O autonomních nacionalistech se hovoří jako o extremistech, neonacistech, neofašistech, co vůbec jsou?
Autonomní nacionalisté se chytají ideologických stereotypů a zastávají, podle dnes běžné terminologie, jednou pravicové jindy levicové názory, podle toho, co je napadne. Nějak je označit je těžké.

Takže, nejsou neonacisty?
Jejich názory mají hodně společného s neofašismem, dědictvím po Benito Mussolinim. Čili jsou antikomunističtí, ale jsou přesvědčeni, že jediným rozumným východiskem je silný stát. Je to obdoba národních socialistů v jednodušší podobě.

Jsou tedy neofašisty?
Propagovali korporativismus Mussoliniho typu, a ten má společné s Hitlerem to, že na sebe navzájem odkazovali. Hitler, ovlivněn Mussolinim, vytvořil nacismus, včetně rasistických předsudků a antikomunismu, jakousi násilnou formu fašismu. Obě hnutí se vzájemně inspirovala a inspirují dodnes. Autonomní nacionalisté hledají vzory v minulosti, ale já jsem žádný jejich vzor v české minulosti, když už jsou nacionalisty, nenašel. V sociálně patologickém myšlenkovém prostředí, ve kterém se pohybují, se však názory rychle mění a jediné, na čem se vždy shodnou, je jejich xenofobnost.

Jak hodnotíte jejich kritiku spojeneckého bombardování Ústí a dalších českých měst na konci války?
Je to zcela naivní nepochopení tehdejší doby, ale nejsou sami. Vzpomínám si na jednu báseň, kterou jsme museli ve škole recitovat někdy v roce 1952. Je od Pavla Kohouta, komunistického veršotepce padesátých let. Mohla by být mottem připravované demonstrace autonomních nacionalistů:
….Vy byznysmeni, američtí dobrodruzi, jste bomby vrhali na Záluží.
V těch bombách zahynul mi táta. Já, Karel Ryvor, horník ze Severu, vám tohle nikdy nezapomenu!
Vzpomínám si na naivní představy z roku 1990 o míru, rozpadu mocenských bloků a lásce mezi lidmi. A dnes? Nezaměstnanost, vzrůst radikalismu, těžko čitelná politika islámských radikálů a severoamerických radikálních protestantských církví, k tomu růst neofašismu a neonacismu.

Kdy se dostanou neofašisté do českého parlamentu?
Strana podobného typu, jakou byli v minulosti Sládkovi republikáni, se může dostat opět do parlamentu. A bude nebezpečnější. K demonstracím krajní pravice se přidává veřejnost v krizových oblastech, jak ukázaly události v litvínovském Janově. Šanci získat voliče má hlavně politické uskupení, které bude zdůrazňovat sociální témata. Zda se taková strana prosadí, záleží také na vývoji finanční krize.