Podceňovaný mladík, který se do nominace pro světový šampionát dostal na poslední chvíli, nenašel na turnaji přemožitele a poprvé v kariéře se stal mistrem světa v kumite.

Tomáši, právě jste se stal mistrem světa. Jaké jsou vaše pocity?

Pocity jsou samozřejmě skvělé. Vůbec jsem nečekal, že bych mohl vyhrát. Hodně mi ale pomohlo první kolo, ve kterém jsem vyhrál 1:0 a chytil jsem se. Pak už to šlo skoro samo (smích).

Ve finále jste porazil závodníka z Ruska a euforie mohla propuknout naplno…

Přesně tak, bylo to super. Přímo na místě jsme to oslavili. V hotelu Babylon byl po vyhlášení vítězů raut a tam jsme si připili s českou výpravou a vydali jsme se na cestu zpátky do Ústí.

Stihl jste už svůj velký úspěch oslavit společně s rodinou a kamarády?

Ještě na to nebyl čas, ale určitě to s nimi pořádně oslavím. Jak s rodinou, kamarády tak i s oddílem, který mi moc pomohl. Oslavíme to s klukama z klubu i s trenéry.

Titul mistra světa je pro vás jistě největším úspěchem v dosavadní kariéře, že?

Určitě. Na juniorském mistrovství světa jsem skončil třetí a mám i nějaké tituly mistra republiky, ale co se týče seniorských kategorií na mezinárodní úrovni, tak je to určitě můj největší úspěch.

Přitom se to letos od vás ani moc nečekalo. Váš trenér Josef Rajchert říkal, že jste se v sezoně trápil…

Je to pravda. Začátek sezony jsem měl docela dobrý, dařilo se mi a vyhrál jsem i ústeckou Northbohemii. Jenže pak přišly Vánoce, bylo méně závodů a následoval výsledkový útlum. Nedařilo se mi a nemohl jsem se chytit.

Kde podle vás nastal zlom?

Nevím. I když jsem se poctivě připravoval na mistrovství republiky, tak mi to tam nevyšlo a skončil jsem třetí. Ani jsem nečekal nominaci na mistrovství světa. Když ale přišla, začal jsem se připravovat znovu a věřil jsem si. Naštěstí to vyšlo.

Můžete popsat vaši vítěznou cestu turnajem v Liberci?

V sobotu jsem nejprve nastoupil do kumite týmů, ale naší reprezentaci se vůbec nedařilo a vypadli jsme už v prvním kole s Ukrajinou. V neděli jsem pak nastupoval v jednotlivcích. V 1. kole proti mě stál slovenský závodník, vyhrál jsem 1:0 a to mi hodně pomohlo. Chytil jsem se a ve druhém kole jsem narazil na Srba, kterého jsem porazil 6:0. Poté jsem měl závodníka z Bosny a Hercegoviny, kterého jsem porazil v prodloužení 1:0 a byl jsem v semifinále.

Kdo se tam proti vám postavil?

Závodník z USA. Porazil jsem ho 6:2 a postoupil jsem do večerního finálového bloku. Tam jsem narazil na závodníka z Ruska, který byl hodně kvalitní a moc jsem si na něj nevěřil. Nakonec to ale vyšlo, porazil jsem ho 3:0 a stal jsem se mistrem světa.

Kolik let dřiny a tréninku se za tímto úspěchem ukrývá?

Karate dělám od pěti let, takže už se mu věnuji už dvacátým rokem. I přesto, že mi letošní sezona příliš nevyšla, není náhodou, že jsem teď něco vyhrál. Je za tím dvacet let dřiny a odříkání.