Nový příběh Aleny Krejčové vznikal předloni na vinobraní ve Velkých Žernosekách. S kolegou Jiřím Petrů (pomáhal s kamerou) a s řadou herců točila snímek na motivy smutné události z roku 1250, smrti děvčátka družičky na svatbě po pádu do studny. Mohl za vše čert, jehož skála poblíž Žernosek se nazývá Čertův dráp či Čertovo kopyto, nebo za nehodu mohla neopatrnost dívky?

„S Táňou Novákovou ráda spolupracuji, jsme kamarádky. Už jsme natočily úspěšný poetický film Město milenců a vrahů," ohlíží se filmařka.

„Máme stejné umělecké cítění. Mám ráda její styl vyprávění, fantazii i poezii. Tento příběh mne oslovil i tím, že se skutečně stal, ta holčička má v Žernosekách hrobeček. Když byla sestře na svatbě za družičku, naklonila se do studny pro víno a utopila se. Smutný, ale pěkný příběh…"

Z vinných sklepů

Čím ještě vás Žernoseky zaujaly?
Mají pěkné staré sklepy, také v nich jsme natáčeli. Už někdy ve 13. století je založili mniši, vysázeli tu tři druhy révy. To vše s příběhem mrtvé dívky a čertovy skály propojila Táňa Kindl Nováková v pěknou povídku. Sama ji vnímám jako pověst, protože v ní je i kus pravdy, ale Táňa ji napsala jako pohádku.

Čertovo kopyto, kolikátý je to váš film? Odhadnete to?
Soutěžím od roku 2006, můj Cyprián z roku 2008 získal na Střekovské kameře hlavní cenu. Od té doby mám jeden až dva filmy ročně, točím i filmy soukromé, neodhadnu, kolik jich už je. Dvacet pět?

Jaké je natočit film a nechat ho „uležet"? Vždyť do soutěže jde až rok a půl poté.
Když film necháte uležet a po čase si ho pustíte, vidíte ho jako nový a chyby se zpětně ukážou. Ale nedělám ho od roku 2014. Spíš si vždy rozdělám víc věcí a nepracuji na nich intenzivně. Učím ve škole, mám i domácnost, zkrátka natáčení je můj koníček. Pravdou taky je, že u tohoto filmu jsem dlouho čekala na hudbu, kterou mi přímo na tělo tohoto snímku vytvořil ústecký hudební skladatel Jan Beneš. Je nádherná, pohádková; skládá výborně.

Je to můj koníček

Čekala jste na hudbu, co naopak čeká film Čertovo kopyto?
(rozpačitě) To si netroufnu říct. Je pravda, že moje filmy získávají ocenění, ale na tom si moc nezakládám. Jsem spíš ráda, když se líbí lidem. A točím i proto, že mě to baví, je to můj koníček. Moje maminka třeba ráda pletla svetry, a jestli se nám pak líbily, nebo ne, to už bylo trošku vedlejší. Prostě ji to bavilo. Samozřejmě že bych si přála, aby se film líbil i porotě a ta ho ocenila. Ale není to pro mě to nejdůležitější. Navíc se někdy stane, že film v Ústí nedostane žádné ocenění a na jiné soutěži v ČR získá cenu hlavní. Tak to chodí. Já třeba loni na Střekovské kameře získala tuším třetí cenu za svou Vězeňkyni a pak jsem za ni dostala Benáteckého oskara, tedy hlavní cenu stejně jako v Rychnově.

Záleží také na atmosféře festivalu, jak autor uspěje?
Hodně záleží na porotě a také na konkurenci, jaké tam má soutěž ostatní filmy. Ale hlavně na porotě a tomu já rozumím. Sama třeba nemám ráda westerny, takže být sama v porotě, asi bych westernu nedala moc bodů. Zde rozhoduje, jak komu co sedne, a ne třeba jako ve sportu, kdo doběhne do cíle první, kdo přetrhne cílovou pásku.

Co pro vás znamená Střekovská kamera? Domov i zázemí?
Určitě. I proto mě moc mrzí, že letos prozatím vůbec netuším, jestli se jí zúčastním. Právě teď mám totiž vysoké horečky, tak uvidím.

I tak, na co se co rok na Kameře těšíte? Na setkání s kolegy, či spíš na rozzářené oči publika u každého zajímavého filmu…?
Tak i tak. Kamera je o krásném setkávání filmařů, o přátelství. Setkáváme se ale i v Rychnově, v Benátkách a na dalších místech, kde se soutěže konají. I na Slovensku…

Kterého z autorů si nejvíc vážíte, kdo je největší konkurence?
Vážím si Petra Barana z Brna, je pro mě nejen konkurencí, ale i cestou, jak by se měl film dělat. To samé je Eda Mocek z Frýdku-Místku i Bohumil Kheil z Prahy. Jsou pro mě vždy hozenou rukavicí. Ale jsou to i úžasní kamarádi. Třeba Petr Baran poradí, Bohumil Khail udělá komentář, vzájemně si pomáháme.

Co by se muselo stát, abyste se pustila do animovaného filmu?
Já už i animovat zkoušela, ale je to zase z úplně jiného filmařského soudku. Není to úplně moje parketa…

Minutové filmy ne

Vaše filmy jsou poetické, nezřídka smutné. Kdyby vás napadala dobrá anekdota, vznikl by z ní film?
Mě minutové filmy nesedí, vždy mám ráda, když mohu do filmu vložit nějakou myšlenku a oslovit diváka hlouběji. Ale jinak mám anekdoty ráda.

Kdo s filmem Čertovo kopyto pomohl, krom manžela, který je u každého vašeho filmu?
Všichni herci. Vinař Dalibor Mikulenko z Velkých Žernosek, Rebeka Špičáková, té bylo osm let ale hraje šestiletou holčičku. Celá její rodina. Daniel Myšák, který hraje čerta. Jan Beneš udělal vynikající hudbu. Mnicha namluvil Petr Gryč. Hanka Krausová pomohla s režií hraných scén a Táňa Nováková. Nebýt jí, tak není film a manžel mi intenzivně pomáhá. Natáčet pomáhal Jiří Petrů, poradil mi i při střihu filmu.

Na co láká Kamera? To Deníku prozradil pořadatel Petr Špás

Po roce opět do Ústí přijíždějí filmaři z Čech a Slovenska na celostátní soutěž Střekovská kamera. Kolekce 42 filmů má dokumenty, ty diváka zavedou do světa (třeba Kostarika, Filipíny, Itálie), seznámí se zajímavými lidmi i s událostmi.

„Své filmy představí i ústečtí autoři. Alena Krejčová zfilmovala starou pověst o vínu pod názvem Čertovo kopyto. Kusem ústecké historie provede Vladimír Chudomel ve filmu Život nejen s kytarou. Nebudou chybět ani oblíbené filmové anekdoty jako Vkladní knížka Ladislava Ženožičky či Nezvaní hosté filmaře Ivo Renotiéra. Od stejného autora se pak dozvíme i další novinky ze života geniálního Járy Cimrmana. Z animovaných filmů zmiňme alespoň film VACCAM Jaroslava Nykla, skvělého animátora," uvedl Petr Špás.

Zájem o Střekovskou kameru je velký. „Na loňskou sobotní projekci přišlo do ústeckého Národního domu zhruba 200 lidí, pro letošní rok jsme tedy rozšířili místa pro diváky. Střekovská kamera bude v Národním domě 12. února od 16.30 a 13. února od 9.00 až do večera. Vstup je zdarma, celý program najdete na webu www.filmdat.cz