V Bílině dopoledne se svým Quartetem vystoupila pro školy, večer ji čekaly vyhlášené Bluesové Vánoce s Lady I s Bluesbirds a Petrou Bornerovou Blues Bandem.
„Byla tam výborná atmosféra,“ ohlédla se. Den poté zpívala i vyprodanému a nadšenému podniku Café Max v Ústí. Zpívala dost současné věci, písně Bobby McFerrina, Chica Corey, brazilské zpěvačky Tanji Marie, pianisty Dave Brubeck, bossanovu i své autorské skladby…

Paní Koubková, podle čeho volíte repertoár koncertů?
Já jsem prostě Koubková, takže – i když jsem na bluesovém festivalu, razím si sama sebe. Záleží kolik času mám a jací lidé se sejdou. Pro starší generaci dám víc jazzových standardů, očekává to. Ale radši dělám modernější věci. Nedávno jsem na autorském šansonovém festivalu zpívala s akordeonem, klavírem, violoncellem, účastním se freejazové akce. Nejsem v jedné škatulce, byť jsem ve škatuli jménem jazz. Já to ale moc ráda nemám, lidi to tak třeba šmahem odsoudí, že je to nezajímá.

A co zpíváte školám?
Těm se snažíme ukázat různé chutě a styly hudby, od toho jak to začalo koncem 19. století od spirituálů a gospel songů a ragtime. A pak že základem jazzu bylo blues a že jazz různě fůzuje třeba s klasikou nebo s etnem. V jazzu si podle mě skutečně každej může najít to svoje.

Na začátku 80. let jste zpívala v triu s kytaristou Michalem Pavlíčkem a bubeníkem Jiřím Hrubešem. Jak na to vzpomínáte? Bylo to vaše nejrockovější období?
Záleželo na tom, v jakém období to bylo, jak jsem byla mladá a s kým jsem dělala. V 80. letech jsem si s těmi dvěma padli do oka. Michal Pavlíček s Jirkou Hrubešem ještě tenkrát hráli v Expanzi. Tak jsme spolu asi dva tři roky koncertovali a natočili báječnou desku Horký dech. Ještě dvakrát ji pak vydával Supraphon – a vždycky se okamžitě vyprodala. Ta hudba není tak tvrdá, jako později u Michala, byly tam i hodně melodické věci…

Třeba song Hejna racků…
…které jsme vytvářeli všichni tři. Když měl nedávno Michal Pavlíček narozeniny a v 02 Aréně předváděl svý hudební kolegy, se kterými tvořil různou muziku, tak jsem se tam s Jiřím sešli a zahráli skladbu Fankuj fankuj vykrůcaj… Já ale na každou spolupráci vzpomínám ráda – každá byla jiná a něco mi přinesla. Ale musím říct, že doba s Michalem a Jirkou byl pro mě jeden z nejkrásnějších časů. Bylo to veselý. Pak ale přišel Michael Kocáb,, vzal si je, postavil Pražský výběr a já šla hledat nové muzikanty.

Jak budou vypadat vaše Vánoce? Už máte napečeno a nazdobeno?
To ne (lehce vyděšeně). Mě už je taky dost let, už jsem si leccos zažila, leccos odzdobila a už to beru trošku jinak. Hodně se koukám kolem sebe a raduju se z radosti těch ostatních. Jsem ráda, že se všechno trošku zmírní, že se člověk trošku zamyslí, hledá si čas, aby si víc čet, chodil venku, stýkal se s lidmi, které dlouho neviděl, dali si vínko…

O Vánocích zpívat nebudete?
Dřív to tak bylo, v lednu a únoru se málo hraje a každá koruna na složenky je pak dobrá. Ale letos si budu jen tak bloumat Prahou a koukat do svítících oken. (smích)