Jde o víc. O lži a manipulace

Když by lidé chtěli zavzpomínat na to, kdo je držel nad vodou, když začala nacistická okupace, tak je mezi prvními napadne Voskovec a Werich. A co patří mezi hlavní symboly Pražského jara? Umění! A s kým se poté normalizátoři vypořádali jako první?! Mocipáni se umělců vždycky báli.

Umělec je člověk, který představí realitu z jiného pohledu. Vypíchne absurdno. Zparoduje lidské konání. Nastaví společnosti nekompromisní zrcadlo.

Činoherák měl ve svém repertoáru něco pro každého. Mezi jeho hrami byly perly z české i světové literatury. Pravidelně prokládané i nějakou tou lidovou řachandou a pohádkou pro děti. Probíhaly tu politické reflexe v podání Maryškova Demaga.

Vytáčí mě názory tzv. běžných občanů, kteří vidí v Činoheráku další tunel proč by mělo město sponzorovat organizaci, kterou zajímá jen úzký okruh lidí? Je mi jasné, že tři čtvrtiny obyvatel Ústí nikdy v Činoheráku nebyly. Intelektuální zábava prostě ve městě s nejvyšší nezaměstnaností a nejnižší úrovní vzdělanosti nemůže mít přední místo. Ale zastavit činnost divadla, které nabízí možnost intelektuálního vyžití a svobodného projevu názorů, kulturu ve městě odepíše definitivně.

V životě jsem nebyla na hokeji ani fotbalu a zřejmě nebudu ani v budoucnu. Ale že bych kvůli tomu začala vykřikovat, že by jim veřejný rozpočet neměl dávat příspěvky? Byla jsem členkou komise pro vzdělávání a školství na malém městě a i tam byl příspěvek na podobné organizace součástí rozpočtu a vzhledem ke své výši ho musel zatěžovat mnohem více než krajské město! Navíc takové město, které se dopustilo do očí bijícího plýtvání, jako realizace předraženého parku nebo zbytečné lanovky.

Nyní se čeká na to, až radní vyhrabou záhadným způsobem zašantročené zápisy z rad (jak v projevu trefně poznamenal Achab „zrady z rady"), ve kterých se usneslo na změně financování činohry z dotace na grantovou soutěž. Asi většina z nás počítá s tím, že se ony zápisy už nikdy nedohledají nebo někdo přijde s tím, že ta či ona porada se mohla pyšnit statusem tajná. Nebo se nějakou právnickou kličkou překroutí a zpochybní dokumenty činoheráckých dotací z minulých let.

Já ale věřím, že tenhle skandál ústeckým magistrátem otřese jako nikdy. Už teď je celonárodním tématem. Věřím, že kauza nevyšumí jako jiné ústecké aféry viz na podzim řešená výstavba nové silnice ve vilové čtvrti místních milionářů v Krásném Březně, o které v ročním plánu výstavby města nebyla ani čárka a nikdo neví, kdo a kdy to povolil.

Teď jde o něco víc, není to jen o jednom konkrétním divadle, ale o politické manipulaci a lžích.

Mgr. Lucie Velková, historička

Oáza svobody

Pro mě bylo, je a doufám, že i bude Činoherní studio spolu s Galerií Emila Filly možností kulturní identifikace s naším, minulostí i současnými společenskými problémy zatíženým městem. Představují pro mě potřebné oázy tvůrčí svobody, které vnímají umění jako poslání, jako vzkaz budoucím generacím a neohlížejí se jen na většinový vkus diváka.

Abych snad nebyla pochopena jinak: nenapadám projekty typu „Galavečer s operetou" či „Hraběnka Marica" v Severočeském divadle opery a baletu nebo aktivity amatérských divadelníků pro utváření kultivovaného prostředí Ústí nad Labem mají své důležité místo.

Jak je ale možné, že se v krajském městě neozývají hlasy, které by volaly po častějších inscenacích tvorby současných autorů či hudebních klasiků 20. století? Jak to, že nemáme reprezentativní koncertní sál? Jak je možné, že se nenalezne finanční zázemí pro činoherní soubor, když na něj celá republika pěje chválu a měl by být přirozeně naším kulturním „exportním" artiklem? Jak se přihodilo, že ve městě nefunguje dlouhodobá kulturní strategie? Jsou naši místní politici v oblasti kultury nekompetentní?

Většinou mám pocit, že se naše místní politická reprezentace pohybuje zkratkovitě v předivu svých vlastních schémat a zpětnou vazbou voličstva nekorigovaných představ. Obléknou-li se do saka či velké večerní a vyrazí do divadla či domu kultury, automaticky se vžívají do pocitů, že vyrážejí na UMĚNÍ. Na plesech, komponovaných večerech či charitativních akcích ho ale nenajdou. Říkají, že mladí se o kulturu nezajímají. To ale není pravda. Plno bývá v Experimentálním klubu Mumie i na vernisážích ve Fillovce, k prasknutí narváno bylo i na pátečním představení Činoherního studia.

Zdena Kolečková, výtvarná umělkyně, Ústí nad Labem

Zveřejněné reakce jsou redakčně kráceny.