Spolu s ním stojí před soudem také pětadvacetiletý Martin Nešpor. Ten přišel k soudu sám. Jeho vina v případě bezcitného loupežníka Martínka je jen okrajová. Pomohl mu rozebrat kradenou fabii.

„Jak jste se do toho namočil,“ zeptali jsme se Nešpora krátce předtím, než byl do soudní síně přiveden Martínek. Pokrčil rameny a povzdychl si. „Co vám na to mám říct, já ani nevím, byl to kamarád a …,“ uvedl a sklesle čekal na zahájení soudního líčení.

Martínek byl k soudu přiveden v 8.10 hodin ráno v poutech z vazební věznice. Jeho pohyby byly uvolněné, doslova ležérní, když s ním hovořila advokátka před začátkem procesu jenom říkal v klidu advokátce „jasně“. Z tváře bylo možné vyčíst jenom klid.

15.30 hodin

Příliš hustá polévka

Před soudem podávali svědectví také soudní znalci. Pokud lidé v soudní síni mohli mít dojem, že obžalovaný mladý muž Martínek vytvořil mimořádně hustou atmosféru naplněnou vůní absurdity, nebyli daleko od pravdy.

Byli svědky paradoxu, k němuž občas dochází. Svým chováním obžalovaný potvrzuje závěry znalců, které odmítá jako nekompetentní a nepodložené. K tomu došlo i v Martínkově případu.

Jeho věk ho již neomlouvá, stojí před soudem za skutky, kterých se dopouštěl již dospělý, v devatenácti letech.

Podle psychiatrického zkoumání si byl vědom toho, co dělá. Jeho ovládací schopnosti byly vzhledem k jeho povaze jenom nepodstatně sníženy. Zábrany si sám snižoval alkoholem. Jediným pozitivním faktem pro psychiatra je, že lupič je mladý a má tudíž šanci se ještě napravit. Zároveň ale nemůže podle obžaloby znalec vyloučit úplný opak – recidivu jeho útoků.

Před soudem se Martínek projevil ve vlastním světě. Popírá vše, kromě krádeže auta. Severočeští kriminalisté přitom předložili řadu důkazů, která svědčí o opaku. Také jeho notorické osočování policie, že za vše může ona, je signálem toho, že středem vesmíru je Martínek a vše musí být vlastně podřízeno jeho touhám.

Z psychologického hlediska intelektové schopnosti mladíka obžalovaného z pokusu o vraždy a z loupeže a krádeže jsou mírně nadprůměrné. „Jednotlivé mentální složky u něho nejsou na stejné úrovni. Nevyzrálá osobnost se vyvíjí od mládí disharmonicky do poruchy osobnosti s převahou projevů dissociality a emoční instability,“ potvrdila před soudem psycholožka Štěpánka Tůmová a dodala, že kromě jeho nízkého věku je jeho prognoza nepříznivá. Převedeno do běžného jazyka to znamená: Martínek je potenciální sopka. Jeho agresivní potenciál se mohl uvolnit průběžně fanděním chlapíkům z pražské Sparty kopajícím do koženého míče. Jenže agresivita při trestné činnosti případ od případu vzrůstala.

Martínek tvrdí, že si s řidičem chtěl vyřídit jenom to, že ho předtím napadl. Ale tento motiv podle psycholožky je méně pravděpodobný. Kromě toho i bez psychologického vzdělání člověka napadne, že držet v ruce pistoli a nůž nesvědčí o běžném vyřizování účtu kvůli údajné ráně pěstí.

Martínek patří mezi velmi vzácné typy obžalovaných, kteří dělají vše proto, aby byli odsouzeni. To potvrdila pro Deník i psycholožka Tůmová.

Zatím udělal jenom to, aby z rozmezí 10 až 15 let vězení, které mu hrozí, přešel do vyšší kategorie a přesvědčil soud, že 15 let pobytu ve vězení je v jeho případě ještě příliš málo.

Zítra jednání pokračuje, ale nejdůležitější asi bylo řečeno během dnešního dne.

13.00 hodin

Evidovaný násilník

Martínek byl již odsouzen minulý rok Okresním soudem v Ústí na 9 měsíců vězení s podmínkou na 2 roky. Napadl 29. dubna 2007 zasahujícího policistu při Martínkově výtržnosti před ústeckým vlakovým hlavním nádražím. Pro přestupky byl řešen v místě bydliště čtyřikrát. Kromě toho patřil ke tvrdým fanouškům Sparty s kuklou na hlavě, což také nesvědčí o vyváženosti jeho duše.

