Michal Mašek: Pokud se nezklidníme, nemůžeme slyšet hudbu, říkal Beethoven

Šest let už vozí do Ústí i okolních měst to nejlepší z klasické hudby. Hraje skvěle, miluje Mozarta, Beethovena i Martinů. Do loňska pořádal festival Setkání s Michalem Maškem, letos jeho název mění na Za tichem s Beethovenem.

„Je to tak lepší. Každý ví, co od toho čekat, stačí jen napsat jméno klasika. Zemřel v roce 1827, je to 190 let od jeho úmrtí. A za tichem znamená, že čím dál víc miluju ticho i na koncertě. Sám Ludwig van Beethoven říkal, že pokud se nedokážete úplně ztišit, nemůžete slyšet hudbu. To mi přišlo výstižný Navíc právě Beethovena mám od malička nejradši.“

Kolik koncertů mu letos věnujete?
Vidíte, já to ani nepočítal. Původně jsem chtěl, aby od něj zahrál každý z interpretů něco. Ale když mi Jan Jiraský z Brna nabídl celý Bachův Temperovaný klavír, to je i ve světě úplně ojedinělá záležitost, tak proč ne? Uslyšíme ho na sedmém koncertě 14. prosince v budově ústeckého Českého rozhlasu Sever. Tedy jsem poprosil všechny, ať to udělají. Takže třeba celého Beethovena bude hrát klavírista Ivan Klánský, To bude devátý koncert 14. února 2018, opět v rozhlase v Ústí zazní tři velké sonáty včetně té poslední. Sám si zahraju dvě sonáty, Igor Ardašev také… No a máme tam Škampovo kvarteto, a to zahraje 10. října na zámku ve Velkém Březně poslední Beethovenův smyčcový kvartet, jednu z jeho posledních skladeb z roku 1825. Pak už pro klavír nepsal.

FOTO: Osmnáctá Barevná planeta mokla do krásy. Opět měla plno

Zazní od Beethovena nějaká komerčně úspěšná skladba?

Jeho slavnější skladby už jsem měl na přechozích ročnících, ale lidi už si na náš festival tak zvykli chodit, že můžeme uvést i méně známe věci. Ale třeba Ivan Klánský zahraje slavnou Apasssionatu, to je jedna z těch hodně známých skladeb.

A není to symfonická skladba, takže na ni nedojde…
Na symfonické ne, ale symfonie znamená pouze, sonáta pro orchestr a v řadě je hudba ze všech období Beethovenova života. Od jeho začátků, kdy byl jako dítě, až po rok, kdy umírá.

Kolikrát se dozvíme zajímavosti ze života klasika?
Pokaždé. Všichni účinkující o něm pokaždé řeknou víc. Už to beru jako improvizaci, nic dopředu nechystám, beru to jako samozřejmost. Na tom je celý festival postavený. Nikdy to nebude tak, že jen někdo přijede, zahraje a bude to vše.

Už před pár roky to vypadalo, že váš festival Hudební setkání skomírá, protože má finanční problémy a je to pro vás existenční záležitost. Ale letos už bude koncertů dokonce deset, a vedle ústecké Větruše a Rozhlasu také na zámku Velké Březno a na výletních místech, tedy na řeba i na zámcích Jezeří a Krásný Dvůr. Festival zvedl hlavu, je to tak?
Je. Ono to původně vypadalo, že letos nic nebude, že udělám jen jeden koncert. Ale pak se to sešlo. Město Ústí mi přispělo, to mě příjemně překvapilo, dalo peníze jak na koncerty ve Wolfrumově vile v Českém rozhlase Sever, tak na samotný festival. Takže proč to neudělat? Stabilní partner festivalu je Ústecký kraj, ten akci zachránil v okamžiku, kdy jí bylo nejhůř a dodnes je významným partnerem. Je to naše jistota. Takže sice letos ubylo partnerů z komerční sféry, ale zase je více dotací a já jsme rád. Nakonec je tedy těch koncertů deset s tím, že „přetékají“ až do března 2018.

