Však také mechanismy vzniku a postupy zkoumání mechanických balistických a mechanoskopických stop jsou shodné, i když nástroje, jež je tvoří, jsou odlišné.

Stejně jako kulka (Pozn.: Balistici preferují termíny střela nebo projektil, jelikož kulky prý má pes) procházející při výstřelu hlavní, tak i nábojnice vystřelená ve zbrani, přejímá na svůj povrch jak druhové stopy charakteristické pro konkrétní konstrukční typ zbraně, využitelné pro typování druhu, značky a modelu použité zbraně, tak individuální stopy, jež balistici využívají k individuální identifikaci použité zbraně.

Balistici mohou v závislosti na kvalitě těchto stop prokázat nebo vyloučit, zda zajištěná nábojnice nebo střela byly vystřeleny z konkrétní zbraně.

Kvalitu stop však balistici ovlivnit nemohou. Od kvality stop a jejich počtu samozřejmě závisí i časová náročnost zkoumání, které se může pohybovat v řádu minut i dnů. Jeden z balistiků si vzpomíná na starší případ, kdy byl perkusním revolverem zavražděn podnikatel i se svým psem. K individuální identifikaci však byla způsobilá pouze střela vyjmutá při pitvě ze psa.

Stejně jako v životě, kde nic není pouze bílé nebo černé, pracují balistici při formulaci svých závěrů s mírou pravděpodobnosti shody nebo neshody.

„Známkování"

V rámci evropské sítě forenzních institucí je doporučena pětistupňová škála individuální shody A E, v českých podmínkách modifikovaná na 1 5, která je bližší každému člověku majícímu zkušenost se známkováním ve škole.

Hodnocení 1 vyjadřuje stoprocentní individuální shodu, naopak hodnocení 5 nulovou individuální shodu. Díky tomuto číselnému hodnocení pak opravdu erudovaný balistik může dojít k hodnocení např. 1- nebo 2+, přičemž platí, že v praxi by se hodnocení zkušeného a méně zkušeného balistika nemělo lišit o více než 1 stupeň.

Balistici pracují také přímo na místě činu při zajišťování stop, nebo procesních úkonech jako jsou rekonstrukce střeleckých incidentů nebo prověrky výpovědi. Své závěry musí mnohdy obhájit i u soudu.

V ústecké kriminální laboratoři se zbraněmi zabývají tři specialisté. Jejich rukama projde ročně zhruba 400 zbraní. Pokud zákonodárci vyhlásí amnestii na nedovolené ozbrojování, je zbraní mnohem více. Např. při zbraňové amnestii bývá v rámci Ústeckého a Libereckého kraje zlegalizováno až na 800 zbraní.

Balistika je věda

Kriminalistická balistika je interdisciplinární věda. Balistici při řešení specifických kriminalistických otázek využívají znalostí z mnoha klasických vědních a průmyslových oborů. Mimo těch již úvodem zmíněných mezi základní patří také matematika, fyzika, chemie, biologie, medicína, strojírenství a metalurgie.

Vždyť každý výstřel, který je předmětem vyšetřování, směřuje vůči různorodým objektům a za jedinečných podmínek. Výhodou pro balistika je, pokud se orientuje i v oblastech jako jsou např. výzbroj ozbrojených složek, sportovní střelba, myslivost, historie, sběratelství zbraní a nábojů, apod.

Milovníci zbraní by se v balistické laboratoři mohli snadno dostat do extáze. Balistici mají k dispozici pracovní a studijní sbírku zbraní čítající téměř 2000 exemplářů, převážně starších zbraní a sbírku střeliva.

Významnou náplň práce balistiků tvoří zkoumání, zda konkrétní zbraní nebyl spáchán dosud neobjasněný trestný čin nebo přestupek.

Tou konkrétní zbraní mohou být jak zbraně zajištěné při objasňování trestné činnosti, tak zbraně nalezené nebo zbraně, jež chce majitel znehodnotit, nebo si z nich nechat zhotovit řez, nebo prostě jen zbraně, u níž je potřeba toto podezření vyloučit.

Za tímto účelem se provádí porovnávání všech zkoumaných zbraní v Lokální sbírce balistických stop, do níž se zakládají balistické stopy, nejčastěji nábojnice a střely, z těch méně závažných případů jako jsou např. pytláctví, prostřelená okna nebo dopravní značky apod.

Balistické stopy ze závažných případů, jako jsou třeba vraždy nebo loupežná přepadení jsou zakládány do celostátní Ústřední sbírky balistických stop vedené na kriminalistickém ústavu v Praze, kam jsou zasílány nábojnice a střely ze všech krajských pracovišť.

Plynovky na scéně

Kriminalisté zaznamenávají dlouhodobý nárůst počtu tzv. plynovek, tedy expanzních zbraní zkonstruovaných pro použití nábojek, které při výstřelu uvolňují dráždivý plyn a vytvářejí akustický efekt. Tyto zbraně jsou relativně laciné, volně bez zbrojního průkazu je mohou nabývat osoby starší 18 let. Velmi se podobají svým „ostrým" předlohám.

Z praxe policisté až moc dobře vědí, že též tyto zbraně při nevhodném použití mohou způsobit zranění nebo i smrt. Jsou zneužívány k výtržnictví, loupežným přepadením, nebezpečnému vyhrožování apod.

Další, avšak mladším fenoménem, jsou zbraně z kategorie „airsoft".

Tyto zbraně, též věrně svým vnějším zjevem napodobující originály, vystřelující plastové kuličky o průměru šest milimetrů s malou energií, si pořizují různí nadšenci. Vzpomeňme např. na útok na prezidenta Václava Klause.

Stín války

Balistické laboratoře se stále setkávají s dědictvím 2. světové války. Mnoho zbraní zůstalo po válce odhozeno. V každém okresu při hranicích i ve vnitrozemí byly sesbírány tisíce zbraní.

Ještě dnes, 70 let po válce, se do laboratoře ročně dostanou na dvě desítky zbraní. Od rezavých, již ke střelbě nezpůsobilých vraků, nalezených v lese, rybníku nebo při demolici, až po pečlivě zabalené a nakonzervované.