„Co se v Bráníku naučíš, v Rusku jako když najdeš," zní podtitul frašky Welcome Lenin divadla Kulovna Branik Teatr (Kubrt). Loni v Zubrnicích na 14. festiválku Závislý Zubr zahrálo pohádku, letos také. A přidalo kus pro dospělé z léta 1912. Tehdy do Prahy (ta ho v lednu na tajném sjezdu bolševiků oslnila) v tichosti přijel bolševický vůdce Iljič Lenin se svou francouzskou milenkou Inessou. Ono „to" totiž jeho ženu Krupskou „moc nebavilo". Cestou lodí do Braníku potkal polního kuráta Katze, sufražetku Olšaníkovou i spisovatele Haška. Asi to změnilo dějiny…

O hře jsme si povídali s Karlem Vránou (Pan Hvězdička, co je v knihách pod čarou i spoluautor hry), jeho ženou Andreou Lvovou (režie) a Milošem Cihelkou (V. I. Lenin i spoluautor hry).

Jaké je, hrát právě Lenina?
Miloš Cihelka: Mně to celkem sedí, baví. Hraju samý takový podivný typy, Lenina nebo Masaryka…

Je pro vás parta Kubrt zábavná?
Divadlo děláme třetím rokem, většina z nás si neumí představit, že bychom ho nedělali. Nikoho z nás to neživí, ale nějakým způsobem nás to naplňuje. Je to prostě bezva.

Pro děti či dospělé?

Je velký rozdíl, hrát pohádku či vážnou, byť komediální věc?
Moc ne. Musí se to dělat tak, aby to fungovalo a diváky bavilo, ať jsou malí nebo velcí. Jen děti bývají bezprostřednější, netleskají ze zdvořilosti, nesmějí se, protože se to sluší. Když je to nebaví, jdou si někam hrát. Dospělí bývají milosrdnější, ale zas prokouknou věci, které děti „sežerou".

Jaký je váš Lenin? Pravdivý?
Pravdivej určitě ne, je to figurka. Ta hra je fraška postavená na absurditě, zde ani není snaha, nějak ho „trefit". Myslím, že ve skutečnosti byl mnohem horší, zlejší. Ale takovýho Lenina bychom asi ani hrát nechtěli.

Jak vás napadlo spojit do jedné hry Lenina s Haškem?
Karel Vrána: Chtěl jsem udělat něco ke 100. výročí Lenina v Praze a nějak to z toho vypadlo samo. To už byly diskuze, jestli se mohl Lenin setkat s Einsteinem, když tu byl, a taky s Haškem.

Tak podivná figurka

Byl Lenin opravdu v Praze?
Byl, v roce 1912 sem přijel na tajný sjezd ruských bolševiků. Díval jsem se, kde o tom psali, ale ono o tom moc zpráv není. Byl pro české sociální demokraty taková podivná figurka. Ale někdo vzpomínal, že chodil na ty náplavky a mě napadlo, že se mohl potkat s Haškem, který byl pak v Rusku komisařem.

Vy asi máte Haška rád, že?
Mám, velmi. Mám opravdu rád Švejka, i ty povídky mám rád, tam je Hašek podle mě nedoceněný. Je to pro mě zajímavá figura. Co jsem přečetl, asi nebyl úplně hodný člověk, ale on měl velký dar psát a měl neuvěřitelnou paměť. A on si připomínat zaslouží. Kdo dnes mluví o Haškovi, o Hrabalovi? Jen když mají výročí.

Co na vaší hře bylo těžkého?
A. Lvová: Sám Kubrt je dost těžký, mám z něj teď po vystoupení depresi…
K. Vrána: Andrea měla v této hře hrát, ale byla z toho celá na nervy, protože jsme to neuměli, točili se k lidem zády. To ji žralo, říkala nám, jak mluvit, kde stát, co dělat…
A. Lvová: Rovnou jsem je do těch zadků začala kopat. A už mi to zůstalo.

Nemáte tam žádnou písničku, „jen" Smetanovu hudbu. Neuvažovali jste trochu o muzikálu?
A. Lvová: Muzikál bude, i když ještě příští rok ne. Zatím sbíráme nápady…
K. Vrána: Máme napsanou novou hru Poslední soud. Je plná bizarních figurek jako je Lomikar, Kozina, komisař Böhm, Brouk Pytlík, Beruška, Iveta Bartošová, bulvární hyena… Nutno podotknout, že to bylo psané daleko před tím, než spáchala sebevraždu.

Baví vás festival Závislý Zubr?
A. Lvová: Jsme tu už druhý rok, nám se tu líbí.
M. Cihelka: Nikdo z nás se nevymlouval, že sem nechce jet.

Propásli jsme dnes bohužel vaši pohádku. Jaká byla, o čem?
A. Lvová: Jmenuje se O nenažraném Mirkovi a vysvětlujeme v ní dětem inflaci. Nějaké bankovky se tu posbíraly, tak doufám, že pochopily. Myslím, že se jim to líbilo.

Toto divadlo je až edukativní. Vysvětlujete inflaci, váš Pan Hvězdička popisuje, co která historická postava z Leninovy doby dělala… Asi to k tomu patří, ale není to větší osvěta, než jakou dělají jiná divadla?
K. Vrána: Já jsem studoval pajďák v Ústí, takže mi to asi trochu zůstalo. Ale snažíme se to ukočírovat, aby to nešlo „přes čáru".

Prohibice pomohla

Vaše postavy toho vypily „až hanba". Jistě, je to jen hra, ale uměli byste si představit, že byste to „jeli naostro". Fakt pili?
M. Cihelka: Že bychom to hráli až tak naturalisticky? Ne, to by se nám nepovedlo.
A. Lvová: Zvlášť, když premiéra Welcome Lenin byla předloni v době prohibice…
K. Vrána: My se vrátili z Černé Hory zásobení rakijí, a v Čechách se nesmělo nic.
A. Lvová: To nám pomohlo, lidi to množství alkoholu na scéně ocenili.