Režisér Galperin: Smrt vnímá Caligula jako spravedlivý trest i nutné zlo

Více o inscenaci prozradil Alexander Galperin, jeho režisér z Bulharska.

Není možné zničit vše a zároveň nezničit i sebe. To je jedno z mot „Caliguly“, dramatu zdaleka ne jen o nechvalně proslulém císaři antického Říma, které Albert Camus (1913 1960) napsal proti diktátorským režimům. Jeho inscenaci aktuálně uvádí Městské divadlo v Mostě.

Premiéru zde měl Caligula jako celosouborová hra v pátek 17. února, nyní k němu přinášíme rozhovor s Alexandrem Fedorovičem Galperinem (narozen 1955), režisérem působícím i v Rusku, Polsku, Izraeli či ve Francii.

Císař Caligula je obecně považovaný za zápornou a temnou postavu světových dějin. Lze s tím bezvýhradně souhlasit?
Jediným potvrzením jsou kroniky a vzpomínky lidí, kteří žili staletí po něm. Já se však zabývám Caligulou tak, jak mi ho představuje Albert Camus. Je to příležitost udělat most mezi staletími a mluvit skrze prizma věčnosti.

Je taková postava pro divadelní inscenaci vhodnější, vznikne tak pěkné drama?
Samozřejmě. Každý člověk si ve hře může najít téma, které se ho dotýká. Hra má mnoho sociálních aspektů a postihuje celou společnost.

Může být takové představení do jisté míry i určitou obhajobou, rehabilitací císaře „zlosyna“?
Nemám v úmyslu zavést novou interpretaci historie, ani představit nový a originální pohled. Stačí, že jsem měl příležitost zpracovat široký a jasný obraz, plný rozporů, pocitů, myšlenek a vášní.

Časy Caliguly jsou nám předkládány jako doba, kdy si nikdo nebyl jist životem. Chtěl byste tehdy žít, byly ty časy svým způsobem lepší než ty dnes?
Nevím. Byl bych zvědavý. Důležitější ale je, že tehdy byly otázkou MOC a ČLOVĚK. A dnes se zabývám jiným poměrem – ČLOVĚK a MOC. A to bude i předmětem pozornosti diváků.

Jak jste vše pojali inscenačně? Mají vůbec dnes divadla peníze na výpravná představení, či si naopak musí vystačit s náznaky dobových kostýmů a kulis?
Nemůžu teď ve dvou slovech vyložit svůj koncept. Např. v mé pracovní knize jsem jej vyčerpávajícím způsobem popsal na 20 stránkách. A to, jestli divadla mají možnost dělat podobná představení, opravdu nevím. Myslím však, že je to dobrá provokace pro všechny tvůrčí profese, které v divadle existují. Tato hra je perlou moderní klasiky a zároveň funguje jako vlna tsunami pro každé divadlo, které se odváží ji zinscenovat.

Bylo snadné, či těžké, najít v souboru mosteckého divadla představitele hlavní role?
Nebylo to jednoduché, ale už jsem se členy mosteckého divadla pracoval, takže jsem už získal určité zkušenosti.

A bylo od začátku logické, že půjde o celosouborovou inscenaci? Je tak tato hra už napsaná, má více postav?
Samotná hra má mnoho postav. My jsme během zkoušení přidali ještě jednou tolik, abychom mohli naplno pracovat s tancem a pohybovými scénami, které jsou součástí širší autorovy představy.

Nebude to představení „s hvězdičkou“? Hra ne vhodná pro 2. stupeň ZŠ „k rozšíření učiva“?
To si nemyslím. Každé obrazové ztvárnění v představení je velmi estetické a sofistikované.

Jste již druhý režisér z Bulharska, který v Mostě působí. Je zde souvislost s vaším kolegou? A jak se vám se souborem pracuje? Obohacuje vás to nějak?
Pracuji v mnoha divadlech v různých zemích. Tento divadelní soubor rozhodně poskytuje možnost vytvoření skutečného divadelního umění. Doufám, že v budoucnu budeme mít možnost dalších setkání s ještě většími tvůrčími výzvami.

O slavném filmu Caligula lze hovořit jako o snímku zčásti pornografickém. Neptám se, zda uvidíme nahé scény, spíše, zda vás neinspirovala jeho atmosféra, běs těch časů při inscenování Caliguly v Mostě. Neměli bychom dělat paralely mezi hrou a filmem.
Ani já ani Camus se nijak nehlásíme k tomuto subjektivně zpracovanému filmovému projektu, který je podle mého názoru poměrně plochý a jednoduchý. Ten film je šokující, to je ale podle mého názoru vše.

Prozraďte, jak vnímá Caligula ve vaší inscenaci smrt okolo sebe, včetně té kterou rozsévá? A jak nakonec tu vlastní, k níž nezadržitelně směřuje?
Různě. Na začátku jako spravedlivý trest, pak jako nutné zlo, útěk a spásu a nakonec jako velkou chybu, protože smrt problém neřeší…

Má podle vás toto drama nějaké poselství? Co chce a může divákovi říci? Také že lidé a svět se zas až tak moc nemění?
Důležité je, aby tady vždy byli lidé, kteří budou chtít svět změnit!