RECENZE: Dobře utajený autor

Když jsme v roce 1990 zakládali Severočeský klub spisovatelů, sháněli jsme se po něm, protože do klubu patřil.

Jenže jeho adresa se v redakci nějak ztratila, vědělo se jen, že žije v Žatci. Když se Aleš jaksi sám objevil, bylo to překvapení. Jeho povídky v sobě měly mladistvou křehkost a vnukaly představu útlého chlapce. Najednou před námi stál robustní chlap a jeho psaní postupně nabíralo stejný charakter, dá se říct, že jsou mužné v pohledu na život.

Projevilo se to už v knižní prvotině Z nebe se dá vystřihovat z roku 1994. Postupně publikoval povídky ve všech kolektivních projektech klubu i v knížce „Od břehů k horám", což byla přehlídka severočeské literární a umělecké tvorby 90. let. Mezitím byl přijat za člena celostátní Obce spisovatelů.

A vycházely mu další knížky. Spolu se synem Dominikem (jablko nepadlo daleko od stromu) vydali v roce 1998 „Zvířátkování". Pak se Aleš rozepsal, řečeno jeho jazykem, na plný pecky. A jako by se s každou novou knížkou „usazoval" ve svém stylu. Následovaly knížky „Je to křeč" (2003), „Mandlová studie ženy" (2004). Porozumění pro psí duši prokázal v knížce „Příběh jedné saluki" (2006). V knížce „Souznění" aneb Jak jsme zvyšovali úroveň našeho zemědělství (2007) se rozpomněl na svou původní profesi zemědělského inženýra a pojal příběhy z družstevního života transformované do nadsázky víc než zábavné.

V roce 2008 následovalo „Stolicování", s radostí psané povídky o jisté nezbytnosti, v roce 2010 „Švindlování života" a konečně na konci roku 2011 „Pohopovídky".

Už na pohled pěkná knížka z nakladatelství Ohře Media (věnovaná ženám, pivu a rockové muzice) obsahuje čtyřicet dva povídek, jistěže z různých autorových tvůrčích období, ovšem čtenář to nepozná. Jsou psány jednotným stylem, příběhy jsou viděny osobitým autorovým spektrem a zkušeně dovedeny k pointě. Není to jen pohled zvenčí, Stroukal dovede říct i proč se tak dějí. Pohraje si se slovy a nachází nové tvary, to napovídá už titul knížky.

Jsou to skutečně povídky pro čtenářovu pohodu, navíc otvírají průhledy do různých třináctých komnat. Aleš Stroukal nežije v Praze, ale odmítám pro něho přívlastek regionální autor. Je prostě autor, který ví, co chce psát a jak to napsat.

Zpracoval Ladislav Muška

Autor recenze je aktivní spisovatel z Ústí nad Labem, bývalý operní i smuteční pěvec, věčný rybář a ctitel vín i krás přírody, předseda Severočeského klubu spisovatelů