Který film s vámi osobně nejvíc zamával a proč?
Pro mě je asi nejvíc šokující český film Epidemie svobody, který se zabývá povinností očkování v České republice. Otevírá spoustu nejen zdravotních, ale hlavně politických témat. Na debatu k filmu přijede i režisérka Tereza Reichová.

Budou se u některého filmu divákovi svírat pěsti či vytrysknou slzy?
U filmu Normální autistický film se možná budete chvílemi smát, u snímku Duši neprodám a Foceno ve tmě nevěřícně kroutit hlavou. Film Brouci ve vás možná vyvolá odpor, ale třeba i chuť na něco dobrého a nepoznaného. Hon na nevěstu možná u publika vyvolá sevřené pěsti.

Mohlo by vás zajímat: Texty od Tomáše Tajchnera zpívají Lenka Dusilová i David Koller

Od loňska filmů ubylo či přibylo?
Je o projekci méně, celkem deset. Projekce začínají v 18.00 a v 19.30.

Uvidíme některé úspěšné loňské filmy letos opět? Čeká nás retrospektiva?
Pavlína Dutá.Zdroj: archiv Pavlíny DutéRozhodně ne. Festival přináší vždy čerstvé filmy, které do distribuce přišly v předchozím roce, chceme být co nejvíc aktuální.

V čem se letošní ročník liší?
Rozdílné je téma, letos je to Umění spolupráce. Organizátoři volili pozitivní téma i proto, že negativních věcí se ve světě děje tolik, že je třeba začít na ně pohlížet jinak. Lepší, než se v názorech na problémy rozdělovat a bojovat mezi sebou, je spojit se a začít spolupracovat na jejich řešení.

Co festivalu umožnilo téma Umění spolupráce?
Podívat se na problémy jinak. Zamyslet se nad tím, jak moc se vyprázdnilo slovo „sdílení". Dnes, kdy sdílíme věci kliknutím na sociální síti a dál se o ně nezajímáme, je důležité si připomenout, že sdílení by mělo mít stále svůj obsah. Snažíme se také být otevřenější lidem s handicapem a umožnit i jim přijít do kina. Letošní filmy Dobrý pošťák, Normální autistický film a Děti online mají titulky pro neslyšící.

Jakou roli hrají v Jednom světě dobrovolníci? Kolik jich je a ze kterých škol?
Dobrovolníci pro nás hrají roli zcela zásadní. V podstatě celý Jeden svět vzniká na bázi dobrovolnictví, nikdo se festivalem neživíme, většina z nás dělá festival z vlastní iniciativy ve svém volném čase.
Těžko spočítat přesné číslo, ale každoročně se na festivalu podílí asi 30 dobrovolníků. Ti se rekrutují především z řad studentů Gymnázia Jateční, se kterým máme navázanou dlouholetou skvělou spolupráci. Dalšími „zdroji" našich dobrovolníků je Univerzita Jana Evangelisty Purkyně nebo zaměstnanci ústecké pobočky Člověka v tísni, pod jehož hlavičkou se festival pořádá. Co se týká toho, co u nás dobrovolníci dělají, mají toho na starosti opravdu hodně - od ogranizačních úkolů před festivalem, doprovodného programu po zcela zásadní moderování debat školních projekcí.

Který nám je nejblíže, odehrává se „jen kousek" od nás?
To je těžká otázka a dá se pojmout z několika úhlů. Může to být totiž třeba film Stoje, který ač se odehrává v Indii, týká se tématu zpracování látek, ze kterých máme všichni ušité oblečení. Rozhodně to je film Děti online, protože online jsme svým způsobem každý a neustále. Film Epidemie svobody se týká očkování dětí v České republice, takže i ten se nás bezprostředně týká téměř každého.

Přečtěte si také: Josef Formánek: Všechny knihy jsou moje děti

Jsou ceny vstupného všude stejné, stejný film stojí 60 nebo 80 Kč v Ústí jako v Praze?
Není tomu tak, v Ústí máme projekce trochu levnější. Důvod je nasnadě - platy v Ústí jsou nižší, než v Praze, snažíme se tomu vstupné přizpůsobit a být tak divákům přístupní. Nejde nám o to na festivalu vydělat, ale aby filmy mohlo vidět co nejširší publikum.

Je některý snímek tak drastický, že by měl být mládeži nepřístupný?
Ze snímků, které uvádíme, si nemyslím, že by byl nějaký, který by měl být mládeži nepřístupný. Samozřejmě není příjemné se dívat na záběry války v Sýrii, ale nemyslím si, že by některý z filmů překročil danou hranici drasticity, že bychom museli od jeho návštěvy odrazovat.

Jsou zvlášť promítání pro střední školy a zvlášť pro ty základní?
Promítání pro školy jsou rozděleny do dvou stupňů. Malým dětem do zhruba dvanácti let nabízíme promítání ve formě tří krátkých dabovaných filmů, pro ty starší uvádíme jeden asi hodinový film. Nelze tedy říci, že je to striktně odděleno na základní a střední školy, ale spíše věkově, aby děti byly schopné film vnímat, reagovat na něj a pak o něm diskutovat.

Počítám, že jen týdnem promítání v Ústí festival nekončí. Bude ještě šance objednat si třeba pro školy, čajovny či nějaký klub další promítání?
Máme několik projektů, které se další distribucí dokumentů zabývají i po festivalu. Předně je to projekt Promítej i ty!, na jehož webových stránkách je možné si některé z festivalových filmů zdarma stáhnout a promítat kdekoli se divákovi zachce. Pro školy a učitele zase funguje projekt Jeden svět na školách, kde je možné si stáhnout i spoustu výukových materiálů k daným tématům.

Kde všude letos jsou projekce?
Budou, stejně jako v minulém roce, v kině Hraničář. Ten je pro pořádání akce tohoto tipu ideální v tom, že se vše může konat na jednom místě a to včetně doprovodného programu například ve formě výstav nebo koncertů.

Proč se vlastně Jeden svět koná, jak by měl či mohl na publikum zapůsobit?
Festival Jeden svět má jasný cíl. Informovat o tom, co běžně v televizi neuvidíte. Informovat o stavu lidských práv, ale třeba i o stavu naší planety. Měl by otevírat diskuzi, pokládat otázky a pomáhat na ně odpovědět. Měl by pomoci lidem utvořit si věci názor a postoj k daným tématům. Měl by aktivizovat společnost k aktivnímu občanství. Myslím, že tím je v České republice zcela unikátní.

Přečtěte si také: Zabiják od Krejčíře hlídal gangstera ve skutečnosti i ve filmu