FOTOGALERIE: Ležel jsem na haldě mezi mrtvými, vzpomíná pamětník
Ústí nad Labem, Bukov /FOTOGALERIE/ - Šedesát dva let uplynulo od tragické nehody, která se nesmazatelně zapsala do historie městské hromadné dopravy.
Filip Vlček
0×video 0×audio 17×foto0×komentářů 13.7.2009 16:40 aktualizováno 14.7.2009 7:56
Flashový přehrávač se spouští.
Pokud se vám nespustil, aktualizujte si ho zde.
I po tak dlouhé době jsou vzpomínky na tramvajové neštěstí, při kterém zemřelo 31 lidí, velmi živé.
Proto se pamětníci společně s vedením města v pondělí dopoledne sešli, aby u bukovského pomníku společně na tuto událost zavzpomínali. Na místo se přišel podívat a na mrtvé zavzpomínat také Jindřich Mach. „Ležel jsem už na haldě mezi mrtvými,“ řekl.
Každý rok musíme vzpomenout na hrdinství všech bezejmenných, kteří pomáhali a zachraňovali ty, kteří ještě nezemřeli, ale kteří byli velmi vážně zraněni; uvedl v symbolickém proslovu primátor města Jan Kubata.
„Město si připomíná ty, kteří datum 13. července 1947 přežili. Připomíná si ale také ty, kteří ho nepřežili a skláníme se k hluboké úctě před jejich obětí,“ dodal. Poté před pomník vybudovaný v loňském roce položil společně s dalšími zastupiteli květiny.
Tramvajová souprava plně obsazena cestujícími, kteří se v uvedený den vraceli domů spojem linky číslo 1 v 17.07 hodin z Telnice obtěžkáni malinami a borůvkami, vykolejila na Bukově. Motorový vůz se střechou zachytil o stožár trakčního vedení a po nárazu se odmrštil vlečný vůz.
Následky byly strašné: třicet mrtvých, přes čtyřicet lidí těžce a třicítka lidí lehce zraněných. Mezi mrtvými byl také řidič havarované tramvaje Oldřich Ridvan.
Pomníku tragického neštěstí se pamětníci i pozůstalí dočkali předloni po 60 letech. Pochází z dílny hořického sochaře Romana Richtermoce, rodáka z Ústí. Jeho vznik iniciovali ústecký patriot Karel Punčochář nebo i České nezávislé dopravní sdružení.
Více o slavnostním odhalení pomníku čtěte zde.
„Je to příjemné, že existuje parta lidí, kteří si na tuhle věc vzpomněli. A my, kteří jsme to přežili, tady tak díky tomu máme bod, kde si na událost můžeme tiše zavzpomínat,“ řekl včera jeden z pamětníků Jindřich Mach.
Měl velké štěstí. Ti, kteří vytahovali z trosek tramvaje oběti, tehdy usoudili, že už je mrtvý. Ocitl se tak mezi mrtvými cestujícími. Zachránil ho až duchapřítomný tatínek, se kterým cestoval.
„Měl jsem hodně rozbitou hlavu. Tatínek mi ránu omyl a ovázal, poté vysadil na náklaďák a vezli mě do nemocnice,“ vzpomněl. V tramvaji cestoval ještě s maminkou, která také přežila. „Pro někoho je třináctka nešťastné číslo, u mě je to naopak,“ dodal.
17°C
18°C
