Jako malá jsem neměla velké dětské sny

Její hvězda nikdy nevyhasla. Dotáhla to až k olympijskému zlatu. Přitom v mládí nikdy nesnila o tom, jak dobývá svět. Zkrátka závodila pro radost. „A taky proto, abych nemusela sedět ve škole a učit se,“ vzpomíná s úsměvem hvězda světového běhu na lyžích, která před pár měsíci ukončila bohatou kariéru.

Čtyřiatřicetiletá Neumannová, jež navždy zůstane královnou bílé stopy, se nyní snaží podporovat mladé začínající sportovce. Dnes dorazila do Ústí nad Labem, aby ozdobila zahajovací ceremoniál olympijských her dětí a mládeže. A hlavně - zapálila olympijský oheň.

Katko, zažehla jste olympijský oheň. Přála byste si, abyste jednou zapálila ten klasický, kdyby kandidaturu skutečně jednou získala Praha?

To se mi nepoštěstí, i když by to bylo hezké. (smích) Ne, že bych nevěřila tomu, že v Praze olympiáda nebude, ale rozhodně bych to nebyla já, kdo by zapaloval pochodeň. (smích)

Hřeje vás na duši, že jste tváří dětských olympijských her?

Je to pro mě příjemné. Mám velice pozitivní vztah k takovým akcím. Jsem ráda, že něco takového existuje a nenechám si ujít příležitost, abych podobné akce absolvovala. To, co jsem ve sportu dokázala, má přínos pro děti v tom, že mě chtějí napodobit.

Jak dlouho se v dějišti her zdržíte?

Bohužel jsem domluvená jen na zahájení her. Pak mám nějaké povinnosti v Praze a ještě musím do Českých Budějovic. Ale nevylučuji, že bych se mohla vrátit na závěr her.

Jak vůbec vzpomínáte na své sportovní začátky?

Na to období vzpomínám ráda. Využila jsem každou příležitost, abych jela na závody a nemusela sedět ve škole a učit se. To se mi líbilo. (smích) Ale těch závodů bylo hodně, takže jsem závodila i po škole.

Jak jste ta klání prožívala?

Byla jsem stejně nervózní, jako když jsem jela jakýkoliv jiný závod v kariéře. Není malých závodů.

Může dětská olympiáda nastartovat kariéru mladých sportovců?

To nevím. Je to hlavně úžasná motivace, aby děti něco dělaly. Mají tak důvod sportovat. Vrcholová kariéra je až druhořadá. Na prvním místě je to, že sportují a baví je to. Bylo by hezké, kdyby někdo z nich v budoucnu reprezentoval Českou republiku, ale nejdůležitější je, že vůbec sportují.

Závodila jste proto, abyste to někam dotáhla?

Dělala jsem to, protože mě bavilo sportovat a závodit. Využila jsem každou možnost, abych mohla jet na závody. Jenom trénovat mě nebavilo.

Takže jste jako malá nesnila o tom, jak budete s lyžováním dobývat svět?

O tom jsem rozhodně nesnila. Byla jsem takový ten týpek, co jde krok po kroku. Když jsem běhala v Písku, přála jsem si startovat na mistrovství republiky. Když se mi to splnilo, chtěla jsem reprezentovat. Šla jsem krok po kroku, neměla jsem velké dětské sny.

Po skončení profesionální kariéry jste začala ve větší míře podporovat začínající sportovce. To je teď vaše poselství?

Pro mě je to hodně příjemné. Alespoň tak můžu zůstat u sportu, i když v trochu jiné pozici. Mladí sportovci budou součástí mé budoucnosti. Ráda je budu podporovat. Jen mě mrzí, že nějaké nabídky musím kvůli zaneprázdnění odmítat.

Už se těšíte, až začnete jezdit se čtyřletou dcerou Luckou po závodech?

Lucinka už závodí. Na Šumavě už dvakrát běžela běh čarodějnic. Ne, že by závodili čarodějnice, ale ty závody se konají v době, kdy se pálí čarodějnice. (smích) Dokonce už jednou vyhrála! Už má za sebou asi tři závody, zatím jen na suchu. Jinak se mnou jezdí na sjezdovkách a běhá na běžkách. Zatím je to pro ni hra. Nejsou to pro ni závody, spíš takové výlety.

Přejete si, aby šla ve vašich stopách?

Ne, naopak. Nejsem si jistá, jestli bych si to přála. Chci, aby byl sport její koníček a trávila jím volný čas. Kam až to dotáhne, to je mi jedno. Nemám zapotřebí se realizovat na své dceři. Budu ráda, když bude studovat.

Nechybí vám lyžování?

Zatím mi to nechybí. Ještě to ale není tak dlouho, co jsem skončila.

Nezačne se vám tedy stýskat, až přijde zima a napadne sníh?

Myslím, že ne. (smích) Jsem srovnaná s tím, že je konec a že mi to přinese nějaké minusy. Má to ale i plusy pro můj život.

Vypadáte skvěle, jako kdybyste stále vrcholově závodila. Co děláte pro to, abyste si udržela fyzičku?

Když jsem doma na Šumavě, snažím se sportovat každý den. Někdy jsem ale dva tři dny v kuse v Praze a to bohužel nic nedělám. Ale tak čtyřikrát za týden se pořádně hýbu, aby to pro tělo nebyl takový šok. Dá se říct, že jsem stále ve stejné formě. (smích)