Legendární grafické novely Hellboy, 300, Myší hlídka… I tyto lahůdky mělo Comics Centrum na festivalu, který pořádali studenti Fakulty umění a designu ústecké univerzity. Lídr Centra Václav Dort zde prozradil, jak to pro něj s komiksy začalo:

„Dostal jsem se k nim přes litografie a přes dtp i reprodukci, na kterou jsou komiksy poměrně náročné. Vše, co do ČR dostaneme, se dělá v Americe, kde nemají normalizovanou tiskovou škálu. U nás se vše musí náročně předělat. S komiksem jsem začínal v době, kdy ještě vše bylo v litografiích, na filmech a ne v datech. Museli jsme vymyslet postupy zpětné digitalizace, dokonce jsme tu několik knížek pro svět digitálně restaurovali. Třeba „Dobrodružství Luthera Arkwrighta", vůbec první knihu označenou za grafickou novelu. Její rozprodané originály k nám chodily z celého světa, měli jsme pronajatý obrovský trezor a originální kresby v něm skladovali. To bylo už v roce 2005, nato jsme upravovali z litografií „Pohádku o zlobivé kryse" stejného autora od slavného Brita Bryana Talbota.

JSME JEN TŘI

To musela být spousta práce.
Byla. A když uvážíte, že jsme na to jen tři lidi…

Tedy rodinný podnik?
Skoro. S kolegou se známe od střední školy, byli jsme spolu na průmyslovce, má přítelkyně se stará o distribuci a propagaci. Ale díky tomu dnes děláme, co nás baví, a máme relativní svobodu. Největší bič nad sebou si pleteme my sami.

Někoho snad překvapí, že se nevěnujete superhrdinským komiksům Batmanovi, Supermanovi, Spidermanovi… Vy na ně asi moc nejste, že?
Nejsme, vyznávám spíš klasickou dobrodružnou linku. Totiž Eduard Fiker (21. listopadu 1902, Praha — 3. března 1961 tamtéž), od 30. let v Čechách známý autor detektivek, byl můj dědeček. Možná znáte jeho knihy Zinková cesta (zfilmováno 1946 jako 13. revír) či Série C-L (1958) … (zfilmováno 1970 jako Na kolejích čeká vrah pozn. aut.). Samozřejmě že ho znám. Já se k tomu skvělému autorovi dostal díky knihovně svého otce, miloval jsem i jeho knihu „Tříoký jezdec" z prostředí kanadské jízdní policie…ale po roce 1969 už nesměl vycházet. Tak maximálně knížka Stráž na Psí skále… Pokoušeli jsme se dát jeho pozůstalost dohromady, ale není to snadné. Dědeček umřel deset let před tím, než jsem se narodil, nikdy jsem neměl šanci ho poznat. Je docela legrační, když se bavím s doktorem Janáčkem z Ústavu českého jazyka a on mi odhaluje některé věci, které jsem o svých příbuzných a svém rodokmenu nevěděl. Tak vidím, že se tu děda snažil prošlapat cestu detektivce a dobrodružné literatuře a že mám ty samé problémy, jaké měl on.

Ale máte i stejné geny…
To ano, ty se tu míchají… Ale taky se vracím zpátky a říkám si, co bych dal za to, kdybych se s dědečkem mohl setkat. Jít si s ním na pivo a dozvědět se, jak se to dělalo za 1. republiky. Jeho vydavatel byl pan Woleský, jeden z hlavních své doby. Sídlil kousek od náměstí Míru v Praze, dodnes ten dům stojí. Má držák na prapory, na jeho konci je dvojité W jako Woleský…

Víte o něm více?
Vím, bohužel dopadl strašně. Zabavili mu vydavatelství v roce 1948, on pak musel jezdit s velkou brašnou po podnicích a nabízel perly socialistického realismu. To muselo být strašný, chodit kolem svého baráku… Přesto by mě ale zajímalo, jak to tehdy dělali.

