Řáha: Můžu být na lihovar hrdý. Takové fabriky se nebourají buldozerem

Zapáchá podle vás lihovar?
Já musím říci, že občas jsme cítit. A to slovo občas bych chtěl zdůraznit. Dva roky sledujeme stížnosti lidí a směr větru. A hodně lidí si stěžovalo na zápach, přitom vítr v ten den šel úplně jiným směrem, než ti lidé bydleli. Podle mne podléhali tlaku médií.

A jak vy byste ten zápach charakterizoval?
My jsme byli týráni za to, že jsme mluvili o vůni pečeného chleba. A já si myslím, že už u té vůně skoro jsme.

A dříve?
To bylo ošklivé a občanům se ani nedivím, že nadávali, kdyby to mělo být trvalého charakteru. Trvá to dlouho, ale děláme na tom. Tahle země potřebuje výrobní závody.

Kde vlastně bydlíte?
V Chomutově.

Kde vidíte největší chybu?
U nás byla chyba v komunikaci s okolím. To se pak projevilo ve vztahu lihovaru s obcí. Nyní se to postupně zlepšuje a jsme si blíže.

A co se týká technologie, kterou jste si nechali v lihovaru namontovat ze Švédska?
Pro mne Švédsko vždy byla země se synonymem kvality, a to u mne ztratila. Dodávky, které přišly do lihovaru, nebyly nikdy v pořádku. Na všech byly chyby. Museli jsme technologii upravovat.

A co například?
Mlýnici. Už jsme ji upravovali, ale ještě jednou ji budeme dělat za dalších 20 milionů. Musíme to obilí namlít ještě jemněji. To pak bude mít opět vliv na snížení zápachu. Jednáme a chceme, aby to zaplatil dodavatel, proto to také vše tak dlouho trvá. Pokud bychom to zaplatili my, už to z nich nedostaneme. Je to nekonečné jednání.

Klikněte pro zvětšení!

Kolik vás už stáli právníci?
Hodně, dnes už to bude přes deset milionů.

Jaké jsou vaše celkové investice do lihovaru?
Asi 1,450 miliardy korun. Dalších sto milionů jsme dali do odstranění zápachu.

Museli jste si na to půjčit?
Ano, máme úvěr od bank. Projekt byl od začátku propočítán jako velice výdělečný, ale museli jsme se zaručit našimi firmami.

Je pravda, že pokuty od vašich odběratelů jsou daleko vyšší než případné pokuty od státních orgánů za porušování výroby?
Ano. Například ve smlouvě na odběr lihu s Unipetrolem je zakotvena sankce ve výši dodávky. To je například 18 milionů. Jsou to velice tvrdé podmínky, ale kontrakty se shánějí špatně. Také nám dělá problémy, že se sem tlačil pakistánský a brazilský líh. Oni nemusí dělat žádné ekologické opatření, uvaří to někde v rezavém kotlíku a tím mají lepší ceny. Nyní nám trochu pomáhá kurz koruny.

Jaká je momentální situace se zápachem z lihovaru?
Šli jsme na to obráceně. Aby do sušáren nešlo tolik vody, koupili jsme odstředivku a snížili množství páry, které jde do ovzduší. Tím se nám podařilo snížit zápach ze sta procent na pět procent. Máme ještě připravená další opatření. Kdo si do nás může kopnout, tak si do nás kopne. Takový je skutečný stav. Uvedu to na příkladu odpadních vod. Je s námi zahájeno správní řízení od ČIŽP za to, že pouštíme špatné odpadní vody do čistírny do Ústí, přesněji do Neštěmic.Je to důsledek snižování zápachu, kde kondenzované páry pouštíme do odpadních vod, tento problém už máme také z větší části vyřešen.

Řáha: Čtyřicet let v jednom podniku
Oldřich Řáha je utahaný muž. Má být proč. Už dva roky se trápí trmickým lihovarem, který mu patří. „Kdo si do nás může kopnout, ten si kopne,“ říká a současně se omlouvá lidem za to, že jeho lihovar je obtěžuje zápachem.
Ovšem jinak má jasno. Lihovar nesmí přestat vyrábět.

Kde se tu vůbec Řáha vzal?
Pochází z Českých Budějovic. Přiženil se do Žatce, kde začal pracovat v podniku Vodohospodářské stavby (VHS) ve funkci stavebního asistenta. Poté se přes mistra, stavbyvedoucího a vedoucího střediska vypracoval až na hlavního inženýra. V té době bylo ve VHS až 4 500 zaměstnanců. „Pracuji zde s malou přestávkou 40 let,“ chlubí se.

Po revoluci z podniku odešel, vzal si jednoho zaměstnance a šel podnikat ve stejném oboru. „Pro porovnání: Obdobnou zakázku, která trvala VHS tři čtvrtě roku, jsme zvládli ve třech lidech za dva měsíce,“ poznamenal.
Pak založil firmu Ekostav Louny. Po čtyřech letech koupil obchodní podíl ve VHS. „Pak jsme koupili ještě v konkurzu Prefu Žatec,“ doplňuje výčet svých firem. Ale to ještě nekončí.

Dále figuruje v Prefě Žatec, kde má sto zaměstnanců. Je rovněž spolupodílníkem firmy ESB, která zaměstnává 450 lidí a pohybuje se v odpadovém hospodářství v elektrárnách na severu Čech.

