Šňůrou RECYKLUS TOUR dal Klus svým fanouškům šanci vybrat si písničky, které od něj chtějí slyšet. Zapojilo se jich 7 tisíc a zpěvák si pochvaluje, jak je s příznivci na jedné vlně.

„Překvapili mě. Jednak jsem počítal, že tam budou „větší vykopávky", které jsme dlouho nehráli, ale hlavně že se tam bude písnička „Pánu bohu do oken". Tu čtyři roky nehraju, mám s ní vnitřní konflikt, ale on ji pořád někdo chce. V rámci turné by to bylo v pořádku, ale ona se do výběru 12 písní od fanoušků stejně nedostala. Těší mě, že mám podobnej vkus jako mí fanoušci," řekl Klus.

Vstupné na koncert je 490 Kč, start v DK v 19.00.

Tomáši, bude ten výběr pro vaše chystané „Best of" směrodatný?
Ne, shodli jsme se, že uděláme záznam celého koncertu. Snímáme prakticky všechny naše koncerty, a který se nám bude líbit nejvíc hlavně po technické stránce, ten vydáme na albu. Mně se líbí princip spolupráce fanouška s kapelou; říkám pořád, že koncert děláme napůl my a napůl naše publikum. A tak to uděláme i s CD. Tak mi to připadá fér a já mám férovost rád.

Bude to rovnou také DVD?
To ne, na to už nemáme finanční prostředky.

BEZ ŽEN TO NEJDE

Váš nový singl „Dobré ráno" představuje Supraphon. Proč?
Přecházíme pod něj, protože tam je Iva Milerová, kterou mám moc rád. Je člověk srdcového typu. Vím, že pro nás je schopná udělat první poslední, a to se i děje. To už ukázala na dvou případech, který bohužel nemohu jmenovat, protože jsou dost interní. Ale ukázala, co v ní je. Jsem toho názoru, že by takhle velký firmy měly řídit ženy. Bez nich tam pak není tah na bránu, nefungují jen pro zisk. Funguje tam to srdce.

Už na minulém turné pro vás byl zásadní pokojíček, kde se vše na scéně dělo. I v Ústí jste ho měli, jak to bude a je letos?
My začali nejprve spolupracovat s Eliškou Podzimkovou, šikovnou dívkou, která se proslavila v New Yorku a teď se vrátila do Čech, kde jsme si ji „stáhli". Doanimovává do fotek, ale je všestrannou umělkyní, která udělala Tomáši Klusovi a jeho Cílové skupině tvář. To, jak dnes vypadáme navenek, je její práce. Oslovili jsme i Veroniku Richterovou, ta dělá pet art, umělecký přístup k recyklaci. Z odpadů vytváří nádherný skulptury. Udělala pro nás instalaci kontejnerů, máme jich osm ke každému písmenku názvu turné. Každý je pro jeden druh odpadu, je tam i automat na vzkazy. Do něj mohou návštěvníci napsat vzkaz do pet lahve. A jsou tam čtyři pokojíčky. To jsme se vždy ve třech s Veronikou sešli a vymysleli pokojíček kontejner pro toho, kdo tam zrovna nebyl. Dost jsme se nasmáli, když jsme viděli, co na nás kolegové ukuli. Mám pocit, že už jsme úplně srostlí. Když jsme si o tom pak s klukama povídali, bylo jasné, že se dost známe. Dobře jsme trefili osobnost každýho z nás, kumpánů.

PRO MĚ OBROVSKÁ POCTA

Sedm tisíc lidí, kteří hlasovali o výběru vašich písniček na turné, je hodně nebo málo?
Mám pocit že hodně. Pro mě je to obrovská pocta, že jsme sedmi tisícům lidí stáli zato, aby strávili deset minut při výběru našich písní.