FOTO: Pivovar Velké Březno kromě zlatavého moku nabídl bohatý program

Můžeme tedy říct, že se rozrůstáte po kraji?
To asi úplně ne. Ale mě baví místa střídat a objevovat pěkná nová zajímavá. A lidi do nich v souvislosti s hudbou zvát. Tyto koncerty nejsou ve všední dny, aby se tam návštěvníci mohli snáze dostat. Zámek Jezeří je úžasnej, s paní kastelánkou se znám léta, to místo má úžasné kouzlo. Než jsem začal festival dělat tady v Ústí, původně jsem ho chtěl před sedmi lety pořádat na Jezeří. Ale tehdy nebyl sál, teď už ano. Na druhém koncertě letošního festivalu tam 9. září vystoupí Jaroslav Tůma s hercem Národního divadla a recitátorem Janem Hartlem. Ti dva si stále vymýšlejí něco nového. Pan Tůma přiveze klavichord, historický nástroj zajímavý pro publikum, který slabounce zní, prapůvodní nástroj ještě před cembalem. Taky pro něj vybere nějakou ze skladbiček od Beethovena, aby nám ukázal něco zajímavého.

Je to tak, že se festival „přelévá“ víc do kraje, i proto do toho Ústecký kraj více jde?
Asi i to je důvod. Kraj si běžně dělá větší akce v ústeckém Severočeském divadle, spolupracuje s ředitelem a dirigentem Milošem Formáčkem. A mě baví akce na menších místech, velké prostory mě moc nezajímají. Úplně nejradši bych byl, kdyby se festivalu – vedle vily Českého rozhlasu Sever a Větruše – dařilo po zámcích. A tam, kde se nic moc nepořádá.

Dá se o některé té akci říci, že je vlajkovou lodí?
Nejde to tak říct. Ale jak vidíte na plakátu, je tu největší fotka Škampova kvarteta, na něj jsem si vzpomněl jako první. To je fantastický soubor, repertoár pro něj jsem na festival vybral sám. Poprosil jsem je, aby tu zahrály – podobně jako Wihanovo kvarteto – Americký kvartet Antonína Dvořáka a ve druhé půlce Beethovena, poslední kvartet. Uslyšíme je na čtvrtém koncertě cyklu 11. října ve Velkém Březně.

Zdroj: Deník / Strnad Radek

Co zajímavého letos nabídnete na Vánoce?
Tentokrát nebude nic v kostele, ale v pěkném, akusticky zajímavém sále Českého rozhlasu Sever zazní Bachův Dobře temperovaný klavír, jeho kompletní provedení od Jana Jiraského. To je vedoucí klavírního oddělení na JAMU v Brně a můj kamarád. On tu náročnou skladbu umí zpaměti, jemu to nedělá problém.

Co ještě nabídnete unikátního? Dá se říci, že všechno?
Dá. Jsou tu podruhé herci Josef Somr a Hana Maciuchová i hobojista Vilém Veverka. Už tady byli, vystupovali v Ploskovicích, ale já si říkal: Proč ne? Když to funguje, jen udělají jiný program. S panem Somrem si zahraju já na Krásném Dvoře, k tomu nemáte co dodat. Jemu stačí, jen aby přišel. Má velké charisma, hned to funguje, proč vymýšlet krkolomně někoho dalšího? Navíc to oba velmi bavilo…

Za skvělého klavíristu Ivana Klánského jsem taky moc rád. Byl léta vedoucí na AMU v Praze, teď je proděkanem. A má obrovskou kapacitu hlavy, nedělá mu problém zahrát cokoli a bude hrát právě jen Beethovena.

Léto Marty Jandové: Vši a streptokok dcery, pár zlomenin i havárie

Kdo ze zmíněných umělců vystoupí nejblíž?
Polovinu, hned pět koncertů hostí krásná Wolfrumova vila Českého rozhlasu Sever. Blíž centru Ústí je pak už jen koncert 30. listopadu na zámečku Větruše, kde bude recitovat paní Maciuchová a zahraje Vilém Veverka. A v rozhlase bude Klánský, Jiraský, Ardašev, Pelikán, studenti teplické konzervatoře a dvakrát já.