Jeho výčet aktivit je dlouhý. Přesto ho nejvíce zaměstnává právě lihovar. A nevypadá to, že by se to brzy změnilo.

Je pro vás případné zastavení výroby smrtící?
Už jsme to jednou udělali na tři měsíce a přišlo nás to na 150 milionů korun. A k tomu jsou tam i další nevyčíslitelné ztráty, jako poškozené obchodní jméno.

Nyní máte zažádáno o kolaudaci a zkušební provoz. Na co sázíte?
My jsme slíbili obci, že pro nás není prioritou kolaudace. Jsme ochotni ten zápach odstranit, ale nás to stojí peníze a ty musíme někde vydělat. Nemůžeme tvořit ztrátu, nejsme bezedná firma, vyděláváme prací.

Kdy myslíte, že bude lihovar zkolaudován?
Chtěli bychom nejdříve dostat povolení ke zkušebnímu provozu do konce ledna. A budeme dělat další opatření na odstranění zápachu. Současně bychom přerušili kolaudaci. Asi nikdy úplně nepřestaneme být cítit, ale bude to v úplně jiném řádu.

Proč jste se ze stavebnictví najednou vrhli do provozování lihovaru?
Myslel jsem si, že stačí jen dobře pracovat a zakázky přijdou samy. Ale ono to tak nebylo. Do práce, více než schopnost dobře stavět, se prolínaly věci, které se stavěním neměly nic společného. Měli jsme těžké období, tak jsme si řekli, že budeme stavět projekty, ve kterých bychom si sami zajistili práci a ještě si na konci nechávali určitý podíl.

A to byl i smysl lihovaru?
Ano. Když jsme přemýšleli, do jakého oboru půjdeme, tak nám vyšla energetika anebo biopaliva. Já jsem přesvědčený, že mají místo na svém trhu. V Česku se vyprodukují 2 miliony tun obilí navíc a z toho my dokážeme vyrobit až 15 % paliv. Je to můj odhad. Když jsme si všechny vstupy a výstupy dali do modelu, tak byznys vypadal slušně. Ale pak samotný lihovar potkalo hodně ran. Byl to hlavně extrémní nárůst ceny obilí v roce 2007 na dvojnásobek.

To vás přibrzdilo?
Ne, to nás skoro ekonomicky složilo. Přes to všechno se nám lihovar podařilo udržet v chodu. Pak nám do toho zasáhl smrad a negativní reakce občanů. To jsme bohužel nemohli očekávat. My jsme vycházeli z třetinového projektu z Francie, který byl odzkoušený. Bohužel, u nás to zafungovalo jinak.

Nelitujete toho, že jste postavili lihovar?
Popravdě musím říci, že ano. Energetický projekt by se mi nakonec asi líbil více. Na druhou stranu, fabrika stojí a bude fungovat. Takováto díla se nelikvidují buldozerem, musí se jen technicky dotáhnout. Můžu být na lihovar hrdý přes všechny ty peripetie, které kolem něj jsou.

Proč jste nakonec neskončili v Přestanově? Přeci jen se vaše firma jmenuje Průmyslový lihovar Přestanov.
Už jsme měli územní rozhodnutí. Ale tepelný přivaděč z Trmic až do Přestanova by byl drahý, asi za 250 milionů, tak jsme neváhali. Průmyslová zóna v Trmicíh byla k tomu účelu vhodná. Průmstav tam měl nepoužívaný areál.

Za to, že jste odešli z Přestanova, jste museli zaplatit sankci za blokaci pozemků. Pamatujete si, kolik to bylo?
To už si nepamatuji, ale asi čtyři miliony. Pak jsme tam chtěli stavět jinou fabriku, kovárnu. Měli jsme na to zpracovanou studii, ale z toho sešlo.

Lihovar má velkou spotřebu energií, že?
Padesát procent nákladů je pára, kterou používáme k sušení obilí. A to je i zdroj našich potíží. Při tom odpařování s sebou berou vodní páry i zápach sušeného obilí.

Už vám kvůli zápachu z lihovaru někdo vyhrožoval?
Kromě jedné ošklivé SMS ne. Každopádně bych se chtěl omluvit lidem, které zápach z lihovaru obtěžuje. Ale vše je spojená nádoba, my chceme zápach odstranit, k tomu ale potřebujeme vyrábět a zkoušet. Je to ojedinělá technologie této velikosti.

Jenže lidé vám vyčítají, že už zkoušíte moc dlouho.
Když musíte zjistit varianty, vybrat technologii, udělat projekt a objednat potřebné součástky, pak vše trvá.

Nevzali jste si moc velké sousto? Kdybyste postavili lihovar menší, možná byste takové problémy neměli.
Každý projekt má svou ekonomiku. My jsme lihovar postavili na spotřebu 280 tisíc tun obilí v roce. To nám přišlo optimální.

Poslední otázka. Co říkáte na odvolání starosty Chlumce Hanusche, který padl i kvůli tomu, že Chlumec vaší firmě VHS dluží 17 milionů korun?
My obci nechceme ubližovat, ale odvedli jsme tam svou práci a za tu chceme dostat zaplaceno. Na zaplacení čekáme už dva roky. Jsme připraveni jednat.