Drážďany totiž nejsou jen opravené památky a plná nákupní centra. Poznali jsme na vlastní kůži noční velkoměsto nedaleko Ústí.

DÁVKY JSOU TU VYŠŠÍ

Sedáme si na lavičku na plácek Alaunstrasse, když vtom mě osloví bezdomovec. „Všiml jsem si, že jste Češi, nemáš zapalovač?" ptá se mě v češtině. Jmenuje se Jarda a shodou okolností je také z Ústí, konkrétně ze Střekova. „Nechtěl bych být bezdomovcem v Čechách, tady je to finančně lepší," vypráví a vyjmenovává, na kolik si měsíčně přijde na dávkách. Jsou to stovky eur, které mu prý k životu stačí.

Mohlo by vás zajímat: Bezdomovec Tomáš: Syna jsem našel po 19 letech

Víc toho nezjistím, protože si všímám, že se kamarádka dává do řeči s další pozoruhodnou partičkou. Jdu blíž a slyším slovenštinu. „Za deset euro," postřehnu první větu Slováka v bílé bundě, který vypadá, že je notně pod vlivem.

Kamarádka narazila na prodejce drog. A ve hře je opět hašiš. „Koupili jsme to od těch Tunisanů a už jsme si zahulili. Chceme se ho zbavit. Za pět je váš," slevuje a dává nám sáček. Po prvním šluku se rozkašláváme, další kolo odmítáme.

Čtěte také: Poslední zápas prohrál. Ústecký Indián zemřel

ROZSÁHLOU REPORTÁŽ O ODVRÁCENÉ STRANĚ SASKÉ METROPOLE ČTĚTE V SOBOTNÍM VYDÁNÍ ÚSTECKÉHO DENÍKU