Mládeži nepřístupno. Vstupné dobrovolné. Strhující až krutý příběh z porevolučních časů o muži, který má být odpojen od přístrojů. Známí místní herci Marta Vítů, J. A. Haidler, skvělá pražská Jelena Juklová. Podivný humor, ironie.

Hlavní roli nízkorozpočtového snímku režiséra Filipa Nuckollse (ex Činoherní studio) měl Jan Řezníček z Městského divadla Zlín. A odpovídal Deníku 
v rozhovoru.

FILM ZA 7 TISÍC KORUN

Film Mirka Rosendorfa stál 7 000 Kč, baví i vás?
Když jsem tu byl poprvé, neuměl jsem si představit, jak to bude vypadat. Ale líbilo se mi to téma už od začátku. Zaujalo mě i Ústí, jeho zákoutí mi Filip ukázal

Hrál jste někdy v něčem takovém? Třeba na divadle?
Takové extrémy ne. A je to první film, kde víc hraju.

Jak jste zareagoval, když nabídka přišla?
Filip mi volal zjara, že má točit, jestli nechci. Znám ho ze Zlína, rád s ním dělám, je to i jeho první film. Těšil jsem se a dnes jsem mu vděčný, že mi věřil.

Producent si film chrání, nechce vyzradit jeho pointu…
Ta pointa je nejzásadnější, paralela odpojení od přístrojů se mi líbí.

Co pro vás bylo těžké?
Hrát na kameru. Ve Zlíně máme 700 míst v hledišti divadla, je rozdíl, hrát pro tolik lidí či na detail. Je to 
o zvyku, sám ho ještě nemám a dlouho mít nebudu.

Co filmu přejete?
Aby ho vidělo co nejvíc lidí, i mí známí, neÚstečáci.

ŠIKANUJÍ MĚ DESETILETÍ

Vybral vás Filip proto, že vám stačí obléct pionýrský kroj 
a je z vás „dítě"? Jste ten typ?
To netuším, o tom kontrastu jsme se nebavili. Po prvním zhlédnutí filmu si myslím, že to bylo vtipný, jak to bylo dělaný s těmi rozdíly. Jak se tam vzpomíná na časy mé základní školy. Jsem tam velkej a šikanují mě desetiletí kluci.

Kamaráda vám hraje Vojtěch Říha. Kdo to je?
Kolega z ročníku, je třetí rok v Ostravě u Bezručů.

Může vám první filmová role přinést i další postavy?
To netuším, a tak nad tím ani nepřemýšlím.

Na co nejradši vzpomínáte?
Na všechno, tady nevypíchnete jednu věc. Měl jsem pět natáčecích dnů, bylo to rychlo natáčení. Spousta věcí se točila na první dobrou, i tak má ale den jen 24 hodin. Spoustu věcí nešlo předvídat: Třeba jsme po hodině záběru zjistili, že mám mít celou dobu tepláky. No, a já měl džíny…

Je to kamarádský film. Zboural vaše filmové představy?
Kamarádský rozhodně je, ale představy já neměl. Hrál jsem zatím ve dvou seriálech, v každém jsem měl dvě věty. Hráli tam vždy dva lidi a okolo dalších padesát, tady to bylo obráceně. Minimum lidí hrálo za neskutečných podmínek, ale i tak to bylo super.