Právě dost bojujete za ekologii. Kdy to začalo být tak silné, že jste to rozjel naplno?
Odpadky vnímám stále. Když se jdeme projít do parku neřkuli do lesa, a není nám to jedno, vracíme se s igelitkou plnou odpadků. Ale ten zásadní zlom, že jsem si řekl „tomuhle se chci naplno věnovat" i v rámci profese a svých možností, kdy jsem si řekl, že chci být prospěšnej, přišel při dovolené na Bali. Když jsem šel ráno surfovat a byl z jávanský strany příliv, tak člověk vůbec nemohl na pláž dojít, kolik tam bylo odpadu. Pak jsem se potápěl a na korálovém útesu bylo tolik odpadu, že člověk nemohl vidět, co by vidět měl. A byly tam chvíle, kdy jste nemohl vyjít na ulici, aniž byste měl na tváři roušku. Oni tam vypalují deštný pralesy, aby na nich mohla růst nutela. To všechno byly velký vykřičníky, kdy jsem si řekl, že to nezměním na Bali, že to musí ti lidé, co žijou tam. Já ale žiju tady, nás tu trápí jiný problémy. O těch chci hovořit. Mám pocit, že to jde ruku v ruce s komunálním uvědoměním si sebe jako občana. Že když si člověk uvědomí svoji moc v rámci komunální politiky, která je opravdová, že se nás její důsledky přímo dotýkají. Že to není ta celostátní parlamentní politika, která je nám už trošku vzdálená. Tady jsme schopni ty věci opravdu ovlivňovat. Když se budeme zajímat o to, koho volíme a jaký je jeho program, jsme schopní ovlivnit, jak nakládá s našimi odpady.

Kdy se to začne potvrzovat?
(smích) Po volbách.

NEJENOM O VOLBÁCH

No ale ty teď právě byly!
U nás ne, já nevolil. Ale ona ta nejdůležitější změna se vždycky může udát jen v nás samotných, je to o našem vlastním přístupu. Takže máme doma kontejnery, šetříme vodou, snažíme se nenakupovat zbytečně moc, řešíme původ věcí, ať už jsou to potraviny nebo oděvy. Není v pořádku si kupovat tričko za 30 nebo 70 korun, protože náklad na tu věc takovej není možnej. Ta věc musela vzniknout v podmínkách, které nejsou vyhovující pro člověka, který je vyrábí. Ta věc ani není z materiálu, který vydrží a je férovej vůči planetě. Já volám po tom, abychom si uvědomovali, co potřebujeme a v jakým množství. Je to o naší zodpovědnosti, aby nám došlo, že v momentě, kdy naši planetu budeme jen destruovat, tak zemřeme. Právě ten jedinej velkej dopad to bude mít.

Teď nás ovšem trochu strašíte…
Ale to já nechci, nechci být v rámci naší kampaně direktivní. Nechci lidem říkat: „Přijďte, nebo zemřete," v tak zoufalý situaci nejsme. Chci na to jen poukázat, říct: „Hele, pojďme o tom přemejšlet." Sami za sebe začít s tím, že nebudeme pouštět vodu, když si budeme čistit zuby a kartáček budeme mít v puse… Prostě takový maličkosti, halíře dělají talíře. A to platí i v tomto ohledu.

To proto máte na turné svůj kontejner pokojíček udělaný jako ekologický oltář?
No jasně. Jsem rád, že to ti kluci pro mě tak vymysleli, protože to tak opravdu prožívám. Mám pocit, že je teď ten pravej čas. Ještě se dá zařadit ruční brzda v rámci našeho přemýšlení o těchhle věcech, o ekologii.

Je ideální začít u mladých?
Paradoxní je, že jsme absolvovali několik diskuzí s lidmi, kdy jsme navštěvovali třídičky odpadu i skládky. No a ty nejmladší děti, i ty ze školky, jsou daleko zodpovědnější než jejich rodiče. Jsou strůjci toho, že se doma začne třídit odpad. Že přijdou domů ze školky, kde jim říkali, že planeta je živej tvor, a děti se pak samy rodičů ptají: „Mami, proč my to nemáme, proč vlastně doma taky netřídíme?"