Jan Vrba: Oženil jsem se s Větruší a také s ní zestárnu

Když jsem přijel na Větruši, cítil jsem silný zápach. Cítíte to také?
Cítím a jsem z toho vzteklý. Řeknu vám to upřímně a klidně to tam napište: Kdyby přišli šéfové z lihovaru, že tu chtějí dělat nějakou akci, tak bych to odmítnul. Nechci s nimi mít nic společného a myslím si, že je to od nich neskutečná arogance. Já bydlet v Trmicích, tak bych se nebránil demonstrovat. Já bydlím nad poliklinikou a mám pocit, že ten lihovar cítím i tam.

A nemůže tady být cítit spíše Setuza?
Já cítím chlebovinu. Setuza má takový jiný zápach, takový mýdlovější. Setuzy zápach se na Ústí dostane minimálně, to by musel být východní vítr a ten tu příliš nefouká. To vím od dětství. Smradu z lihovaru mám plné zuby. První den Větruše v provozu: Zde je naše hodnocení

Jak na to asi budou reagovat návštěvníci?
Já doufám, že to nemůže dopadnout jinak, než že ten lihovar zavřou a nic tady smrdět nebude.

Měl jste s otevřením restaurace velké nervy?
Nervy nebyly. Nikdy jsem nezapochyboval, co dělám. Ale začal jsem tady na Větruši i spát. Jsem totiž puntičkář a chtěl jsem mít vše pod kontrolou. Chci první odemykat a poslední zamykat. Naposledy si pamatuji pana Žáčka, že byl jako majitel na place v Lípě a snad ještě pan Kytka na hradě Střekově. Jinak budu jediný restauratér v Ústí, který bude mezi lidmi v restauraci. VÝSLEDKY HLASOVÁNÍ: Menu za 85 korun není drahé

Takže zde i bydlíte a to vše za tisíc korun měsíčně za nájem?
Ježiši Kriste, no takto to tam napište a mě někdo přijde shodit ze skály. Je to tak, že nemám čas jezdit domů spát, proto nyní přespávám tady. Rozhodl jsem se Větruši obětovat rok života, prostě jsem se s ní oženil a chci s ní zestárnout. Kdo si myslí, že to tady půjde samo, tak to není. Jsou tu obrovské náklady na energie, dům není zateplený, topíme tady LPG, což je nejdražší medium na vytápění. Ale jinak to tady nejde. A velké jsou náklady i na početný personál. Město dva roky platilo velké peníze za energie, nyní nic platit nemusí a ve mně má jistotu, že to zde dám do pořádku. Vyhrál jsem regulerní výběrové řízení, kdokoliv mohl přijít a mohl nabídnout nájem vyšší, třeba 1500 korun.

Jak se sháněl personál?
Je mi jen jednatřicet, takže těch zkušeností ještě nemám hodně, přesto jsem dal na první dojem. A vyšli z toho vesměs mladí hoteloví absolventi. V kuchyni mi pomohl Roman Sluka, který vytipoval kvalitní lidi.

Jaké jste museli udělat změny v interiéru?
Vymalovali jsme, a interiér je zčásti mé děťátko a také mi pomáhala designérka Nadia Surel, původem z Bulharska. Právě ona podpořila moji představu, dát ke žluté zelenou barvu, a vše ladit do secese. Dříve to byla studená nádražní hala. Mimochodem, moje investice sem byla hodně přes milion korun.

Proč jste se přihlásil o Větruši až ve třetím kole výběrového řízení?
Když si to po dvou kolech výběrového řízení nikdo nevzal, tak jsem řekl, a dost. Šel jsem za primátorem a řekl jsem, že když mi vybaví kuchyni a pomůžou mi, tak do toho půjdu.

Takže vás donutily okolnosti a touha pomoci?
Bylo to v takové fázi, že už podmínky na provoz byly výhodné. Město se poučilo a mně to pomohlo, abych se do toho pustil.

Pozval byste si do restaurace na recenzi Zdeňka Pohlreicha z pořadu Ano, šéfe?
Viděl jsem všechny díly jeho pořadu. Moc mě baví a dělám si spousty zápisků. Na zasedání rady města si také z toho dělali legraci, že ho na mne pozvou. Ale já jim řekl, že to je zábavný program a k tomu potřebují špatné restaurace, a to ta naše na Větruši nebude. Ale ano, klidně bych do toho šel. Kontakt na něj mám. Každopádně, oblohy neděláme (smích).Ostatně, řekl jsem personálu, že když budou mít problém mě oslovovat, ať řeknou : ano, šéfe. Funguje to.

Co se vlastně první den provozu v pondělí stalo, že vám nešlo chladící zařízení?
Nejmenovaný pivovar z Ústí nám dodal fungl nové zařízení. A jak se nyní vše dělá v Číně, tak se to hned první den rozbilo. Ovšem do hodiny bylo výčepní zařízení vyměněno a následně bylo vše bez problémů.

Klikněte pro zvětšení!

Před otevřením jste sliboval vína ze Žernosek. Ty jsem ovšem na lístku nenašel, proč?
Tam je problém. S velkou nadsázkou řečeno, pana vinaře Kupsu ze Žernosek se snad musí uplatit, aby někomu prodal své víno. Nyní tu máme víno z Kobylí, ale doufám, že se mi někdy nějaké žernosecké víno podaří vyškemrat. Je to regionální záležitost, ale bohužel nyní na tom nelze postavit vinný lístek.

