Vladimír Fikar, vrchní inspektor SŽDC z Ústí n. L. vyšetřující tento incident, uvedl, že se podařilo strojvedoucími snížit rychlost na pouhých 30 km/hod. Proto došlo jenom k rozjetí betonové překážky.
„V kolejišti na kraji stanice na tzv. zhlaví ve směru od Řetenic neznámá osoba položila záměrně na levou kolejnici betonový žlab tvaru U. Na dráze slouží k zakrytý kabelů na kraji železniční trati. Vzhledem k bleskovému snížení rychlosti naštěstí nedošlo ke zranění žádné osoby ve vlakové soupravě, ani nebyla způsobena na vlaku žádná škoda," zdůraznil Fikar.
Doprava na dvoukolejné trati nebyla přerušena. Vlaky po dobu vyšetřování incidentu využívaly druhou volnou kolej.
Předtím již dvakrát vlaky zastavovaly na Teplicku kvůli překážce v kolejích. Naštěstí se incidenty obešly bez zranění. Sobotní případ je třetí v pořadí.

Vzpomínka na útok

Ale k nejhoršímu zákeřnému útoku v posledních dvaceti letech na severu Čech, kdy byla ohrožena železniční doprava záměrným položením překážky na koleje, došlo v únoru 2011.
V krátké policejní zprávě tehdy stálo, že 13. února v Bílině na Teplicku málem vykolejil večer osobní vlak jedoucí do Děčína. Najel na pražce a pneumatiku, které někdo nastražil na kolejích, uvedla tehdy policejní mluvčí Veronika Hyšplerová.
Když u bílinského nádraží lokomotiva narazila ve večerní tmě na překážku, a došlo k rozpojení osobního vlaku 6869, nikdo ještě netušil, že jde o cílený útok proti železnici.
Byla neděle 19.20 hodin a policisté spolu s železničáři zjistili, že neznámý vandal připravil proti vlakům celkem tři pasti.
Od Českých Zlatníků k bílinskému nádraží směřují tři koleje. Po 1. koleji jel osobní vlak. V 19.20 hod. před vjezdem do stanice najel na neviditelnou překážku - pneumatiku na koleji vyztuženou betonovou deskou, či spíše nějakým betonovým obrubníkem. To vše bylo zabalené do černé silonové bundy. Proto ve tmě zimního večera nástraha nebyla na kolejích vidět. Byla to doslova past na vlak.
Kousek od tohoto místa neznámý terorista nacpal mezi koleje do výhybky č. 29 kameny, aby nebylo možné přestavět výhybku do jiného směru. Vlak by tedy měl pokračovat nesprávným směrem. To byla druhá past. Vlak by z Bíliny jel stále rovně po 1. koleji a neodbočil by na prostřední „nultou" kolej. Nebo naopak vlak jedoucí od Českých Zlatníků by nepřejel přes výhybku na 1. kolej a hrozilo by nebezpečí vykolejení.
Na 2. traťové koleji (tedy na třetí koleji, na opačné straně, než je 1. kolej, po které jel osobní vlak) byly položeny kameny. I zde neznámý pachatel chtěl docílit vykolejení vlaku.
Protože jako první se v místě tří pastí objevil vlak od Mostu směrem na Bílinu a Teplice, los osudu připadl na osobní vlak Os 6869.
Lze hovořit o štěstí, že lokomotivě se podařilo rozdrtit betonový panel. Lokomotiva projela betonem a přes pneumatiku. Pokud by překážka byla v jiné poloze, mohla vychýlit lokomotivu z kolejí. Rychlost vlaku o váze 126 tun a délce 74 metrů v okamžiku střetu mohla být jenom kolem 40 kilometrů v hodině, protože vlak se blížil ke stanici, kde měl zastavit. To bylo také štěstí, protože jak by asi dopadlo najetí na překážku v rychlosti 80 km/hod? Hrozilo by vykolejení. (ro)