Jiří Maryško (roč. 1980) umí publikum v divadlech Činoherní studio, Demago i Vinohradské pobavit a své odpůrce kdekoli naštvat. Média o něm někdy píší jako o kontroverzním umělci (políček politikovi, „vtip" o Lidicích) a ani svou novou aktivitou na Streamu v pořadu ´Kanál Maryško´ s „výzvou českým muslimům" to zcela nepopírá.

Nyní se mihne i v novém komediálním seriálu „Na vodě" na Nově poprvé v neděli 7. února ve 20.20.

Vidět svý vzory

Jaké je hrát v seriálu Na vodě? Byť epizodní roli?
Hraju se svým nejoblíbenějším hercem Oldřichem Kaiserem a s Luďkem Sobotou… dokonce. Z toho jsem byl nadšenej, vidět tyhle svý vzory při práci je krásný, to je pro mě taková odměna. To by člověk udělal i zadarmo.

Vaše ironické „syrově upřímné" Zprávy na Streamu byly úspěšné, ale střídal jste se s více lidmi. V tom je Kanál Maryško jiný?
Jo, ten už je jenom můj. Ale dělám ho samozřejmě se spolupracovníky. Včetně mě jsou to čtyři textaři, nově má pořad týdenní frekvenci. Pracujeme na tom najednou; každý posíláme zprávy, který kdo viděl a pak to spolu sesumírujeme. Vybere se to nejlepší a oglosuje tak, aby mi to šlo z duše. Aby to bylo úderný a pokud možno vtipný.

Zprávy jely asi půl roku. Co z nich bylo to „nejtvrdší"?
Moderovat zprávy se člověk musí učit. Když se dnes podívá někdo na 1. díl, tak doufám, že je diametrálně odlišnej od toho posledního. Ale důležitější je, oglosovat ty zprávy tak, aby to lidi donutilo přemýšlet nad tím, co jsme tím chtěli říct.

Je účel vybírat ty nejvtipnější zprávy, nebo lidi jen naštvat?
Účelem našich Zpráv a teď i Kanálu Maryško je nabídnout lidem třetí pohled na věc. Většinou, a je to dnes hodně častý, se lidi uchylujou k extrémním názorům. Stává se to i u takzvaných „slušných lidí"…Třeba příklad uprchlíků: jsou lidi, kteří je vítají a druhej tábor, tedy druhý extrém, je nenávidí a přeje jim „smrt na člunu". S klukama se snažíme nabídnout třetí pohled. Vysvětlit někdy trochu drsnějším způsobem, že je i třetí cesta, že všechno je relativní. Že musíme potrápit vlastní mozek a najít vlastní cestu.

Kuchtíci a trouby

Stává se, že vás realita zaskočí? Že změní vaše plány?
No jéje. Třeba byla zpráva o tom, že žáci chemických učilišť, kteří nejsou zletilí, není jim osmnáct, nemůžou používat při výuce lihový kahany a pracovat s kyselinama. To je naprostá hovadina, protože když chceme vychovat chemika, tak ho musíme pustit ke kahanu a ke kyselinám. Je to podobný, jako když mladí kuchaři na střední škole nesmí sami zapnout troubu. Tak jsme k tomu připravili nádhernou zprávu, jenže pak se objevila další zpráva, že byla tahle novela stažená. Takže se to neustále vyvíjí a my musíme rychle reagovat na aktuální dění.

V týmu Kanálu je i právník. „Ochrání" to před problémy?
Vždycky se může stát, že nás někdo žaluje za nějaký nactiutrhání. Ale já pořád říkám, že rozdíl mezi urážkou a glosou spočívá v tom, že glosa, ať je jakkoli tvrdá, se vždycky opírá o nějakej reálnej základ. Není to informace vycucaná z palce a když někdo pochybí, tak mu to ukážeme a jako správný smějící se bestie mu to vrátíme zpátky. Jak říkají divadelníci „nastavíme zrcadlo". To aby si nejen ten dotyčnej uvědomil, že se zachoval jako pitomec. Anebo aby divákovi došlo, že pravda je tam někde uvnitř.

A co tedy ty žaloby?
Nechceme primárně urážet, chceme plnit úlohu hradního šaška, který má za úkol poukazovat a vysmívat se věcem, který jsou v nepořádku. Naším úkolem ani přáním není to, abysme rozdmýchávali špatnou náladu ve společnosti nebo naopak někoho poštívali proti druhýmu. Ale naopak chceme ukázat, že každá věc má i druhou stranu mince.