Kliknutím zvětšíteNa stezku na Lovoš se Klub českých turistů (KČT) zaměřil na začátku prázdnin. „Část cesty v místě, kde končí zahrádkářská kolonie a začíná les, jsme takzvaně přeložili. Tam, kde začíná lesní porost, totiž původní trasa zarůstala a nebyla zcela ideální. Místo toho jsme nově označili cestu lesem, kterou si turisté přirozeně vytvořili sami. Jde o zhruba 150 metrů dlouhý úsek,“ upřesnil třiadvacetiletý značkař KČT Lukáš William Šmíd, který značí už pátým rokem a upravoval trasy například na Mostnou horu, Boreč, hrad Košťálov nebo hory Říp a Milešovka.
Šmíd má každoročně v plánu zhruba čtyři trasy na Litoměřicku, které se buď obnovují, nebo značí zcela nově. „Letos se nového značení dočkala třeba rozhledna Hořidla nebo trasa z Litoměřic přes Terezín do Bohušovic,“ připomněl mladý turista.
Výletníci práci značkařů oceňují. „Obdivuji lidi, kteří jsou ochotni značení obětovat tolik času a energie. Turistické trasy jsou v našem státě značeny lépe než naše silnice,“ poukázal turista Zdeněk z Lovosic na skutečnost, že český systém značení, jehož vznik se datuje rokem 1889, je evropským fenoménem.
Značkaři přitom pracují bez nároku na mzdu. „Značení není jen o malování linek na strom, ale i kontrola stavu směrovek a prořezávání či čištění tras. Pořád jde ale spíše o dobrovolnickou činnost bez závratných odměn,“ doplnil Šmíd.
Údržba 40 tisíc kilometrů tuzemských tras přijde ročně na 14 milionů korun, většinu zaplatí dotace, kraje a sponzoři. „Značky jsou pro stát a pro podnikatele nesmírně lukrativní záležitost, nám ale nevydělají nic. Ti, kteří z nich mají příjem, do nich neinvestují ani tolik, abychom je stačili obnovovat,“ sdělil manažer značení KČT Karel Markvart.
„Ten pocit, že pomáháte ostatním a vidíte okamžitě svou odvedenou práci, je ale k nezaplacení,“ usmívá se Lukáš William Šmíd.
1
108
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
