Místo funění někde na silnici dávám přednost zábavám intelektuálnějšího rázu, například četbě. To ale neznamená, že lidi, kteří dokáží uběhnout dvacet třicet kilometrů, neobdivuji.

Naopak, protože jak už jsem napsal, já bych to asi ani nesvedl. Takže maratoncům na dnešním půlmaratonu dávám palec nahoru. I těm, kdo se podílí na jeho organizaci.

Občas se stane každému z nás, že nám „to nedojde". Mně se to stalo, když jsem obcházel večerky a pátral po tom, jestli lidi mají strach kupovat levnější alkohol.Sledoval jsem regály s pitím a vůbec mi nepřišlo divné, že ve vyrovnaných řadách lahví jsou na mnoha místech naprosto nelogické mezery.

Trochu to připomínalo „zuby jak noty na buben". Pochopil jsem, až když kolega líčil, jak z jejich večerky zmizely všechny lihoviny. Kdo ví, odkud pocházely. Palec dolů!