Shakespearovo drama „Romeo a Julie" (v ČS 2012) korunovaly tři úžasné inscenace léta 2013 na zámku v Děčíně. Beznadějně vyprodané je „Zkrocení zlé ženy", další „Šejkspír" z Ústí. Premiéra je v pátek na Festivalu Kult. A Hamleta i Richarda III. už má Činoherní studio v plánu na další sezonu.

Takové jsou „šejkspírovské spády" Filipa Nuckollse (nar. 1979), rodáka z Ústí nad Orlicí i režiséra her Divadelního spolku Kašpar (Praha), Bezručova divadla (Ostrava), Západočeského divadla (Cheb), Činoherního studia v Ústí.

Ovšem Filip Nuckolls „začal" se „Shakespearem" o dost dříve, než když loni „po alžbětínsku" rozdal role v Romeovi a Julii „jen" osazenstvu pánské šatny Činoheráku…

DAMU? To ten sníh

Filipe, jak jste se stal režisérem?
To je taková vtipná historka. V listopadu 1996 jsem se jel podívat s jednou holkou na DAMU na herectví na den otevřených dveří. Měli tam plno a protože padal sníh, šel jsem dovnitř taky. Divadelní svět mě něčím lákal, ale o divadlo jsem se nezajímal.
Nakoukl jsem na DAMU na režii, kde bylo 17 lidí, zapsali si tam naše jména… Když to pak doma vyprávím mámě, říká, že jsem hloupej, že jsem podepsal, že se tam hlásím…
Ale během příprav na přijímačky mě to začalo bavit. Udělal jsem je a tím vzdal svoji slibně se rozvíjející dráhu filologa. Chtěl jsem jít studovat řečtinu; už na gymnáziu jsem měl celostátně úspěchy na olympiádách a ve Vysokém Mýtu brigádničil v muzeu: rovnal pozůstalost Otomara Vaňorného, překladatele z latiny i řečtiny. Z latiny už dnes mám jen na záchodě Příběhy světovládců, které si tam občas čtu. (úsměv)
A taky jsem došel ke zvláštnímu omylu. Říkal jsem si, že divadlo nebude o sicflajši, vysedávání po archivech, jako je latina a řečtina. Jenže teď prosedím minimálně osm hodin denně na zkouškách představení, na poradách…

Májový Shakespeare

Kdy jste začal se Shakespearem?
Poprvé jsem ho dělal ve druháku na DAMU s Johanou Součkovou. Bylo to klauzurní cvičení, asi 5 scén z Hamleta.
Moje první režie v profesionálním divadle byl Májový Shakespeare v Kašparu. Dělali jsme to tři režiséři: Jaroslava Šiktancová, má profesorka režie z DAMU, principál Jakub Špalek a já, ještě na škole. Byla to koláž z her Shakespeara, já dělal Othella a Sen noci svatojánské. V ní měl svou první roli v profesionálním divadle Marek Němec, tehdy ještě student, který později hrál v Činoheráku v Ústí. Noc nastartovala jeho zářnou kariéru…

Pak už pro vás přišla inscenace Romea a Julie v ČS v Ústí?
To ne. Když se Jakub Špalek pokoušel nastartovat letní sezónu v Kašparu, dělal jsem tam celý Sen noci svatojánské, text v hodně zkrácené, až punkové úpravě. Měnili jsme scény, to bylo dost moderní! (smích) Scénická hudba byli písničkář Záviš a Laibach…

Tak to byl hotový Sen…
To byl. A jak vše souvisí se vším, hrál v té inscenaci jednoho z milenců Honza Jankovský (dnes Činoherní studio), tehdy ještě kulisák- civilkář. A od září pak už šel sem do Ústí, do Činoheráku.
A tři čtyři roky nazpátek jsem v Západočeském divadle v Chebu dělal Mnoho povyku pro nic s Johanou Součkovou. V Chebu jsme za ni dostali cenu Nejoblíbenější inscenace roku. A pak už jsme tu dělali Romea a Julii a teď zkoušíme Zkrocení zlé ženy.