Jaký jste měl z prvního dne v restauraci vlastně pocit?
Bezvadný. Jsem po porodu šťastná maminka. A jsem spíše fyzicky vyčerpán, je tady hodně schodů. Ale stačí se podívat do rezervační knihy a je mi hned lépe.

Máte tedy plno?
Rozjíždí se to. Má tu rezervaci starosta Střekova pan Žáček, pak volali z města, že tu chce mít oběd v primátorském salonku gubernátor města Vladimir a vše chce mít v nejlepší kvalitě. Z toho mi naskakuje husí kůže. To je přesně to, co jsem chtěl. Už máme rezervaci na sedm plesů, dva vánoční večírky a deset porad s velkým množstvím lidí. A pak svatby. Nejdříve chtějí páry jen obřad, ale nakonec si zde dají i oběd a udělají mejdan. Vidí, že jim nabídneme luxusní svíčkovou zahuštěnou jen zeleninou s kaštanovým knedlíkem za 115 korun. To je přesvědčí a jdou do toho. Objednávají si i ubytování.

Vy máte na Větruši i ubytování?
Máme tu šest dvoulůžkových pokojů, všechny komplet s televizí a sociálním zařízením. Nyní čekáme na schválení od hygieny.

To je také součást té tisícikoruny za nájem?
Ano, ale jestli postavíte ten rozhovor na tom, tak chraň vás ruka Páně (smích).

Město nyní nabízí na prodej pozemky u Větruše k výstavbě hotelu. Nechcete také jít do toho?
Nešel bych do toho, i když jsou na to významné dotace z EU, ale přesto je potřeba investovat několik svých milionů. A ty já nemám. Ale už vím o jednom zájemci, co by o hotel měl zájem.

Vrba: Nadšenec v jednom kole

Po celou dobu rozhovoru mu stále někdo telefonoval, nebo ťukal na okno primátorského salónku, kde jsme seděli. Jan Vrba je v jednom kole.

V pondělí otevřel ostře sledovanou restauraci na Větruši, kterou skoro dva roky od města nikdo nechtěl. On do toho šel. Počkal, až podmínky budou pro nájemce výhodné. S Větruší má velké plány a věří, že uspěje. Srší z něj optimizmus.

Svatby, plesy, rauty, firemní večírky, to by ho mělo uživit. Těší se na lanovku a nově budované Forum. Obojí by mu mělo „dohazovat“ dostatek návštěvníků.

Jan Vrba se neustále směje a na nepříjemné otázky odpovídá bez zaváhání. Jen dvakrát „vyhrožuje“, že o tom by se nemělo psát. Ovšem, když jsem mu rozhovor poslal k autorizaci, tak neměl žádnou připomínku a nechal vše v původní podobě.

Za všechny Ústečany mu držím palce, aby na Větruši uspěl.

Jakou očekáváte návštěvnost v zimě?
Přesvědčím lidi, že se tu dobře vaří a naučím je sem chodit. Není to daleko, autem jste tu za pár minut. A taxi sem jezdí od divadla za 89 korun, což je pro čtyři lidi jako za MHD. Zimy se nebojím.

Ještě prodáváte klobásy v bavorském kroji?
(smích) Nyní už to nestíháme. Ale určitě to někdy na Větruši vybalíme, protože jsme to zde před lety i poprvé představili. Tento fór jsem vymyslel, protože jsem nechtěl dělat langoše a podobně. Na hip hopových akcích si o nás mysleli, že jsme Němci a pořád se s námi jen fotili. Ovšem kšeft nebyl velký.

Odhaduji správně, že jste příznivcem lanovky na Větruši?
Jistě, už se těším. Už aby byl příští červen 2010. Před rokem a půl jsem nevěřil, že lanovka opravdu bude. Někdy si dělám legraci, že v zimě naskočím do lanovky s lyžemi a v přezkáčích, abych si vychutnal tu alpskou atmosféru. Lanovka tady široko daleko není. Povede to z obchodního centra Forum, co víc si přát. Lidé zaparkují dole, děti budou křičet, mami já chci na lanovku. Přijedou nahoru, my je posadíme na zahrádku, která má 160 míst, nakrmíme je a dáme jim zmrzlinové poháry. Budou spokojeni.

Takže se vám určitě líbí i obchodní komplex Forum, že?
Asi jsem osamělým příznivcem nové výstavby v Ústí. Mně se například líbí nový palác Zdar. Je to čistý funkcionalizmus a připomíná mi to baťovy obchoďáky. A námitky, že to je jen z betonu, skla a železa? Máme tu stavět snad roubenky? Možná Forum mohlo být členitější, ale líbí se mi to a těším se na náměstíčko, které u kostela vznikne. Do centra města se konečně vrátí život. Nyní jsme patnáct let žili na periferii a jezdili jen do hypermarketů na kraji města. V centru bylo jen křoví, feťáci se stříkačkami a menšinoví spoluobčané. V pět hodin bylo zavřeno, město se vylidnilo a centrum bylo město duchů. Okolní města nic nemají, bude to dobré lákadlo. Ale naopak jsem proti zamýšlenému obchodnímu centru u chemičky u západního nádraží. Já bych tam postavil takovou ústeckou Stodolní ulici, jen bary a hospůdky, tam by nikdo nikoho nerušil.