Co s vámi udělal přednes Hany Maciuchové, když jste ji viděl poprvé? Jak na vás aktuálně nejlepší česká recitátorka zapůsobila?
To trvalo neuvěřitelně dlouho. My máme společného přítele, malíře pana Brabence, který tu byl na Větruši a ukazoval své obrazy. On žil ve Vídni, teď je v Čechách. Oni jsou spolužáci, dal mi na ni před čtyřmi lety telefon a ona mě odmítla. Tak to totiž moc nefunguje, potřebujeme se setkat osobně. Tak mě pan malíř pozval na akci, kde ona recitovala adomluvili jsme se na loňský rok. No a protože akce v Ploskovicích byla skvělá, tak jsem jí znovu zavolal. A teď stačí zvednout telefon a ona to udělá ráda.

Paní Maciuchová není úplně typ člověka, jako je pan Somr. To jsou dvě odlišné osobnosti. Pan Somr jaký je, takový je i na jevišti. Tam nedochází vůbec k žádné přeměně, on nehraje, on jenom je. Ale ani u paní Maciuchové nemůžeme říct, že jen hraje. Ona je, řekněme velice uzavřená. Panu Somrovi nevadí, že si tam sedne mezi lidmi, popovídá si s nimi, kdežto paní Maciuchová chce mít svoji místnost, aby ji nikdo nerušil atd. Chce to takhle a pak jde na jeviště a tam podá krásný výkon. Jsou to dva úplně jiné typy.

Jižan Ondřej Hejma: Těžkýmu Pokondru jsem vymyslel název

Jak moc si u těchto lidí můžete říci, co chcete?
(rozpačitě) Teď už jsme ve stavu, kdy si vždycky říkám, co chci. To není, že bych jim to nutil, to vyplyne. Řeknu svou představu a když to tak ten člověk nechce, nedomluvíme se. Těch lidí byla spousta, které jsem oslovil, ale nepřijedou. Jen je nebudu jmenovat.

Jak se vám komunikovalo s pane Hartlem?
On byl trošku výjimka, tam to šlo přes pana Tůmu a čekali jsme dlouho, než se nalezl termín.

Proč se váš festival přelil až do příštího roku, do jeho prvního jareního dne 21. března 2018? Ten den hrajete v Českém rozhlasu program, který dal celému festivalu název: Za tichem s Beethovenem.
Je to tak proto, že některé měsíce tohoto roku jsme hudebními událostmi doslova nabité. Třeba v listopadu bude 50. ročník Pianoforte, kraj také pořádá své akce…

Sám máte malou holčičku. Myslíte na festivalu také na děti?
Tak jak myslíte, skoro ne. Známý se mě ptal: Na který koncert můžeme přijít s malámi dětmi? A já doporučil třeba Škampovo kvarteto, Americký Dvořák je pro ně srozumitelný, vděčný. Ale o dost méně je pak vhodný pozdní Beethoven, to už pak běžte domů. Tomu nerozumněli lidé ani v jeho době. Anebo je pro ně vhodný pan Somr na zámku Krásný dvůr.

Také letos máte jediné předprodejní místo vstupenek, nabízíte je v Hudebnícnách nad McDonaldem v Ústí na Mírovém náměstí. Navíc mají jednotnou cenu 150 korun. Proč to vše?
Nemá cenu předražovat vstupné, pak by lidé nepřišli a to by byla škoda. Koncerty pro snoby jsem nikdy nedělal a ani nedělám. A s tím souvisí i jediný předprodej. Osvědčil se, pro lidi je lehce dostupný a ceny vstupenek to neprodraží. Jsem rád, že to tak funguje a doufám, že to tak i zůstane.

Přehled koncertů