Osudový příběh dívky, která našla svou lásku, ale kvůli žárlivosti ji ztratila, představí v pátek večer poprvé Severočeské divadlo. Operetu Franze Lehára z roku 1934, Giudittu, nastudoval režisér Zbyněk Brabec s hostujícími představitelkami titulní role Ivetou Dufkovou a Miroslavou Časarovou.

Hlavní mužskou roli Octavia zpívají tenoristé Jaroslav Kovacs či Jakub Turek. To vše v choreografii tanečníka Vladimira Gončarova s kostýmy Josefa Jelínka, orchestr Severočeského divadla řídí šéf ústecké opery Milan Kaňák.

„Doufám, že sedmička bude mé šťastné číslo," řekl Zbyněk Brabec, který v Ústí režíruje již posedmé. „O tom ale rozhodnou sami diváci."

Odvážná dramaturgie

Dělá prý se svým týmem vše, aby měla inscenace úspěch. „Je to docela odvážná dramaturgie divadla. Od války v Ústí Giuditta nebyla, v Česku ji moc divadla nehrají. Není prvoplánová, je spíše pro náročnější publikum, které už zná Země úsměvů či Veselé vdovy. Je to poslední dílo Lehárovo, už je na rozhraní mezi operetou a operou," vysvětlil.

„Také měla premiéru na scéně vídeňské Státní opery, po čemž Franz Lehár celý život toužil. Je psaná na velký efekt pro velké krásné hlasy. Je velice dobře vystavěná, je v ní hodně erotiky i exotiky. I divácky je to velice vděčný titul, navštívit ho se, myslím, obyvatelům Ústí vyplatí."

Prý jste dostal od Ústí tuto operetu k svátku. Vážně?
Ano, nabídli mi ji tu k režírování loni, zrovna když jsem měl svátek. To byl pěkný dárek, potěšil mě.

A dál to bylo bez problémů?
To ne, zprvu jsem se zděsil. Giuditta má pět obrazů, to bychom měli mít pět různých scén! A navíc velké obsazení
a náročné party. Dlouho a intenzivně jsme s šéfem opery Kaňákem pracovali na verzi Giuditty pro Ústí. Krátili jsme, aktualizovali. Navíc máme dvě obsazení, a tak chci vyzvat diváky, ať přijdou i dvakrát. Bude zajímavé vidět stejnou operetu v různém obsazení, každý ze sólistů do ní vnáší něco jiného. Třeba Jaroslav Kovacs je tím pověstný, že ještě dotváří, a většinou dobře.
Milan Kaňák: Je zajímavé, jak Lehár dirigent interpretuje Lehára skladatele. Je poučné zjistit, které plochy Lehár „obětoval", byl ochoten se jich zříci pro omezený čas. S panem režisérem nemáme pocit, že bychom při úpravách Lehárovi ublížili, protože vycházíme z jeho úhlu pohledu.

Dvojí premiéra

Iveto Dufková, nazpívala jste řadu rolí, ale Giuditta mezi nimi dosud nebyla. Je to tedy vaše dvojnásobná premiéra, že?
Máte pravdu. I když už jsem nazpívala krásné role v Netopýrovi, Paganinim, Noci v Benátkách, Zemi úsměvů a dalších, až tady v Ústí jsem se setkala s touto krásnou rolí. Zpočátku jsme do toho šli lehce a až postupem času je vidět na té roli ta náročnost. Postupně se to vyklubávalo…

Jaroslave Kovacsi, jak vnímáte svou roli Octavia v Giudittě?
Pro mě je to zatím vrchol mého pěveckého působení, je to jedna z nejdramatičtějších rolí, se kterými jsem se kdy setkal. Cítím v ní po muzikantské stránce Pucciniho vrchovatou měrou. A myslím, že bych tuto roli směle mohl přirovnat ke Cavardossimu 
z Pucciniho Toscy.

Je pro vás toto dílo silné?
Ano, silné je především emočně. Je to hudebně dramatická záležitost, ale lidsky emočně velmi vypjatá věc. Skladatel nám totiž ani na chvilku nedá odpočinout, musíme svým rolím věnovat maximum možného ze sebe.

Je tato role pro vás šance, jste za ni rád?
To v každém případě. Je to nejen šance, ale obrovská výzva. A teď přišel ten okamžik toho zúročení a už se na to všichni těšíme..

Iveto, proč myslíte, že dnes česká divadla po Giudittě moc nesahají, neuvádějí ji?
Iveta Dufková: V karlínském divadle i proto, že opereta je drahá a náročná záležitost, byť je Giuditta krásná a plná hitů. Vyžaduje větší výpravu, velký sbor, více hudebníků v orchestru. Ale jsme kulturní národ a měli bychom si kulturu zachovat.