Řeč bude o pedofilech, jejich taktice a tricích.

Fenomén poslušnosti

Podle odborníků devianti využívají často tzv. fenoménu poslušnosti. To znamená, že děti uposlechnou dospělého, protože v něm automaticky vidí autoritu. Naučte dítě, že jediní dospělí, které musí poslechnout, jsou rodiče a pedagogové, které dobře zná ze školy. A to ještě pouze v případě, že nežádají něco, co je dítěti nepříjemné. Fyzický kontakt, který je dítěti nepříjemný nebo divný, je už naprosto nepřípustný.

Podle psychologů dítě takové chování vycítí nebo i rozpozná, ale často nereaguje jen proto, že se bojí následků svého „ohlášení". Pokud nějaký dospělý cokoli po dítěti chce, doporučte potomkovi, ať se raději nejdřív zeptá vás, zda smí dospělému vyhovět.

Potřebuji pomoc

Nejtypičtější způsob, jak se dostat za obětí do domu, je předstírání. Pedofil předstírá, že nemůže přečíst cedulky na zvoncích a žádá dítě, aby mu poradilo, nebo že něco důležitého nese sousedům, ale asi nejsou doma…

Co dítě naučit jako obranu? Rozhodně mu doporučte, aby počkalo, až se dospělý vzdálí od domovních dveří. Pokud tam bydlí, má klíče a vstoupí dovnitř, pokud ne, zazvoní. Rozhodně ale váš potomek nesmí za žádných okolností pouštět do domu někoho cizího, ať už má jakoukoliv výmluvu. A nesmí vstupovat s neznámým dospělým do výtahu.

Snažte se děti naučit větu promiňte, já mám přísně zakázané mluvit s cizími lidmi, obraťte se na někoho dospělého.

Rodič v nemocnici

Pozor také na trik, kdy pedofil bude chtít vlákat dítě do svého vozu s tím, že jeden z rodičů je v nemocnici a posílá pro něj. Je třeba potomkovi vysvětlit, že takhle byste situaci nikdy neřešili a do auta k někomu cizímu nesmí nikdy nastupovat.

Falešný doktor

Pedofilové se samozřejmě mohou často vyskytovat na dětských hřištích, v parcích nebo na koupališti. Čekají na drobné nehody (pád, odření), které se dětem snadno přihodí a pak předstírají starost o zdraví. Mnohdy tvrdí, že jsou doktoři. Zde samozřejmě také platí, že na dítě nesmí sahat nikdo cizí. Pokud nepomůže protest, ať klidně hlasitě ječí na celé kolo.

Problém s názvem přístupný internet

Internet nabízí pedofilům, ale i deviantům jakéhokoli zaměření, doslova neomezené možnosti. V síti jim tak uvízne velmi mnoho důvěřivých dětí a teenagerů. Je proto nezbytné, aby rodiče věděli, s kým po netu jejich děti tráví nejvíce času. Rozhodně není přípustné, aby se prostřednictvím webkamery jakkoli odhalovali či předváděli. Opatřením může být zamezení přístupu na některé stránky.

Slušný soused

Mnoho rodičů podceňuje také fakt, že upravený a přátelský soused může skrývat mnohem větší nebezpeční, než v sousedství žijící bezdomovec, a ztrácí ostražitost. Jak ochránit potomka? Naučte ho, že nesmí důvěřovat lidem a že potenciálně nebezpečný může být každý neznámý člověk.

Bavte se svými dětmi o tom, jak tráví čas, co dělají po škole, s kým se baví a kamarádí. Pokud váš potomek přijde s problémem, rozhodně jeho podezření nezlehčujte a berte je velmi vážně. Všichni se mohou mýlit, ale riziko je zde příliš vysoké.

Kdo je to pedofil?
Pedofil je člověk, kterého sexuálně přitahují děti. Většina pedofilů to s dětmi „umí", praví pedofilové skutečně mají děti rádi, dovedou je zabavit a těšit se z dětské společnosti. Není tím samozřejmě řečeno, že každý, kdo si rozumí s dětmi, má pedofilní sklony. Někteří pedofilní jedinci si volí práci a zájmy, aby měli příležitost se s dětmi setkávat jsou mezi učiteli, lékaři, vychovateli, vedoucími oddílů a zájmových kroužků. Skoro nikdo svou pedofilní orientaci dobrovolně nepřizná, takže statistiky se plní jen tehdy, když se stane nějaký průšvih. Nikdo se nerozhodne stát se pedofilem dobrovolně člověk to o sobě zjistí a zpravidla je z toho nešťastný.

Jak se pedofil chová?
Mnozí pedofilové (možná je jich naprostá většina) se ovládají. Mohou nebo nemusí založit normální rodinu, kolikrát vůbec nevyhledávají dětskou společnost a své potřeby řeší obvykle masturbací při představách nebo nad pornografickými materiály. Někteří ale své sexuální touhy neovládnou a začnou v různém stupni zneužívat děti. Pohlavní styk vůbec není častý v takovém případě už to nebývá jen čistá pedofilie.

Podobně zneužívání dítěte v rodině není výsledkem klasické pedofilie zde už jde také o problematiku osobnosti. Podstatné ale je, že uvědomí-li si dítě, že bylo sexuálně zneužito, odnáší si trauma na celý život. Je ponížené, připadá si nečisté a provinilé. Proto nelze omlouvat ani „lehké" formy sexuálních aktivit.