VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Lodní deník 3: Běličku na večeři jsme vyměnili za plzeňské pivo

Německo, Polsko - O cestě majitele unikátní solární lodi Sunriver Miroslava Cinka, který se v první polovině června vydal z Mariny v Píštanech na několikatýdenní plavbu po evropských řekách, jsme již v Deníku psali. Nyní vám postupně přinášíme zážitky a postřehy z lodního deníku kapitána. Tentokrát díl třetí.

12.7.2017
SDÍLEJ:

Vodní plochy okolo hlavního německého města jsou plná rekreačních i sportovních lodí. Foto: archiv M. Cinka

Místo plavby do polských Krabkowic čekala posádku ve třetím týdnu plavba zpět. Nízká hladina Odry za Cigacicemi jim totiž do cíle doplout nedovolila. Na úvod třetího dílu se s posádkou Sunriveru opět setkáváme v německém průmyslovém Eisenhüttenstadtu, odkud po proudu Odry pokračovala do Frankfurtu nad Odrou. Tam si posádka udělala čas jak na prozkoumání Frankfurtu, tak i polské Slubnici, která leží na protější straně Odry.

„Na obou stranách mostu je sympatický obelisk se symbolem Evropské unie a s nápisem Ohne Grenzen, tedy Bez hranic. Asi si toho vážíme my starší s totalitními zkušenostmi trochu víc než mladí, kteří to považují za samozřejmost,“ píše v lodním deníku Miroslav Cink.

Bez hranic

Následující den Sunriver frankfurtský přístav opustila a pokračovala po proudu stále se rozšiřující Odry. Kromě několika kajaků a malých sportovních lodí však byla řeka bez plavidel.

Příjemná změna z jednotvárnosti nastala, když se na pravém břehu objevily zachovalé zbytky velké pevnosti, dnes s názvem Kostrzynské Pompeje. Po třech dalších kilometrech jsme odbočili do další polské řeky Warty. Proti jejímu dravému proudu i s většími hloubkami a tím i s větším provozem jsme postupně vystoupali do města Kostrzyn nad Odrou,“ popisuje kapitán, kterému však vplutí i přistání ve městě komplikoval vítr a déšť.

Město leží na obou řekách a jeho podstatná část je vlastně poloostrovem. Na něm se nachází smutná památka na druhou světovou válku, již zmíněné Pompeje. „Bývalo to město uvnitř pevnosti připomínající Terezín či francouzský Carcassonne. V závěru druhé světové války ho Rudá armáda srovnala se zemí,“ připomíná Miroslav Cink, že dnes je to smutný památník v ruinách, kde zůstaly ještě tabulky s původními názvy ulic a místo něho stojí nové muzeum.

Solární loď Sunriver

Solární loď Sunriver

Po vyplutí z Kostrzyna zpět po Wartu a Odru pak loď odbočila do kanálu Alte Oder, který má hned na začátku plavební komoru, jež slouží na vyrovnání rozdílů hladin Odry vůči této dnes umělé vodní cestě směrem k Berlínu. Z Alte Oder se loď dostala do Oder-Havel kanálu, který se kříží s další umělou cestou – Finow kanálem.

„Krásným prostředím a v pěkném počasí jsme pluli kolem rekreačních domů, které střídaly lesy, cyklostezky i přístavy. Jako vždy na těchto umělých vodních plochách byl také hustý provoz rekreačních i nákladních plavidel,“ přibližuje realitu u našich sousedů kapitán a dodává, že překvapivá byla i čistota vody na těchto kanálech, kdy bylo často vidět až na dno.

To Sunriver využila k výrobě pitné vody. Ano, i pitnou vodu si tato ekologická loď umí vyrobit. A to díky vlastní úpravně vody s rezervní osmozou.
Poklidnou plavbu posádce zpestřila technická atrakce – lodní zdvihadlo Shiffshebewerk Niederfinow z roku 1934.

„Do vany nejprve vplula nákladní polská loď dlouhá 86 metrů a i s námi dalších 6 rekreačních plavidel. Vana se zavřela svými vodotěsnými vraty, vyvážila a za pár minut se i s námi zvedla o 36 metrů na úroveň horní umělé vodní cesty, na kterou jsme byli vypuštěni po otevření vrat vany na opačné straně,“ přiblížil manévr ocelového obra kapitán a poznamenal, že vůbec nejvyšším zdvihadlem v Evropské unii je belgické Strépy-Thieu na kanále du Centre se zdvihem 73,5 metrů. A Sunriver se jím přepravoval již před dvěma lety při plavbě do Paříže.

