Loni vyprodal jejich koncert The Wall (Zeď) pražskou O2 Arenu, stejnou show už zná Žatec. Nyní se vrací na sever s projektem Dark Side of the Moon: Filip Benešovský, bratři Kašparové a spol. chystají na pátek 23. března na bílinský Zimní stadion velkou show. Ze dvou kamionů vybalí aparaturu a techniku, na ní v 11 lidech včetně hosta Michala Malátného (Chinaski) zahrají výběr hitů britské rockové legendy Pink Floyd i její slavné album Dark Side of the Moon (Temná strana Měsíce).

„V čem je pro vás důležitá a pro lidi zajímavá účast Michala Malátného na vaší show,“ ptali jsme se baskytaristy a zpěváka Benešovského.

Filip Benešovský: S Michalem Malátným jsem se seznámil náhodou ve smíchovské hospodě, když se bavil s barmanem a vypravoval mu, jak se byl podívat na našem koncertě „The Wall“ v Žatci. Nevěděl, že stojím za ním. Já zase nevěděl, kdo je on. Poklepal jsem mu na rameno, sedli jsme si, dali víno, začali pouštět Pink Floyd z jukeboxu. Skončilo to v ranních hodinách, kdy jsme tam vyřvávali Comfortably Numb a podobně. Až tedy během večera jsem se dozvěděl, že je to Michal Malátný z kapely Chinaski. A na základě společné vášně pro tvorbu Pink Floyd jsme se dohodli na spolupráci.

Jak máte rozděleny „role“ jednotlivých členů Pink Floyd na koncertě? Někdo „hraje“ a zpívá Waterse a jiný Gilmoura, Masona či Wrighta?
Pěvecké party Rogera Waterse zpívám všechny já. O ostatní party členů Pink Floyd se dělí především Jan Kalous, Michal Kašpar a Vít Beneš. Co se týká nástrojů, Michal Kašpar hrává kytarová sóla, ty podstatné party Gilmoura. U ostatních instrumentů už tato specifikace není až tak výrazná.

Jak se vám daří být hlasově věrohodní třeba právě v případě partu Rogera Waterse?
Věrohodnost partů u Waterse je na pováženou, protože on má podle mě plechové hlasivky. I když bych řekl, že to, jestli zazní skutečně všechny ty tóny, není to úplně nejprimárnější. Důležitější je porozumět tomu, o čem to je a umět to lidem předat. V tom je největší síla Watersovy tvorby.

Můžeme se těšit na divadélko? Na kulisy, projekce, světla?
Na rozdíl od naprosté většiny českých kapel hrajeme opravdu kvadro, tudíž zvuk rotuje sálem, na vybraných místech zní ze všech koutů. Mámě poměrně náročné rekvizity, které bych ale neprozrazoval, abychom měli pro návštěvníky nějaká překvapení. Nejedná se o běžný koncert jako takový, spíš o divadlo: demonstraci a evangelizaci určitého názoru a postoje. A místy na publikum čekají i herecké výstupy.

Je hlavní rozdíl mezi skupinou Australian Pink Floyd Show a vaším projektem v tom, že oni se tím živí a po celém světě?
Určitě, ale to my nechceme. Jsme skupina složená z lidí, kde každý hraje s někým jiným, živí se něčím jiným: někdo hudbou, někdo ne. Projekty a la Pink Floyd jsme si dali dohromady jako společnou vášeň. Jako něco, co nás neskonale baví. Aby nás to bavilo, tak to nesmí být kšeft.

Nemáte snad rád peníze?
Samozřejmě mám peníze rád jako každý, ale v případě tohoto projektu o ně rozhodně nejde. Nicméně to vše realizovat stojí řádově několik set tisíc korun. Ale těch rozdílů mezi APFS a námi je mnohem víc. Mám pocit, že oni mají lepší technologickou základnu, což je logické vzhledem k tomu, odkud jsou. Na druhou stranu mám pocit, že ve věrohodnosti a pochopení myšlenky jsme dál my.

Jsou špička svého žánru, přesto: Proč hrajete právě Pink Floyd? Je to i nostalgií, steskem po časech rockových dinosaurů a výpravných stadionových show?
Pink Floyd právě proto, že to vůbec nejsou sex, drogy a rock’n’roll. Poselství textů Rogera Waterse je naprosto nadčasové, daleko nad bigbítem jako takovým. Kdyby se jednalo „jen“ o hudbu, která je i tak na mnoha místech samozřejmě nádherná, nikdy bych do toho nešel, nevkládal do projektu tolik úsilí. Ani sám do sebe či do vlastního projektu bych nikdy neinvestoval tolik energie, jako jsem investoval do Pink Floyd.

