Dva lupiči recidivisté přepadli cyklistu a skončili za mřížemi

Z posledního výkonu trestu byl nedávno podmíněně propuštěn. A tihle dva kumpáni, kteří byli stále bez peněz, už hodinu postávali na ulici a vyhlíželi svoji oběť.

Na obzoru cyklisté

„Mrkni!" hlásil Robert, když přijížděli Jan a Martin na kolech. Milan se vrhl na cyklistu Jana. Prudkou ranou do spánku ho srazil na zem. Pak praštil kolem. „Zmiz!" blesklo Janovi hlavou.

Chtěl rychle odjet, jenže spadlý řetěz u kola mu to znemožnil. Proto utíkal s řidítky kola v ruce.

Další útok

Robert s Milanem ho však doběhli. „Tumáš!" křičel Milan a zasadil mu další ránu do obličeje. Kolo se znovu octlo na zemi. Robert začal prohledávat závěsnou tašku na rámu kola. „To je kauf!" hlásil Milanovi a držel dva mobily a peněženku.

„Vrať mi to. Mám tam doklady!" prosil ho Jan. „Potřebujeme prachy! Kolikpak tam má? " křikl Milan na Roberta.

„Třináct stovek!" oznamoval Robert nadšeně a strčil peníze do kapsy, ostatní věci zahodil. „Padáme!" zvolal.

Policie zasahuje

Oba výtečníci daleko neutekli, ještě téhož dne skončili ve vazbě.

„Ti dva kluci na kolech nás provokovali," hájil se Milan. „Proto jsem za nimi utíkal a dal jednomu dvě facky. Když jsem praštil kolem, vypadly z kapsičky na rámu dva mobily a peněženka. Já říkal Robertovi, aby nic nebral, že z toho bude průšvih. Peníze jsme utratili v herně."

Robert mu přizvukoval: „Jeden z těch dvou cyklistů do mě narazil řidítky, dostal jsem vztek, dohonil ho a dal mu dvě facky. Peníze jsme utratili za cigarety a za pití."

Slovo má soud

U soudu poškozený Jan oba lupiče spolehlivě identifikoval. Poznal je i druhý cyklista Martin: „Peníze vzal Robert, na obou jsem poznal, že jsou pod vlivem drog," vypovídal. Usvědčil je i svědek, který přepadení viděl z okna.

„Slyšel jsem řev a viděl, jak jeden z obžalovaných vytáhl z kola peněženku. Poškozený prosil, aby mu ji vrátili, že tam má doklady."

Rozsudek

Soud posílá lupiče Milana na čtyři a půl roku do věznice s ostrahou, Robert slyší, že si odpyká tři a půl roku rovněž ve věznici s ostrahou.

„Nechtěl jsem nic ukrást, vyzýval jsem Roberta, aby věci poškozenému vrátil. Jeden cyklista volal: Pojď! Já si to vyložil jako výhrůžku na mě, proto jsem ho napadl.

Ta slova ale patřila jeho kamarádu, aby přidal v jízdě, jak jsem se dozvěděl při vyšetřování," napsal Milan do odvolání.

„Soud nepřihlédl k mému doznání, měl mi uložit podmíněný trest s dlouhou zkušební dobou," namítal ve svém odvolání druhý lupič Robert.

Odvolání obou recidivistů nedávno v plném rozsahu krajský soud zamítl.

Zpracoval Arnošt Herman