Tehdy Havel napsal Zahradní slavnost, Eusebio dal na mistrovství světa 9 gólů, Miloš Forman točil Lásky jedné plavovlásky, v Praze začala výstavba metra, pivo stálo 1,20 a Beatles v San Franciscu odehráli poslední společný koncert.

Kanaďan Cliff Stevens v pondělí 16. 1. hrál v Nároďáku v Ústí muziku z doby, když se rock teprve líhnul. Jeho kytarovými vzory jsou Jimmy Page, Jeff Beck a nejvíc Eric Clapton. Syrová kytara bez efektů z digitálních krabiček, černý podladěný Stratocaster, jeden malý a jeden velký buben, jeden činel a k tomu zní sálem drnčivá basa.

Žádné složitosti v textech

V textech se řeší leda kopačky od poslední holky nebo podobné nicotnosti žádné složitosti dnešního světa, žádná hra na Umění, žádný stres. Snadné, jednoduché, odhadnutelné jako východ slunce. Sice nic nového, přesto pokaždé impozantní a nezapomenutelné.

Stevensova hra na kytaru potěší fanouška i kritika. Lehce klouzavá, swingující a rozevlátá jako záclona v létě. Příjemné písničky do auta i doma ke sklence červeného nebo whisky. Přijít na koncert a zažít to živě, ovšem nic nepřekoná. Udělal dobře, kdo do Nároďáku v pondělí dorazil a o ten zážitek nepřišel.

Cliff Stevens při koncertu v Ústí.

Tomáš Ondrášek