Jarmila Kratochvílová: Los Angeles bylo mým největším sportovním zklamáním
ÚSTÍ NAD LABEM - Rozhovor s držitelkou světového rekordu v běhu na 800 metrů a slavnou českou běžkyní Jarmilou Kratochvílovou.
Pavel Přibyl
0×video 0×audio 0×foto 0×komentářů 20.6.2007 16:14
Co říkáte na slavnostní zahájení olympiády dětí a mládeže? Myslíte si, že si svou účastí sportovci vynahrazují to, že se třeba na jiné zahájení nedostali?
Určitě. Jakmile byla nějaká větší akce, tak to Katka (Neumannová pozn. red.) řekla správně, že se nemohla zúčastnit toho zahájení, protože třeba hned druhý den běžela jednu ze svých disciplín, tak si to tady užila.
Jaké jsou vaše olympijské zážitky zpětně?
Já jsem byla jenom na jedné olympiádě. Pak bylo vlastně Los Angeles, kam jsme nemohli, ale zase mi to vynahradily moje závodnice, které jsem trénovala. Obě byly na dvou olympiádách, Lída Formanová se dokonce chystala na třetí, ale kvůli zranění jsme to bohužel nestihli. Olympiáda je velká akce, co víc si může sportovec přát? Je to nádhera.
Neúčast v Los Angeles byla pro vás asi velkým zklamáním, že?
Určitě, jednak už jenom to, že to bylo v Americe. To slovo pro nás hodně znamenalo. Všichni jsme se připravovali, všichni sportovci byli připraveni dobře, viděla jsem je na vlastní oči. Bylo to zklamání.
Byla to pro vás největší sportovní rána v kariéře?
Ano, byla jsem rozhodnutá že tam skončím, ale nakonec jsme tam nemohli jet. A tak jsem se z té beznaděje rozhodla pokračovat v kariéře a užila jsem si ještě krásný tři roky s atletikou. Takže to nakonec bylo k něčemu dobré.
Co pro vás bylo lepší, závodit nebo trénovat?
Vždycky jsem si říkala, že trenérské povolání nic moc není, že je to jen mačkat stopky. Ale po pár měsících, co jsem s trénováním začala jsem názor změnila. A když už jsem byla oběma nohama ve vrcholovém sportu, tak bych řekla, že je to v bledě modrém stejné. Možná v něčem ještě náročnější, protože trenér závodníka chrání od nějakých věcí, lecos za něj vyřizuje. Trénuju už dvacet let a zpětně musím říct, že to není jednoduché. V atletice obzvlášť. A v této době je to ještě horší.
Co dětská olympiáda, vy už s tím tu zkušenost máte, jaký je to pro vás zážitek?
Myslím si, že je to dobrá akce a že jsou tady děti, které si tu svými výsledky zasloužily startovat. Jenom je škoda, že v dnešní době se jim do sportu a do atletiky moc nechce. Přála bych si, kdyby jsem se s někým z těch čtyř tisíc mladých sportovců jednou, až budou dospělí, setkala na sportovišti. A zajímalo by mě, kolik lidí u toho sportu zůstane. Nebo třeba jenom u atletiky, když jí trénuju.
Kde je podle vás chyba, že dnešní generace u sportu nevydrží?
Je to asi dobou. Rodiče nemají tolik času se dětem věnovat po sportovní stránce. Navíc atletika je sport ryze individuální, kde nikdo za někoho nic neudělá a každé odfláknutí je tam znát. Navíc mladí nemají trpělivost a než se z nich stanou pořádní sportovci, tak to trvá dlouho. Každý by chtěl být hned mistrem republiky. Možná že je to otázka jen dnešní generace a ta příští se už nabaží různých počítačů, her a internetu a třeba zjistí, že je to docela dobrý si koupit trenky a tričko a běžet.
Nemyslíte si, že vám kvůli sportu v životě něco uteklo?
Ne, myslím si že ne. Získala jsem díky tomu spoustu věcí. Je to krásný pocit být pořád mezi mladými. Také mě to někdy štve a jsem z toho unavená. Ale druhý den to zase rychle přejde.
Kdo vám dal z vašich svěřenců nejvíc zabrat?
Asi ty vrcholný výkony Lídy Formanové. Přípravy na mistrovství světa a olympiádu. Ale ona byla hrozně chytrý člověk, takže to šlo. Ale zabrat mi dávají i ti co na to nemají, protože těm zase v hlavě nedojde co se k tomu všechno musí udělat.
