VYBRAT REGION
Zavřít mapu

ROZHOVOR: Poslední výsadkář žije v Brné

Ústí nad Labem -Jaroslav Klemeš je posledním žijícím československým válečným výsadkářem. Osmaosmdesátiletý plukovník ve výslužbě, člen paradesantní skupiny Platinum, byl ve Velké Británii vycvičen pro operace v týlu nacistického nepřítele.

16.5.2009
SDÍLEJ:

Jaroslav Klemeš.Foto: DENÍK/Karel Pech

Dnes žije v Brné na okraji Ústí.

Klemeš utekl v roce 1940 z protektorátu do Francie, kde bojoval proti nacistické armádě a po francouzské kapitulaci v konvoji na egyptské nákladní lodi pod ochranou torpédoborců dorazil i s dalšími válečnými utečenci do Anglie.

Prodělal speciální výcvik výsadkáře a po dvou neúspěšných pokusech byl na potřetí v únoru 1945 vysazen se třemi spolubojovníky na Chrudimsku.

Jaký byl válečný návrat domů? Mnohé výsadky skončily daleko míst, kde měly přistát?
Byla noc, pole a louky byly bíle zasněžené a lesy černé. Pilot měl ideální navigační podmínky. Čtyřčlenná skupina Platinum, ve kterém jsem fungoval jako telegrafista, seskočila přesně tam, kde měla.

Co jste měli v Praze za úkol?
Být k dispozici pro pražské velení připravovaného povstání. Schylovalo se ke konci války. Měli jsme připravit podmínky pro shoz zbraní. A já jako radista jsem měl být ve spojení s Londýnem.

Jak jste se dostali do Prahy? Němci ještě stále všude hlídali?
Autem Todtovy organizace, což byla nacistická stavební organizace. Zpravodajská brigáda v Praze zařídila, že jeden člověk z Todtovy organizace nás dovezl do Prahy a měl za to slíbeno, že s koncem války to bude mít k dobru.

Jakou jste v Praze cítil náladu?
Lidé byli nadržení, nebáli se. Začátkem května začali začerňovat německé nápisy, tramvajáci nepřijímali německé marky, ale jenom koruny. Povstání bylo nezadržitelné.

Jak jste prožil povstání?
Jako telegrafista v jedné vilce v Kobylisích jsem vysílal a přijímal zprávy pro štáb povstání. Jak začalo povstání, začali jsme vysílat v otevřené řeči. Jedna zpráva stíhala druhou. Stávalo se, že jsem odeslal zprávu o vývoji situace v Praze a za hodinu již byla v rozhlase BBC.

Ale válka je plná paradoxů. Jaký byl z vašeho hlediska největší?
Já jsem v době květnového povstání vysílal v Praze z ilegální vysílačky. Byl jsem přitom také ve spojení s naší ilegální vysílačkou u košické vlády. Vojáci z Anglie, kteří byli u československé vlády, si nesměli přivézt vysílačku, to Rusové nedovolili. Proto ji provozovali tajně. Byl jsem tedy v tajném spojení s lidmi od naší vlády.

Po válce jste jako důstojník pěchoty a válečný výsadkář měl před sebou velkou budoucnost. Proč tak rychle skončila?
Bývalí výsadkáři, vycvičení v Anglii, a letci byli komunistickému režimu nebezpeční již tím, že existovali. V kauze generál Paleček a spol. jsem byl odsouzen na dva roky do vězení. Ale po rozsudku ve vězení na Borech jsem byl jenom několik měsíců, protože patnáct měsíců jsem si odseděl již ve vazbě, kde jsem byl stále na samotce. Potom jsem byl ještě na rok poslán na nucené práce do Ústí nad Labem. Převezli mě do tábora ve Všebořicích.

Takže jste v Ústí – Všebořicích – vystřídal v lágru Němce, kteří tam byli za trest před odsunem?
Myslím, že ano. Byli tam zahraniční vojáci, soukromí zemědělci, různí živnostníci a továrníci. Setkal jsem se tam i se starým Havlem. Myslel jsem, že mladý Havel, prezident, je jeho syn, ale prezident Havel mi řekl, že v Ústí byl v táboře jeho strýc.

Co jste dělal v Ústí?
Stavěl jsem ve Všebořicích domy pro horníky. Po sedmi měsících a osmi dnech jsem byl propuštěn z tábora. Pracoval jsem dál v Ústí, ale mohl jsem jenom manuálně. Později jsem šel pracovat do ČSAD. Tam jsem se seznámil se svojí pozdější manželkou, která tam tehdy pracovala jako úřednice.

Jaký dojem na vás udělalo Ústí?
Střed města byl bombardováním rozbitý. Situace byla neutěšená i z lidského hlediska.

Myslíte tím, že to přišla vlastně druhá válečná vlna rabování pohraničí po odsunu Němců?
Ano. Ve velké míře šli do pohraničí z vnitrozemí Češi, kteří neuspěli, a hledali zde nové možnosti. Mysleli si, že zaberou nějaké majetky, jenže neuměli s nimi hospodařit. Mnozí přijeli jen proto, aby získali majetek. Jen kolik národních správců podniků šlo později před soud.

Takže vytunelování firem není jenom fenoménem devadesátých let?
Ne. Mnoho malých továrniček na to doplatilo. Trvalo dlouhá léta, než se situace zklidnila a lidé se začali chovat normálně, a skutečně se zde usadili jako doma.

Autor: František Roček

16.5.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Pavel Pilík v dresu Ústí nad Labem v utkání s Opavou

Utne Arma sérii dvou proher a porazí po třech letech Znojmo?

Noční déšť vyplavil dům na Střekovském nábřeží.
15

Kamery zkoumají kanalizaci na Střekovském nábřeží

Už nikdy více! Opatření proti dalším záplavám stály miliardy

Ústecký kraj - Miliardy korun a rozsáhlé stavební úpravy i organizační změny. To byla daň za boj s povodněmi, kterou musely zaplatit obce a města v Ústeckém kraji po roce 2002.

Vysněné dětské postele

Dětský pokoj potřebuje pořádnou postel. Ale obyčejné postele jsou plné nesplněných dětských snů. Zkuste splnit nějaké ty sny i vysněnou postelí.

Slovan porazil Litoměřice i podruhé, znovu o jediný gól

Litoměřice - Slovan konečně zabral a po dvou porážkách vyloupil Kalich Arenu.

Kluby z nižších krajských soutěží finišují s přípravou

Ústecko - Kluby z 1. A třídy a z 1. B třídy finišují s přípravou. Většina z nich odehrála o víkendu generálky, volno měl jen Chuderov, Přestanov hraje ve čtvrtek.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení