Smrad ze Setuzy škodí, z města musí zmizet

Zasaženo je široké okolí Setuzy, kde žijí tisíce Ústečanů. Zápach je cítit jak v oblasti nad podnikem, tak na nábřeží, které má být oddychovou zónou, a bývá i prvním dojmem, který uvítá návštěvníky města na hlavním nádraží. Mluvčí Setuzy Marie Logrová často zdůrazňuje, že jde o pouhou potravinářskou záležitost a v televizním dokumentu Hranice pachu se dokonce vyjádřila, že jí výroba v Setuze voní.
Paní Logrové mohou odér Setuzy zpříjemňovat peníze, které za podobné konejšivé řeči dostává, Střekované takové štěstí ovšem nemají. Setuza na rozvoj obce na rozdíl od Schichtových časů nijak mimořádně nepřispívá a kromě obtěžujícího smradu navíc klesá i hodnota jejich nemovitostí. Problém se přitom zdaleka netýká jen Střekova, pověst nevábného zapáchajícího města sráží ceny nemovitostí v celé ústecké oblasti.
Podivná teorie o relativní neškodnosti zápachu navíc opomíjí vliv na psychiku lidí, což je významná součást zdraví, i když se měří a vyhodnocuje hůře, než třeba zlomená noha.
Intenzivní zápach zkrátka do města nepatří a radnice by to měla Setuze sdělit stejně razantně jako vlastníkům trmického lihovaru.