Shakespearomanie

A propadli jste šejkspírománii!
Ano. Byla to k ní zvláštní cesta. Dlouho jsme tu klasiku odmítali, dělali ji jen občas pro trénink, abychom v interpretaci klasicky nezakrněli.
Když jsme loni zkoušeli Romea a Julii, mysleli jsme, že je to jen „dárek pro pánskou šatnu", že si plníme sen k Vánocům. Ale Shakespeare, jeho poetika a drav, nesentimentálnost, tah na bránu, imaginace, dravost a na druhé straně křehkost, nás v tu chvíli naplnil. Pohltil, strhnul.

Bylo by troufalé, zbavit Shakespeara jeho poezie, veršů?
Dělá se to, ale je to hloupost. Všichni dobře známe hip hop a Shakespearův blankvers (nerýmovaný verš, sestávající z pěti jambických stop pozn . aut.) herce dobře drží. Někdy se mu brání, ale jsou v tu chvíli sami proti sobě. Protože rytmus, pokud ho přijmou a blankvers je dobře přeložený, dobře podrží, co se týče významu, smyslu, nálady. Dobře se učí, skáče vám do hlavy v rytmu jako písnička.

Máme dobré překladatele?
Máme velmi dobrou překladatelskou tradici Shakespeara. Kdysi Vrchlický či Saudek, dnes je hvězda Martin Hilský a nezapomínal bych na Jiřího Joska. Jeho Komedie omylů měla nedávno premiéru v divadle v Mostě.

Po kom jste sáhli vy?
Romea a Julii přeložil Jiří Josek , Zkrocení zlé ženy Břetislav Hodek ze starší generace. Velmi dobrý je i Milan Lukeš, už bohužel mrtvý překladatel.

Povinná úcta? Ne!

Když divadlo hraje Shakespeara, není to jen povinná úcta, že ne?
To vůbec ne. Chcete-li dát hercům tzv. „maso na kosti", dejte jim Shakespeara. Dává obrovskou svobodu i komplexní text. V jeho hrách jsou bohatí i chudí, staří i mladí, zápletky v hrách má vážnější, poetické, ale i komické… Střídá prostředí, alžbětinská konvence mu to dovolila. Stačí jediné slovo pro změnu prostředí, nepředepisuje žádnou realitu, je to jen velmi dobrá hra v dětském slovo smyslu; neomezuje nás. Proto je to velmi lákavá látka pro režii, herce i diváka. Nabízí svůj svět ve slovech a vy mu dodáte svůj svět v ostatních věcech.

O tom, že je to správná cesta, vás přesvědčil i úspěch Romea a Julie v Děčíně či vyprodané Zkrocení zlé ženy na říjen?
Úspěch Romea a Julie v Děčíně pro nás byl pěkný, protože jsme nikdy nezkoušeli hrát tři představení v jednom prostoru. Romeo nás překvapuje i tím, že byl určený na dvě tři reprízy kolem Vánoc. A že nás baví hrát a lidi že baví se na nás koukat, jak si hrajeme, to je bezvadný, optimistický.
Zájem o „Zkrocenku" je daný i tím, že doba kolem nás je teď hodně temná, není úplně radost žít v Ústí, v tomto kraji. Že tu radost musíme neustále někde nacházet. Buď v sobě, nebo v kolektivních zážitcích.
„Zkrocenka" vyslala do světa, že je komedií, že herci ukážou i něco ne úplně činoherního, že to bude velkej radostnej snovej poetickej mejdan. A to v publiku rezonuje natolik, že máme týden před premiérou všechna tři říjnová představení vyprodaná.

…a nafackuje jí

Zkrocení zlé ženy jste pojali jako komedii dell´arte, jako zábavný cirkus. Ale bude dál i soubojem mezi mužem a ženou, že?
Samozřejmě. Rozhodně. Dokonce má dlouhou fackovanou scénu mezi Honzou Jankovským a Klárou Krejzovou (oba hrají hlavní role). To uvidíte, co Klára všechno dokáže ustát!

A bude mít dost ostrý jazýček…
Jasně, Kateřina je asi jedna z nejostřejších rolí od Shakespeara. Zkrocení zlé ženy sice hrajeme teď a tady a zároveň pietně, ale naschvály neděláme. Sáhli jsme do cirkusového prostředí, protože chceme naznačit, že následující 4 roky by tu v Činoherním studiu měly být zábavné, víc hravé, otevřené. Mám dojem, že smutku, deprese a mrtvých si člověk venku „užije" až dost.