Zarážející je, že Martínek podmínečné odsouzení vůbec nebere v úvahu. Byl odsouzen trestním příkazem, ale ten jako by neexistoval. Znalcům, kteří proklepávali jeho duši řekl, že nebyl soudně trestán. „Já jsem se proti tomu odvolal a čekal jsem, až se to vyřídí, takže nejsem trestaný,“ bránil se před soudem. Prý poslal odvolání poštou. Na dotaz soudu, zda má stvrzenku, že to poslal, řekl, že „to“ poslal normálně v obálce jako běžnou poštu, takže od toho nemůže mít žádný doklad.

Kromě toho, za jeho odsouzení před ústeckým okresním soudem opět může policie. „Když vás napadnou policajti, tak se bráníte,“ uvedl k incidentu Martínek.

Já jsem ho nebodnul

Podle předsedkyně trestního senátu Věry Benešové se k soudu nemůže přepadený řidič BMW k soudu dostavit, protože právě nastoupil k další operaci. Od listopadu, kdy byl bodnut nožem, je neschopen práce, podrobil se dvěma operacím a právě nastupuje na třetí, která měla být uskutečněna již v dříve, ale pro komplikace k ní dojde až v těchto dnech.

Naopak o přepadení řidiče mluvil velice obšírně před soudem Martínek, která nic neudělal. Nebodnul řidiče, řidič si jenom vymýšlí – uvedl obžalovaný.

Martínkův kolega z rozebírání kradeného auta Nešpor celou dobu jednání před soudem jenom tiše seděl a zíral, co se děje. Martínek totiž soud musel poučit, o co se vlastně jedná, protože trestní senát to asi nevěděl. K loupežnému přepadení řidiče uvedl, že souhlasí s tím, že došlo k incidentu, ale nesouhlasí s motivem a s více věcmi. Školometsky poučil trestní senát, že nebyl řidič pobodán, ale jenom jednou bodnut.

„Když jsem přišel domů, žádná krev na noži nebyla,“ autoritativně dodal Martínek. Potom nechápal, proč nikdo nechápe, že řidiče nebodnul, ale jenom mu dal pěstí. I když v té pěsti držel nůž.

Údajně si chtěl vyřídit s řidičem jenom to, že asi dva dny před tím řidič napadl jeho, protože si myslel, že Martínek je zloděj a chce se vloupat do garáže, která patřila jeho rodičům. Garáž jeho rodiny měla být asi o pět garážových stání dále. Martínek uvedl, že v osudný den do sebe nalil půl litru ginu a chytil nerva, vzal si nůž a pistoli a šel si to s řidičem vyřídit. Chtěl to udělat již den předtím, ale tehdy řidiče v garáži nezastihl. V osudný den se ale setkali. Ale kdo řidiče bodnul neví. Zkrátka řidič lže.

O tom, jak se Martínek zamotával do svých výpovědí při popisu přepadení řidiče stříbrného BMW, přineseme bližší porobnosti v zítřejším vydání Deníku.

11.45 hodin

Obžalovaný Miroslav Martínek se před soudem přiznal k odcizení vozu Škoda Fabie ve Smržovce. Ale to bylo vše, co zlého udělal.

Martínek před soudem řekl: „Když jsem byl malý, pomáhal jsem babičce uklízet na městském úřadu a znal jsem, jak to tam chodí. Věděl jsem, kde byly klíče. Byl jsem ve finanční tísni. Chtěl jsem splácet dluhy. Koupil jsem si totiž auto na leasing, půlku jsem složil, měsíčně jsem dával 5000 korun splátky, s autem jsem taxikařil v Praze a potom jsem o auto přišel.“

Za vše může policie

Martínek soud překvapil, když popisoval, jak mu policie zkazila život taxikáře v Praze. Uvádíme Martínkova slova: „Jednou jsem jel poněkud rychleji, pověsili se za mě policajti a já jel dál, oni mi zničili auto a uvedli, že jsem do nich nacouval. Přišel jsem o auto, dostal jsem pokutu a byl jsem bez práce.

Měl jsem doplatit ještě něco přes sto tisíc a po bouračce leasingovce jsem auto vrátil. V červnu nebo v červenci loni mi přišlo, že mám doplatit zbytek 80 000 korun. Mezitím jsem si koupil jiné auto, našetřili mi totiž rodiče k narozeninám něco přes 60 000 korun. Teprve potom přišlo od leasingovky, že mám auto zaplatit, protože kvůli policajtům nebude bouračka zaplacená z pojistky. Auto, co jsem si v té době koupil, jsem prodat nemohl, protože se zadřel motor, leda na náhradní díly. Chtěl jsem zaplatit dluh z brigád v Brné,“ uvedl Martínek.

Také uvedl, že spoluobžalovanému Nešporovi předem o krádeži auta ve Smržovce neříkal. „Uvažoval jsem i o tom, že bych ukradené auto vrátil. Neměl jsem totiž kde auto rozebrat. Jenže naboural jsem na parkovišti, takže jsem si nakonec řekl, že auto rozeberu,“ dodal Martínek.

Jinak potvrdil, že co řekl Nešpor o krádeži a rozebírání auta, je pravda. Auto rozebrali v garáži, kterou měl pronajatý Nešpor. „Nakonec s tím Nespor souhlasil,“ uvedl Martínek.

Policejní komplot

Advokátka se marně snažila Martínka uklidnil. Vyžádala si několik minut, kdy mu promluvila do duše. Martínek s bohorovným kýváním hlavou advokátku vyslechl. Ač nebylo slyšet o čem se baví, bylo jasné, že se ho snaží přesvědčit, aby si dával pozor na to co říká, a jak se před soudem má chovat.

Martínek se zachoval po svém. Po chvíli všechny přítomné v soudní síni šokoval tím, co řekl. K loupeži 23. října 2007 na čerpací stanici Martínek uvedl, že tomu tak není. „Já jsem sice k tomu něco říkal, ale byla to hra policie, říkali mě, když se k tomu přiznám, že by teoreticky mohli shodit třetí skutek /pokus vraždy – poznámka redakce/ na ublížení na zdraví a budeme všichni spokojeni. Neudělal jsem to,“ uvedl Martínek.

A z jedné vody načisto zkritizoval i posudky soudních znalců: „Zaráží mě, že může být ve znaleckém posudku, že jsem se jim přiznal, když jsem jim řekl, že o tom nic nevím. V posudku jsou samé nesmysly,“ rozčiloval se Martínek. Jenže předsedkyně senátu mu připomněla: Před znalcem uvedl, že o benzínové stanici má strach něco říkat.

Že v den, kdy došlo k přepadení benzínové pumpy, utratil nezvykle mnoho peněz, v tom neviděwl problém. Uvedl, že peníze si našetřil, dostal i peníze od babičky k narozeninám a od rodičů. Tím vysvětloval, že vydal v Praze, kde byl s Nešporem, v ten den 4000 korun.

Soudkyně mu ukázala kuklu, kterou našla policie ve sklepě v domě jeho rodičů. „To jsem si připravil na pana Chmelenského /kterého těžce zranil nožem – poznámka redakce/, ale nakonec jsem ji nepoužil. Chtěl jsem, aby mi viděl do obličeje,“ uvedl Martínek. Tím naznačoval, že nechtěl řidiče BMW přepadnout a ukradnout mu vůz, ale jenom mu dát pěstí za to, že ho údajně řidič asi tři dny předtím napadl.

Jedna svědkyně na policii hovořila o tom, že budou mít možná tři miliony, že se budou dít velké věci, ale Martínek u soudu popřel, že by takovou sumu zmínil.

Kromě toho uvedl, že pistole, kterou použil při přepadení benzínové pumpy a u všebořické garáže, byla plynová. Ke kukle na hlavu, kde byly vystřiženy otvory pro oči, dodal, že jí nosil na stadiony, když se tam něco dělo. Patřil mezi skalní „fanoušky“ fotbalové Sparty.

Občas mám nerva

Podle obžaloby Martínek přestal docházet na teplickou střední školu, kde dálkově studoval, nikde nepracoval, nezaevidoval se ani na úřadu práce. Začal již v roce 2006 s krádežemi. Jeho agresivita se stupňovala.

Ke studiu uvedl, že strávil tři čtvrtě roku na průmyslovce, ale nešlo mu rýsování. Šel proto na gymnázium. „Bylo to dobrý, ale nebavilo mě to tam, je TO škola k ničemu. Vydržel jsem tam do pololetí,“ vzpomínal na druHý studijní pokus.

Nakonec si našel dálkové studium na střední škole v Teplicích. „Potom jsem na to zapomněl,“ doslova uvedl důvod, proč nepřišel ke zkouškám.

Protože u soudu několikrát řekl, že v určité situaci „chytil nerva“, na dotaz senátu soudu uvedl, že to bylo ve chvílích, kdy se napil. Tehdy byl agresivní, něco rozbil nebo se popral.

Chytit nerva potom předvedl přímo v soudní síni.

V jeden okamžik začal hystericky máchat rukama a zvýšeným hlasem pateticky mluvit o komplotu, že je z toho, co se děje „zhnusenej“. Všichni v soudní sini byli jeho jednáním zaskočeni. Taková scéna se v soudní síni vidí velmi vzácně.

Když byla nařízena přestávka v jednání a obžalovaný Martínek v železech odveden, trestní senát, státní zástupce i advokátka byli viditelně otřeseni.

Bližší informace k tomuto mimořádnému incidentu přineseme v zítřejším vydání Deníku.

11.00 hodin

U soudu jako první vypovídal dnes dopoledne obžalovaný Martin Nešpor. Na otázku, zda se cítí vinen, řekl „asi jo“.

Nešpor uvedl, že s Martínkem se zná od léta 2007, kdy se poznali v Brné na koupališti. Martínek tam pracoval a on tam jezdil s kamarády se vykoupat. Zkamarádili se a dokonce uvažovali, že si vezmou spolu garsonku.

Popsal, jak na konci prázdnin v roce 2007 k němu přijel Martínek s bílou fabií. Řekl, že auto ukradl u babičky a dědy ve Smržovce. Ještě před krádeží se s ním Martínek bavil, že nemá peníze a chce ukrást nějaké auto.

Když auto přivezl, odstavili vůz na parkovišti a jeli do Smržovky, aby nebylo nápadné, že zmizelo auto a v té době odjel i Martínek.

Potom asi týden čekali, zda v ukradené fabii není vyhledávací zařízení. Když se nic nedělo, zavezli auto na Střekov za benzínovou pumpu Jet a v garáži vůz rozebrali. Rozebrané díly prodali do Kovošrotu za 20 000 korun, rozdělili se na půl. Přitom auto, které patřilo městskému úřadu ve Smržovce, stálo 158 000 korun.

„Jak jsme auto rozebrali a prodali, řekl jsem Martínkovi, že v tom už nebudu pokračovat, a on to vzal,“ zdůraznil Nešpor. Dodal, že prý projevil i vůli platit po splátkách škodu městskému úřadu, ale úřad prý chtěl peníze najednou, žádné splátky.

Předsedkyně senátu Věra Benešová se ptala Nešpora, zda věděl o tom, kde vzal Martínek peníze, kterými zaplatil 23. října v Praze na oslavě svých narozenin. Utratil podle Nešpora asi čtyři tisíce. Shodou okolností v ten den přepadl podle obžaloby dopoledne Martínek benzinovou čerpací stanici v Ústí ve Všebořické ulici. Nevěděl ani nic o tom, že jeho známý přepadl a těžce zranil řidiče u všebořických garáží.

Společným osudem Nešpora a Martínka měly být dluhy. Martínek podle Nešpora měl problém, měl mít dluh asi 80 000 korun, protože jako taxikář v Praze naboural auto. Nešpor také musí splácet nějaké dluhy.

8.15 hodin

Při zahájení soudního jednání státní zástupkyně popsala proč Martínek byl předveden eskortou před soud.

Zde je příběh převyprávěný státní zástupkyní: Martínek nechal svojí neblahou stopu loni již u prarodičů ve Smržovce na Jablonecku. Martínek ukradl 24. srpna minulého roku z garáže Městského úřadu Smržovka auto Škodu Fabia a odvezl je do Ústí. Zde mu Nešpor pomohl vozidlo rozebrat na součástky. Nešporovi, který byl Martínkovi jen drobným pomocníkem, hrozí, že, bude potrestán vězením až na dvě léta nebo peněžitým trestem.

Státní zástupkyně přitom především zdůraznila, že nejzávažnější byly následující dva útoky. První vážný útok se stal 23. října loni kolem jedenácté hodiny přepadl čerpací stanici EuroOil a chtěl po třiatřicetileté prodavačce peníze. Mířil na ní pistolí a křičel „dělej, dej jsem všechny prachy.“ Získal tím přes 8000 korun.

O deset dnů později 2. listopadu kolem 18.30 hod. před garáží ve Všebořicích zamířil pistolí na řidiče, který právě zaparkoval v garáži služební auto BMW. Chtěl po něm klíče od auta. Řidič loupežníka ignoroval. Proto ho Martínek napadl úderem pěstí do hlavy a potom i bodl velkou silou kuchyňským nožem do břicha. Tím okamžikem se stal z mladíka vrah.

Jen shodou neuvěřitelné náhody řidič ještě dnes žije. Nůž zasáhl žaludek a plíci. Řidič byl tím bezprostředně ohrožen na životě, pokud by nevyhledal lékařskou pomoc. Ale naštěstí nebyla zasažena žádná tepna, protože jinak by na místě během krátké chvíle vykrvácel.

Tímto útokem se dopustil Martínek podle státní zástupkyně pokusu vraždy.

Nejpřekvapivější bylo, že po dobu čtení obžaloby Martínek neskrýval, že se nudí, útrpně se usmíval a občas se podrbal pod nosem. Když státní zástupkyně četla paragrafy trestního zákona, pod kterými jsou činy, za které je obžalován, uvedeny, začal dokonce nad proslovem státní zástupkyně kroutil hlavou.

Tak klidného až znuděného obžalovaného v soudní síni vidí soudci málo kdy.

Více informací naleznete v úterním vydání Ústeckého deníku.