Skupina Schodiště: Benátská noc, to bývaly i bahenní lázně

Tančit bude publikum i na veselou hudbu s texty o něčem, sedmičlenné Schodiště (ex-Nahoru po schodišti dolů band). Zahraje v sobotu 27. července od 16.30 na Evropa 2 Stage, zde je s ním rozhovor.

Co říkáte na změnu místa Benátské? Letos je poprvé v areálu Vestec v Liberci…
Ondřej Fencl (kytara): Jsme zvědaví.
Jaromír „Mojmír" Linhart, (klarinet): Naposledy to v tom starém byla bahenní lázeň.
Ondřej: Ale zas ten výhled na Malou skálu měl opravdu něco do sebe.

Jak tedy Schodiště vnímá věčné problémy Benátské s nečasem?
Pája Táboříková (bicí): My jsme v klidu, s námi jezdí v autě slunce.
Vráťa Horčík (baskytara): A je furt zhulený.
Ondřej: Když jsme tam koncertovali naposled, panovalo ukázkové léto.

Co už Schodiště na Noci zažilo?
Vráťa: Hráli jsme tam jednou, když jsem se loučil se svobodou. Den před svatbou.
Ondřej: A pak před čtyřmi lety s novou sestavou. Šlo o úplně první koncert s Pájou Táboříkovou za bicími, ještě jako se záskokem. Začínali jsme v pátek na hlavní stage jako první bod programu a už tehdy tam pařilo spoustu lidí.
Pája: Já tam poprvé viděla Walda Gang a bylo mi z nich na blití… (Tleskám pohledné bubenici za dobrý vkus - pozn. autora). Ale i hezká vzpomínka: Pamatuju si, že tam měli výborné erární bubny, což na festivalech málokdy bývá.

Prozradíte, jaký repertoár Benátské noci letos zahrajete?
Vráťa: Svěží.
Mojmír: Elementární.
Ondřej: Stále jsme na turné s novou deskou „Roztoky", která vyšla před půl rokem. Na festivalech z ní hrajeme až půlku. A lidi to berou. Vybíráme ty skočnější kousky. Samozřejmě doplněné staršími, prověřenými peckami.

SCHODIŠTĚ: „Roztoky" (12 písní, Indies Scope 2011)

Ta hudba je pro mě srdeční záležitost už z časů Nahoru po schodišti dolů bandu (NPSDB), z něhož Schodiště vzniklo. Mám rád staré hity v čele s Pytlíky ČSA, ni novinku tedy nezatratím. To CD šlape („Netáhnou" je až punk), má odvázané texty (Byty, Stařena), romantika je tu slovní i hudební (Sázava, kus ´lidovky´ „Strašák" zpívá Pája). Jízdy akordeonu s klarinetem a saxíkem i melodické vícehlasy (miluju ten ze ska Kaktus) jsou poznávací znamení Schodiště. A že ti správní k sobě patří, křtil v březnu CD v Malostranské besedě Jan Kalina (Sto zvířat)!

Prima texty psal Míra Klíma (akordeon), klima dobré dělají živě i na CD. Dost na sebe Míra řekne („Nebudu už smutným paroháčem, nad zvětralou desítkou na pivním tácku, nebudu už trapným hokejistou, bez puku a bez klacku"), v „Saky paky" vyzývá „klidně si mě sejmi" a Ondřej hraje na foukačku, když dozní „Občas takhle zrána, snídám panák vodky, a ty nepozvána, zíráš na mě z fotky". No lůzr, co se těší do basy i na hřbitov! („Netáhnou") Ne(u)brání se motorkářské krizi středního věku, je otevřený: „…pak sbíráme, co smilností pod postel upadlo, já svoje starý kosti, holka svoje prádlo…"

Zábavnost je předností kapely, na níž si družně zaskáčou punci, rockeři i zlatá mládež. Je to dobrým vkusem publika, a dokazuje to, že melodie ani rytmy Schodiště nelze ignorovat, slogany si nezpívat. Zní tu hospodský šraml, rokenrol, bigbít, ploužáček i najazzlá lehkost But (klarinet v Někdy).

V „Noci" je řeč o „Rozkrocích ulic" i „Týnském chrámu tmou zalitém", ale kde se vzal název CD? „V Roztocích u Jilemnice vznikly písničky naší nové desky," řekl Ondřej Fencl, co hraje i s Pospíšilem .

A nej hit CD „Roztoky"? Byty! „Smutně spadlý ramínko, vzorně suchý prkýnko, když maj holky byty svý…". Ta deska je další argument proti těm, co říkají: „Jó NPSDB, to bylo něco! Ale Schodiště…?!"