Ilustrační foto.

Pomozte policii při pátrání po pohřešovaném muži z Teplic

Turistická sezona v Ústí začne gulášem

Ústecko - Zahájení turistické sezony na Ústecku ústecký magistrát naplánoval na sobotu 25. března. Letošní osmý ročník bude provázet řada akcí.

Je to almužna, říká řidič autobusu Eduard Kalfus o svém platu

Ústecký kraj - Vstává před čtvrtou hodinou ráno. Jezdí devět a půl hodiny, pět dnů v týdnu. Sem tam si na řidiče Eduarda Kalfuse ze společnosti Arriva Teplice někdo otevře pusu a vylije ranní vztek. Málokdo ho ale pozdraví.

TIP NA VÝLET: Znáte rozhlednu Radejčín?

Dubičky, Radejčín - Kostel svaté Barbory v Dubičkách (založen roku 1579) ční vysoko v kopcích, od Labe vypadá jako dětská stavebnice. Romantickou vyhlídku od penzionu zná snad každý, výhled z kovové rozhledny nad novou dálnicí není tak známý.

Sobota v Tisé bude patřit rocku, Nauzee i Houpacím koním

Tisá - Po čase se už v sobotu vrátí do Tisé indie rockoví Houpací koně, jako hosty si zvou kapelu Nauzea Orchestra.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies