„Mám pro vás vzkaz od pana faráře. Kdo se chce vyzpovídat, může ho navštívit ve světnici mlýna," upozorňuje před procesím Martin „Max Fish" Ryba, teplický pouťový bavič, všeuměl.

Už jsme měli jít, ale vláček Zubrnické museální železnice má zpoždění. František Ledvinka, šéf zubrnického skanzenu, před cestou rozkvetlými luky hovoří o božích mukách: „Stavěli je jako dík Bohu, že se někdo uzdravil, skončily infekční nemoci či morová rána." U mlýna začíná středověká fraška O napravení hříšné Magdaleny. Hrají ji Středohořští ochotníci ku zábavě, poučení i k větší slávě Boží. Herci se mění, ne Majdalena, tonoucí v pozemských rozkoších. Hraje ji Denisa Šedivá.

Maří: Mám trému

„Jako Maří jsem v Zubrnicích podruhé," říká. „Nejdřív Honza Kvapil, režisér frašky, neměl kde brát, tak vybral, co měl po ruce. Mám trému," tvrdí budoucí světice. Když chválím její gesta i mimiku, směje se: „To se člověk s takovou hubou asi narodí." Ani ve slušném vedru soubor sdružení Středohoří sobě netrápí publikum více, než je třeba. „Počasí se přizpůsobujeme, hrajeme víc ve stínu. To je fajn, ale už jsme také jednou hráli pod deštníky," ohlíží se ochotnice.

K Lásce mě přemluvili

Hříšnici, které je „víc do tance než do modlení", napravuje Láska. Láska k pánu Kristu. Hrát Lásku se mi líbí," přiznává Vlasta Machová, členka sdružení z Libouchce. „Nejdřív jsem nechtěla, ale teď jsem ráda, že mě přemluvili," říká. „Jen je to o dost jiné, než když se člověk jen dívá. Máte trochu trémy, obavu, aby bylo vše dobré. V rodině máme lásky stále ještě na rozdávání, takže teď se mi to hodí, že hraji Lásku. Manžel to přijal s nadšením, pomáhal mi učit se text, hrál mi Maří Magdalenu. Byla to domácí pohoda," ohlíží se.

„Procesí mám ráda, jsou taková romantická. Když se člověk víc soustředí, jde to víc do hloubky," tvrdí Jana Hakenová. Zve příští rok na procesí v Sutomi. „Máří mohla být ve frašce stylověji oblečená a být i větší hříšnicí. Třeba trochu poodhalená," soudí.

Pouť ve skanzenu nabídla kozí sýry z Merboltic, kvalitní mošty i pletená zvířátka pro děti. Návštěvníky bavili Max Fish i Sváťovo loutkové dividlo. Letošní novinkou Magdalenské pouti byla výroba oplatek, hostií.

Oplatky z tenkrát

„Recepturu už máme, i starodávný oplatkovník speciálně pro hostie odhadem z přelomu 18. a 19. století. Na oplatce jsou křesťanské symboly, atributy umučení Ježíše Krista, klasy a vinné hrozny, tedy Krev a tělo páně. Jen ještě hledáme grify, objevujeme postupy, které používali staří pekaři a cukráři," prozrazuje Jan Kvapil, šéf sdružení Středohoří sobě. „Za pár let v tom snad i my budeme dokonalí, starým mistrům se vyrovnáme," věří.