RECEPT PRVNÍ REPUBLIKY

Co jak dělali?
Jak vydávali knížky. Když si to vezmete, komiksy jsou dnes poměrně drahé. Venku stojí zhruba jako knížky. My i přesto, jak je náš trh malý, umíme udržet cenu zhruba stejnou, ale máme je v nepoměrně vyšší kvalitě. Náklady a znalosti, které musíte mít, abyste mohl komiks vydat, jsou nepoměrně větší. Komiksová kniha zde stojí v knihkupectví běžně 600 korun…

Jak je tedy možné, že se vám to i tak daří? Prozradíte?
To proto, že můžeme prodávat ve svém obchodě, takže můžeme jít i na slevy. Je to vlastně malý zázrak, za kolik tu dokážeme vydávat. I v Německu je větší problém komiksy vydávat, a přitom třeba máme u legendární série Sin City vyšší náklady než oni. Nebo třeba u Hellboye, který je u nás úspěšnější než v Německu. Začali ho vydávat černobíle ve velmi zmenšeném formátu, my ho máme od začátku v pevných deskách a v barvě… Ve srovnání s německým trhem máme podobné ceny, někdy i nižší. Je to neuvěřitelný. Tam je trh zhruba 90 milionů lidí, v ČR asi deset… plus máme dobré zázemí na Slovensku.

Opravdu?
Tam je to zajímavý. Dokonce jsme chtěli začít vydávat menší série ve slovenštině, ale rozmluvili nám to s tím, že etalonem kvalitního překladu je pro ně čeština.

DOBRODRUŽSTVÍ LÁKALO

Představil jste své Centrum v Ústí na komiksovém festivalu, mluvil o problémech vydávání komiksů u nás, nabídl soutěže. Kolik přišlo lidí?
S účastí jsme spokojení, bylo poměrně dost dotazů, evidentně komiksy lidi zajímají. Zajímá se o ně čím dál víc lidí, proto jsme vyjeli do Ústí představit svou tvorbu. Myslím, že komiksy přinášejí lidem radost, jsou to takové malé galerie do kapsy, kde se můžete poučit o různých stylech. A také o postupech vyprávění. Komiks nepatří do literatury, je to svébytné médium.

Jak svébytné? Pro vás?
Je to umění toho, co se nevyskytuje mezi dvěma obrázky. Když se podíváte dobře na komiks, to nejzajímavější je to, co si mozek představí mezi těmi panely. My vybíráme takové komiksy, které jednak odpovídají klasickému dobrodružnému žánru, ten u nás má hluboké kořeny, a jednak taky volíme věci, které mají přesah ať už výtvarný nebo dějový. Snažíme se lidi především bavit a zároveň jim přinést poučení. A těší nás, že tolika lidem dokážeme přinášet radost.

Které komiksy jste na festival do Hraničáře přivezli?
Máme tu celou naši dostupnou produkci krom velkých kolosálních knih, ty jsou jen na objednání. Ale především je teď velký zájem o náš nový hit, Myší hlídka. Nás to ohromně těší, dlouhá léta jsme se ji báli vydat.

KDO SE BOJÍ MYŠÍ?

Proč? Z čeho má vlastně vydavatel komiksů strach?
Báli jsme se, že má netypický formát, čímž se prodraží. A vystupují v ní myší hrdinové a my netušili, jak je přijmou čtenáři. Ale mile nás překvapili, z Myší hlídky se stal obrovský hit i u nás. A teď jsme se dozvěděli, že se blíží filmové zpracování celé série, která má zatím šest dílů, a připravují se další dva. Takže budeme rádi, že se lidi s Davidem Petersenem budou chtít podívat do světa myší, které hodně intrikují a bojují. To vše je v krásném kontrastu k jejich roztomilým postavičkám.

Vydali jste příběhy „čertíka" Hellboye, to on je vaše vlajková loď. Má zatím dva filmy, nechystá se další?
Stále se pokouší Ron Perlman, představitel hlavní role, o další film, ale filmy jdou úplně jinou cestou než komiksy. Hellboyovy příběhy jsou, řekl bych, spíš esoterickou záležitostí, kombinující světové báje a pověsti, dokonce i Artušovskou legendu. Je to někde jinde, film je víc akční. Popisuje Hellboye trochu jinak, než kam míří v komiksech Mikea Mignoly. My budeme vydávat poslední díl Hellboye, dvanáctý, v příštím roce. A i tam je vidět, kam se jeho svět posunul. Jak sám Hellboy zvážněl od prvního dílu.