A proč tedy investujete?
Některé věci se musí lidem stále opakovat. Jak řekl Jan Werich: „Boj s blbostí se nedá vyhrát, ale člověk by ho nikdy neměl vzdávat.“

Řekněte jak „drahá sranda“ je uspořádat tak velký koncert? Kolik hudebníků se na něm podílí, co sbor a technika kolik kamionů v pátek do Bíliny přijede?
Pokud vím, tak MusicData, která nás technicky zajišťují, jsou dva velké kamiony a nějaké dodávky. Kapela jsou dvě dodávky a čtyři osobní auta. Na pódiu je deset muzikantů + nyní ještě Michal Malátný. V Bílině to bude sedmá repríza, představení se pokaždé zdokonaluje. Za ty roky kolem projektu vznikl tým lidí, kteří svou práci dělají seriózně a perfektně, takže organizace jde o to lépe.

Kdo zahraje ta skvělá saxofonová sóla z alba Dark Side of the Moon? Je složité u nás najít takového saxofonistu?
Ano, je velmi těžké najít skvělého saxofonistu, který pochopí zadání, nevnáší do toho světy, které tam nepatří, a přitom je natolik technicky vybaven, aby zahrál všechny ty výšky a krásné, sametové tóny. Ta sóla s námi bude hrát výborný Vladimír „Boryš“ Secký, kterého můžete vidět třeba s Karlem Gottem i se spoustou bluesmanů.

A co zvukové efekty, rachot peněz v kase z hitu Money? Točili jste je sami, či je samplovali z nahrávek Pink Floyd?
Z hlediska autorských práv je nemožné použít originál. Takže vše, co uslyšíte na koncertě, jsme si vyráběli sami. Konkrétně kasu v Money jsem točil doma tak, že jsem házel euromince po sporáku. Hromadné zvonění hodin pro skladbu „Time“ jsem nahrál se sbírkou všemožných nástěnných i kapesních hodin, cibulí u Michala Skribuckého doma. Takže mu tímto děkuji.

Vidí-li člověk živě třeba Kraftwerk či Jeana Michela Jarreho, váhá, co vše je z toho živě. Jak živá show čeká Bílinu?
Skvělá otázka. My se opravdu nedáváme zadarmo, takže co lze zahrát v dobré kvalitě živě, to hrajeme. Za koncert se stane třeba dvakrát, že by to bez podstatné podpory „předtáček“ nešlo. Jedná se hlavně o symfonické pasáže. V momentě kdy má hrát symfonický orchestr a my ho nemáme, musíme hrát synchronně s jeho předtáčkou.

Repertoár projektu Dark Side of the Moon je jasný zkrátka přehrajete celou desku, že?
Máte pravdu. Protože ale nechceme dělat skanzen, tak jsou tam místa pro sólisty, aby předvedli, co s nástroji umí a podpořili náladu. Chci ukázat lidem, že ty myšlenky, i ty hudební, jsou neustále živé. Snažím se publikum překvapovat a ne mu naservírovat něco, jak tu bylo už před 35 lety. Do díla nezasahuji zásadním způsobem. Pouze se snažím, aby bylo aktuální a to se, myslím, daří.

Ale co druhá část programu Best of Pink Floyd? Které hity tam určitě nesmí chybět a proč?
I ta část programu nás neskutečně baví, splnili jsme si v ní své sny. Nezaznít tam Wish You Were Here, nebyla by to kompletní zpráva o charakteru Pink Floyd a Rogera Waterse. Stejně dojde na Another Brick In The Wall Part II. Kromě těchto skladeb, které zná z rádia každý, hrajeme v podstatě takové naše Best of ze svých oblíbených skladeb.

U Pink Floyd jsou důležité texty. Zachováte se na koncertě jako slušné divadlo? Dostaneme projekci překladů textů do češtiny?
Samozřejmě. Na každé naší akci je projekční plátno a na něm vlastní filmové předtáčky, různé fantazie na dané téma a k nim jde simultánní překlad do češtiny. Jsou to titulky, člověk nemusí umět anglicky, aby porozuměl obsahu, který je sám o sobě nejdůležitější.