Podle obžaloby měl způsobit škodu především od listopadu 2012 do února 2013. Dohodl obchod s mobilními telefony značky Samsung Galaxy a Apple iPhone. Odebral je údajně od dvou slovenských společností.

Zpronevěra?

Většinu telefonů obratem prodal jedné pražské společnosti za 553 938 euro s DPH (457 800 euro bez DPH). Peníze byly zaslány na účet společnosti, ve které pracoval. Pražskou firmou ve třech platbách. Obžalovaný si peníze poslal na jinou společnost. A z ní postupně přes prostředníky převedl peníze na několik dalších účtů. Část peněz (ze dvou účtů) policie nakonec zajistila.

Tak lze jednoduše popsat komplikované přeskakování peněz z účtů na účty. Kromě toho zbývajících 89 kusů neprodaných mobilních telefonů Apple iPhone 5 white v hodnotě nejméně milion korun si Popelka prý neoprávněně ponechal, jak se praví v obžalobě.

Postupně je rozprodával. Od února 2013 do července 2013 prodal 45 mobilních telefonů. Zbytek mobilů zabavila policie.

Tímto vším podle obžaloby způsobil škodu za 14 882 501,50 Kč.

Čelil podvodu?

Obžalovaný muž u soudu přes dvě hodiny komplikovaně popisoval, že se stal obětí podvodu. Dodavatel měl podvést Popelku. Zadržením peněz se jenom bránil před podvodným jednáním.

Na počátku bylo sjednání obchodu, kdy měl Popelka dělat prostředníka při dodávce telefonů jedné pražské firmě. Původní dodavatel nemohl telefony dodat přímo, protože s vedením obchodní firmy v Praze byl rozhádaný.

Popelka vložil do transakce zálohu, svých 5 milionů. Potom mu třikrát jeden podnikatel přivezl krabice s telefony do Ústí n. L., odkud odvezla spediční firma přístroje do pražské prodejní firmy. Ve hře byly miliony korun (v statistice eur).

Pražská obchodní společnost zaplatila za dodávku telefonů. V tom problém nebyl. Popelka dostal zaplaceno za dodané telefony, jenže nedostal od dodavatele dodací listy. Popelka požadoval, aby dělal prostředníka v prodeji české, tedy tuzemské firmě. Zdůrazňoval to, aby měl jistotu, že nebude komplikované zdanění transakce.

Jenže potom se dozvěděl, že dodávka byla od slovenské firmy. Začaly spory. Dodavatel mu poskytl nějaké slovenské faktury, což odmítl. Bylo mu slíbeno, že budou vyrobeny české papíry, ale k tomu nedošlo. Dodavatel telefonů chtěl své peníze, ale Popelka musel řešit, co s třímilionovým zdaněním této transakce?

Nakonec se nepohodli, protože dodavatel se dozvěděl od obžalovaného, že obchod, který uskutečnil, mu připadá jako určitý daňový podvod.

Následovala účetně konspirativní zápletka, ve které musí nalézt trestní senát ústeckého krajského soudu jasno. Obžalovaný Popelka skryl peníze na několika účtech, aby se dodavatel a jeho komplici nedostali k utrženým penězům. Údajně měli jednou donutit jednoho příbuzného Popelky, aby jim z banky vydal peníze, ale Popelka již peníze vyvedl z bankovního konta, takže nezískali nic. V jiném případě údajně hrozilo nebezpečí únosu a kontroverzní událost se dostala až ke státnímu zástupci a k soudu.

Džungle transakcí a protichůdných tvrzení je spletitá.

Slovo proti slovu

Trestní senát ústeckého krajského soudu řeší velký hlavolam. Popelka se měl dopustit zpronevěry, ale z čeho vycházet? Smlouva o dodání a přeposlání telefonů v milionových hodnotách pražské firmě neexistuje. Šlo o ústní dohodu beze svědků mezi dvěma muži, kteří se léta znali.

Ani Popelka nemá žádný doklad na to, že do obchodu vložil 5 milionů Kč. Vložil je do obchodu po ústní dohodě a beze svědků.

Čili při výsleších svědků a obžalovaného jde o slovo proti slovu. Lze za takové situace dokázat zpronevěru?

Jisté je, že před trestním senátem Popelka odmítl uvést, kdo mu půjčil 3 miliony korun. Jenom uvedl, že dva miliony dal dohromady z prodeje aut a dvou bytů.

Na otázku předsedy senátu Ondřeje Peřicha proč dodané telefony neprodal někomu jinému, jenom přesně dané pražské firmě, Popelka uvedl, že tak to bylo dohodnuto. Telefony měl dodat jenom přesně dané firmě.

Ze zhruba desetiprocentního zisku měl získat 3 procenta, což odhadoval z jedné transakce asi 300 000 Kč. Další 1 procento ze zisku bylo určené na technické zajištění prodeje.

Co z toho bude?

Nad tímto podivným příběhem se vznáší otázka, zda se nakonec nedostali do konfliktu lidé při „podivném" obchodu, který mohl mít jiné pozadí?

Obžalovaný tvrdí, že nakonec zjistil: „Prodal jsem v ČR telefony o 30 000 eur dráže, než jsem je koupil."

Dodal, že nákupní cenu neznal, předpokládal, že je o 10 % nižší než prodejní cena, aby došlo k zisku. Cenu telefonů od dodavatele neznal, protože nedostal dodací listy, kde by nákupní cena byla uvedena.

S těmito podivnými otazníky se musí v květnu a v červnu trestní senát vyrovnat. Jde o velmi spletitý a rozporuplný proces.