Po Oder – Havel kanálu pokračovala posádka dál a užívala si krásu okolní krajiny. Optimisticky až do plavební komory Schloss Lehnitzer začal i další den plavby.

První pokuta na vodě

„Extrémně širokým a dlouhým nájezdem do komory jsme najížděli více vpravo ke vzdálenému zákazu, za kterým stála menší modrá loď. Na levém vzdáleném břehu jsme přehlédli stání pro malá plavidla s malou tabulkou zákazu pro ně plout dál a blížili se k oné modré lodi, která stála až za zákazem pro všechna plavidla. Bohužel byla policejní a nejprve na nás mával jeden z policajtů, ať jedeme zpět. Chyba byla, že jsem ho hned neuposlechl, protože jsem stále netušil, komu ta loď patří. Když pak začal mávat přátelsky, ať plujeme k němu, rád jsem poslechl a stálo mě to 35 euro,“ vypráví Miroslav Cink s poznámkou, že to byla jeho první pokuta při jeho celoživotních vodních cestách po Evropě. Následný neatraktivní průjezd velkým průmyslovým komplexem brzy vystřídala opět krása s prvními velkými berlínskými jezery.

„Na jednom jsme mimo plavební dráhu, jako mnoho dalších jachet, spustili kotvu a svá těla svěřili koupeli a plavání,“ poznamenává kapitán.
Původní plán posádky pokračovat až k Berlínu zhatilo počasí. Blesky a blížící se bouřka donutily Miroslava Cinka zvednout kotvu a doplout k bezpečnému molu.

„Nejvíce se to líbilo statečnému palubnímu psu Ferdovi, který u břehu proháněl houfy kachen a jiných vodních ptáků, ale žádného bohužel neaportoval,“ říká s nadsázkou kapitán a doplňuje, že večeři posádce zachránil jeden z tamních rybářů, který poblíž kotvící lodě chytil malou běličku a vyměnil ji s posádkou za lahvovou Plzeň.

Do Berlína pak Sunriver zamířila na druhý den. Ve čtvrti Spandau se večer vystřídala posádka. Autem z Brna tam i s rodinou přijel jeden ze spoluautorů koncepce lodi Sunriver Jaromír Marušinec.

„Až do Berlína jsme s první posádkou upluli celkem 1049 kilometrů téměř výhradně na solární energii. Ze sítě přístavů jsme se dobíjeli krátce jen třikrát, a to proto, že jsme museli překonávat silný protiproud řeky Odry, a obdobné to bude, až poplujeme domů z Magdeburgu proti Labi,“ uzavírá Miroslav Cink, který se svou solární lodí uplul po Čechách a Evropě už přes 8600 kilometrů.

Autor: Michaela Rozsypalová

12.7.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Bývalá služebna městské policie v Matiční ulici.
5

Mladík dům v Matiční už nechce

Mladou studentku ústecké univerzity Terezu Bártovou mohou lidé podpořit zasláním finanční částky na účet i zakoupením charitativního kalendáře.

Meningokok vzal dívce obě nohy. Chce se vrátit ke sportu

Jsem nervózní. Chci, aby byl Adam mistr, říká manželka Lacka. Rady mu nedává

Le Mans (Od zpravodaje Deníku) – Pokaždé, když po závodě vyskočí z tahače, obejme a políbí manželku. Český trucker Adam Lacko z Buggyry kočuje po Evropě společně se svojí ženou Kateřinou a čtyřletým synem Nicolasem.

Zákaz těžby může přinést vesnicím milionové ztráty

Ústecký kraj - Vytěženého dřeva je moc, pily ho nestíhají zpracovat. Ministerstvo zemědělství proto zvažuje dát stopku dalšímu kácení.

Na divadla, workshopy a hudbu lákají Rodinný festival i akce Zažít Střekov jinak

Ústí nad Labem - Nuda v Ústí? O víkendu zakázané slovo. Na akce láká Hraničář i Střekovské matky.

FOTO: Farníci uctili sochu Panny Marie Fatimské

Litoměřice - Poutníci z litoměřické diecéze v pátek uctili sochu Panny Marie Fatimské, dovezenou do České republiky přímo z místa zjevení v portugalském Cova d´Iria. Slavnost se konala v katedrále svatého Štěpána v Litoměřicích. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení