Kliknutím zvětšíteDost živo je nyní okolo hlavní postavy ústecké rockové skupiny Houpací koně Jiřího Imlaufa. V prvním díle nového pořadu na ČT 2 Příběhy 20. století: Agent Vian otevřeně v neděli přiznal a přijatelně vysvětlil, jak to bylo, proč před revolucí komunistické tajné policii STB „podepsal spolupráci“. Jak ho zahnali do úzkých po jeho návštěvě pražské Kampy na „nepovolené akci“ 8. prosince 1987.
Donutili ho spolupracovat pod pohrůžkou „vyhazovu“ z vysoké. Petr Modrý, jeho tehdejší spolužák na Ústecké univerzitě a dodnes jeho kamarád, ve stejném pořadu váhal: „Nevím, co bych tehdy udělal já, být na jeho místě.“
Jiřího i po těch letech dohnala minulost, složka STB nadepsaná Vian. Pro mne osobně už je teď tato smutná causa passé. Pořad řekl, co měl… a musel.
Zajímá mě, co Jiřího kapela během léta prožila třeba v Banátu, kde byla už po třetí. A taky jak budou znít jeho vinyly. Zvlášť poté, co Houpací koně vydali zatím poslední album „Kde jste mý přátelé dneska v noci“ i na vinylové desce. Jejich fanoušci to opět ocenili, jako asfaltovou placku Koně vydali už předchozí album Everest.
Je rozdíl pouštět vinyly nezávislých i pop před Hraničářem, nebo v klubu Café Max?
První a největší rozdíl je v tom, že si můžu před Hraničářem zapálit. A jak je známo, rokenrol a cigareta k sobě prostě jdou. Taky do Maxu lidi chodí pravidelně, takže vím, co v tom malém prostoru zabírá. Kolem půlnoci už chtějí tancovat, bavit se, chtějí písničky, které znají. Před Hraničářem pod stromy je to moc hezký a já přispívám k tomu, aby jim tam bylo dobře tím, že hraju, co mám rád. Můj recept je míchat dohromady úplně všechno od podivností přes divokosti po pop. Mám to rád pestrý…
Užili jste si s Koněma Ráno v České televizi, kam vás pozvali mluvit a hrát před koncertem na Filmovém festivalu v Karlových Varech?
Jo. Byli jsme na sebe přísní, až na jednoho jsme šli brzo spát. Já to v televizi neviděl, ale říkal někdo z kapely, asi Honza, že je tam to ráno znát. Bylo to takový dobrodrůžo, adrenalinová zkušenost.
Jak se s tím potkal váš koncert ve Varech? Jak ho hodnotíte vedle ostatních svých hraní?
Poměrně vysoko. Když jsme den před tím hráli v Břeclavi ve třech, zmokli jsme a báli se, aby nám to hrálo. A teď jsme najednou přijeli na festival, postaralo se tam o nás pár lidí, technici kmitali, zvukaři nám udělali parádní zvuk, všechno je tam zařízený a ty si to můžeš užít. A my si to vychutnali a na televizi ani moc nemysleli, že tam je. Bavili se jako na Flédě v Brně s Korben Dallas, v Litoměřicích nebo v Akropoli. To byly koncerty, kde jsme necítili nějakou zátěž. Nejvejš hodnotím v poslední době křest v Činoheráku a Kořen v Litoměřicích. Tam jsem si úplně lebedil a přitom tam bylo to, co tam má bejt.
Plníte někdy přání třeba zvukaři nebo pěkné dívce k narozeninám?
Většinou ne, jen když má někdo hodně blizkej narozeniny. Ten set je postavenej, aby měl vývoj a nechce se nám to v něm měnit.
Co dál čeká Houpací koně?
Podzimní koncerty, tentokrát víc míst, kde jsme ještě nebyli. Celé to vyvrcholí v Praze 11. prosince v Lucerna Music Baru a v ústeckém Činoherním studiu 22. prosince.
15
5
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
