Motto: „Medu si člověk musí vážit a zacházet s ním jako s drahocennou surovinou.“

Deset fachmanů Velkopopovický Kozel společně s Deníkem již našel a odměnil za jejich poctivou práci a řemeslný kumšt. Pomozte nám i vy najít poctivé řemeslníky z vašeho regionu a odměna vás nemine. Dnes vám přinášíme příběh fachmana Jaromíra Kratochvíla, který již byl Kozlem oceněn.

Vystupuji z auta na měkkou lesní cestičku. Všude kolem na mě dýchá nádherná vůně lesa. Je až neskutečné ticho, slyším jen šumění listí a zpěv všudypřítomného ptactva. Není divu, jsem totiž v lese nedaleko Byšic. Jen kousek přede mnou stojí dva bzučící vozy plné včel. A u nich už mě očekává jejich vděčný přítel Jaromír Kratochvíl.

Tip na byšického včelaře Jaromíra Kratochvíla zaslala jeho věrná zákaznice, Mirka Krupková. Na jeho med nedá dopustit, pokaždé, když se o někoho z rodiny pokouší chřipka nebo se jen nachladí, spěchá k panu Kratochvílovi pro učiněný lék - jeho výtečný med. A vynachválit si nemůže především ten třený. Třený, pastový nebo krémový med. To je podle pana Kratochvíla synonymum pro med, který má tu výhodu, že nikdy nezcukernatí tak, aby se nedal namazat na chleba.

„Je to má specialita, kterou jsem začal dělat už před lety. Včelaři ho vyráběli i dříve, ale až dnes je o něj čím dál větší zájem,“ vysvětluje byšický včelař, který zálibu i včelstva zdědil po svém otci. Jako malého kluka ho včelaření příliš nebavilo, teď ale říká, že si život bez včel nedokáže představit. „Kluci si chodili kopat míčem a já muset otci držet rámky a vykuřovat včely kuřákem. Když mi ale před pětadvaceti lety na krku zůstalo padesát včelstev, litoval jsem, že jsem se o včelaření více nezajímal a taťky se víc neptal,“ vzpomíná Jaromír Kratochvíl.

Doba se ale od chvíle, kdy se o včely začal více zajímat, změnila. „Dříve se například nemoci, jako je varoáza, u včel vůbec nevyskytovaly. Otec včely nakrmil, v září zamkl včelín a vrátil se do něj až v březnu na jarní prohlídku. V dnešní době se včely musejí už od konce léta až do Vánoc léčit a v únoru se potom odebírají vzorky. Dnes už je včelaření opravdu celoroční záležitostí,“ popisuje pan Kratochvíl.

Nejlepší odměnou po práci je pro pana Kratochvíla posezení s lidmi, které má rád. Protože je myslivcem, rád si také ve volné chvíli vyjde s dalekohledem do lesa za zvěří.

Pana Kratochvíla jsem se zeptal na tajemství jeho úspěchu. Prozraďte nám, co podle vás děláte lépe než ostatní a kvůli čemu se vaši zákazníci stále vracejí?
„S medem nakládám tak, jak se má. Používám dnes už standardní nerezové nádoby na med a za ta léta už vím, kdy med vytáčet, aby byl zralý a chutný. Základem úspěchu je také hygiena při vytáčení medu.“

Na co se nejvíce těšíte po dni plném práce?
„Mým celoživotním posláním i zaměstnáním je péče o les, takže musím říci, že ji mám opravdu rád. Zrovna tak včelaření, bez něhož bych už nemohl ani být.