Natálie Lesniková a Matěj Ščerba patřili k ozdobám uplynulého MČR na dráze, které hostil Tábor. Mladá závodnice přepisovala dějiny, jako jediná žena v historii ústecké atletiky překonala šestimetrovou hranici a patří jí nově i krajský rekord za 608 cm.

V jakém jste byla před závodem rozpoložení?
Ještě týden před mistrovstvím jsem ani nepočítala s tím, že bych se účastnila, jelikož jsem neměla žádný dobrý výkon, k čemuž přispělo i zranění zad. V podstatě na poslední chvíli jsem si skočila výkon, kterým jsem se na mistrovství nominovala.

Jaké tedy byly ambice?
Mým hlavním cílem bylo skočit si osobní rekord a překonat rekord klubu a dostat se do finále Oboje se mi naštěstí splnilo. Přišlo to v nejlepší možnou chvíli.

Jak probíhal samotný závod?
Cítila jsem se opravdu dobře a na závod jsem se těšila. Všechny mé platné pokusy byly kolem 570 centimetrů, ale vždy jsem cítila, že to nebylo ono.

Nejdelší skok jste si nechala až jako třešničku na dortu?
Můj táta a zároveň trenér říká, že jsem závodník posledního pokusu, protože ten je u mě vetšinou nejdelší, a bylo tomu tak i tentokrát. Dala jsem do toho vše a povedlo se, odraz jsem trefila krásně. Hodně k tomu přispěla atmosféra, která je na mistrovství republiky vždy úžasná.

Vidíte možnosti zopakovat takový výkon?
Myslím, že nic není nemožné a pokud člověk opravdu chce a dá do toho maximum, tak se to musí podařit.

Jak moc atletika bolí?
Je to dřina, ne pořád se daří a někdy máte chuť se na to vykašlat, ale nakonec se ten úspěch jednou dostaví. Tím je sport krásný, naučí člověka bojovat, prohrávat i vyhrávat.

Co pro vás atletika znamená?
Je mou srdeční záležitostí nejen proto, že ji máme v rodině a pohybuji se v tom už od svých sedmi let, ale také mě to hrozně baví a paradoxně si na tréninku odpočinu od každodenních starostí a trochu vypnu, jak se říká. Navíc mám skvělou tréninkovou skupinu, takže je i legrace.