Pod rukama Josefa Sotony se každý kus kamene mění v opracovaný skvost

Důvodem, proč jsme se za ním vydali, je, že chceme společně s Velkopopovickým Kozlem a čtenáři Deníku najít nejšikovnějšího fachmana ústeckého regionu, kterého pak Kozel odmění za poctivou práci a jeho řemeslný kumšt.

Tip na kameníka Josefa Sotonu zaslala jedna z častých zadavatelek jeho práce, Jiřina Bischoffiová. Zakladatelka občanského sdružení Chvojensko totiž služby kameníka využívá už několik let při jejich časté spolupráci.

Podle ní je to skvělý řemeslník, který se navíc, pokud jde o záchranu památky, nezdráhá pracovat ani za mizerný nebo dokonce žádný honorář. To všechno kvůli své lásce k historii, jejíž drobné připomínky v podobě kamenných skvostů se snaží uchovávat.

Největší odměnou za dobře odvedenou práci je pro něj chvilka volného času, kterou pak může strávit opět svými toulkami v dávné i nedávné minulosti. Kromě kamenictví se totiž věnuje i historickému šermu a jízdě na koni. Často se účastní rytířských turnajů a rekonstrukcí slavných bitev.

Josefa Sotony jsme se zeptali na tajemství jeho úspěchu.

Prozraďte nám, co podle vás děláte lépe než ostatní a kvůli čemu se vaši zákazníci stále vracejí?
„Práce je mým koníčkem a zálibou, to je jasná přednost. Snažím se ji proto odvádět kvalitně, protože mi na každé věci záleží jako jejímu majiteli. Teď každý prožíváme období, které bude jednou historií. A já se chci starat i o historii našich předků. Dopoledne tak třeba pracuji na opravách hradu, po práci se věnuji obnově drobných památek obcí, kterou nikdo z kameníků provádět nechce, protože si na ní zkrátka nevydělá, a večer dávám ještě do pořádku kamenné desky, krby, římsy, podlahy mých zákazníků.“

Na co se nejvíce těšíte po dni plném práce?
„I když nejsem v práci, věnuji se jí v podstatě neustále. Navíc bydlíme ve velkém domě, na kterém je stále co opravovat. Po dni stráveném kamenickou prací, kterou miluji, se tak těším na další takový den. Moc mě také zajímá historie jako taková, architektura.“