Rytíř: Z chemičky odcházím, protože se bojím slepoty

Nabízí se tedy otázka, jestli i vaše místo nemělo být nyní zrušeno v rámci racionalizace. Je to tak?
To bych nechtěl komentovat. Každopádně dnes se na komunikaci podílejí tři lidé a v zásadě to mohou dělat dva.

Za jaké vlády bylo ve Spolchemii nejlépe a za jaké nejhůře?
Zajímavé období bylo do roku 96, kdy jsem musel budovat PR oddělení, vzdělával jsem se v této oblasti. Přešli jsme na akciovou společnost, přišli první akcionáři. Smíšené období bylo v roce 2002, kdy nás zasáhly povodně. V listopadu nám ještě k tomu shořela výrobna pryskyřic. To bylo těžké období z pohledu krizové komunikace a v té době přišla o práci také řada lidí.

Požár se ale nakonec ukázal očistným, je to tak?
Ano, byl to takový impulz k modernizaci firmy. V roce 2004 se otevíral první nový provoz. Investovaly se do nových technologií 3 až 4 miliardy korun. V té době jsme úžasně poskočili na žebříčku mezi evropskými chemickými výrobci. Dnes je to zase horší, je krize na trhu.

Věříte, že se z toho chemička dostane?
Jsem o tom přesvědčen. Jsme silný subjekt, máme perfektní technické a personální zázemí a výrazné postavení na evropském trhu. Třiadevadesát procent produkce míří od nás na export, z těchto faktorů mají respekt i banky, které nás podržely.

Myslíte si, že čeká firmu další propouštění?
V současnosti je rozhodnuto, že první vlna lidí odejde na konci listopadu, druhá na konci prosince. Do konce roku fyzicky odejde něco přes sto lidí. Na začátku dalšího roku odejde asi dalších padesát lidí, ale to je podmíněno určitými technickými zásahy, aby byla dodržena bezpečnost provozu. Dál nedokážu dohlédnout.

Když chodíte po chemičce, vyzvídají od vás zaměstnanci, jak to bude dál? Jestli právě oni přijdou o práci?
Vyptávají se. V pozici mluvčího musím mít přístup ke všem informacím, chodím na všechny porady, takže určitě ty informace mám. Musím komunikovat navenek i uvnitř firmy. Ovšem pro interní komunikaci nám slouží spíše podnikové noviny.

Jaká je nyní nálada v továrně?
Jako vždycky, když se propouští. Když se firmě daří, což bylo hlavně loni a předloni, to byla příjemná euforie. Říkalo se: Dokázali jsme to, po požáru jsme to zvedli, máme nyní peníze a můžeme i hokejistům pomoci. Když se nedaří, lidé se starají o jiné věci. Vidí, že peněz je málo a jsou problémy. Nemají náladu. Třeba jsme letos ani nepořádali den pro zaměstnance. Dříve lidé dostali pivo, párek a limonádu, byl program, muzika, soutěže, atrakce pro děti a bylo to moc prima. Z úsporných důvodů jsme to letos zrušili.

Je Spolchemie největším zaměstnavatelem na Ústecku?
Z průmyslových podniků asi ano. Nejvíce lidí měla Spolchemie před dvaceti lety, asi 4500 zaměstnanců. Pak prošla firma několika vlnami, kde se určité sekce oddělily. Například jsme měli asi 1200 mechaniků a údržbářů, pak většina z nich odešla do vzniklých firem. Pro stavební údržbu se vytvořila společnost Stavchem, pro strojní zase Technos. Jsou to samostatné společnosti, které sídlí v areálu chemičky. V roce 2004 jsme se zastavili na čísle asi 1300 lidí, a to se pomalu snižovalo. Až nyní zase přišel velký skok. Z 950 zbude asi 700 zaměstnanců.

Jaký produkt nyní chemička nejvíce vyrábí?
Základní obory výroby byly od začátku těžká anorganická chemie, jako jsou kyseliny a žíraviny, a organická barviva, hlavně pro textil. V padesátých letech k tomu přibyly umělé pryskyřice, které nyní výrobě dominují.

Jak je to s rozsáhlým areálem chemičky v centru Ústí?
Pracuje tam asi tisíc našich zaměstnanců a dalších až 1500 z firem, co s námi spolupracují. Hustota zástavby ale prořídla. V rámci sanace podloží se řada objektů demolovala. Je to jedině dobře, v chemickém průmyslu je potřeba dodržovat určité bezpečné vzdálenosti. Plány na další bourání i nové provozy jsou, ale nyní se to trochu pozastavilo.

Jak to vypadá s odstavením rtuti ve vaší výrobě?
Při zpracování kuchyňské soli elektrolýzou se jako pomocná látka používá rtuť. Je to sto let stará technologie, která se má do roku 2012 odstranit. Ovšem my jsme požádali o prodloužení termínu o tři roky. Podle dnešní legislativy musíte mít integrované povolení a tam máme ten závazek zatím do roku 2012. Snad nám termín prodlouží. Jinak bychom nemohli dál vyrábět.

Co vaše zdraví? Nepodepsalo se na něm tolik let v chemičce?
Nikdy jsem neměl žádné problémy. Když jsem přišel do Ústí, všichni na chemičku koukali jako na největšího škůdce životního prostředí. Jenže zlepšit to hned nešlo. Nyní lidé nadávají, že smrdí lihovar. To je skoro legrační. Nechci to zlehčovat, lidé si zaslouží mít co nejčistší ovzduší, ale někdy lidé zapomínají, a měli by uznat, že se zde prostředí výrazně zlepšilo. Například my jsme toho hodně vybudovali, třeba čistírnu odpadních vod, skládku ve Všebořicích, spalovnu. Investovala se pro zlepšení spousta miliard a je to znát.

Už se vám o práci přihlásil ve Spolchemii pan Roman Hanusch, který nyní byl odvolán z funkce starosty Chlumce a naposledy právě u vás pracoval?
V úterý jsme se potkali na chodbě chemičky. Vím, že je v evidenčním stavu, nedělal u nás asi dvacet let. Ale co s ním bude dál, to si musíte ověřit u něj. Mně říkal, že si přišel vyřídit výstupní formality.

Jak to bude se sponzorstvím hokejistů? Spolchemie je hlavním partnerem.
Nedokážu to říci. Máme uzavřenou sponzorskou smlouvu, chodí nám faktury, ale fyzicky jsme letos bohužel hokejistům ještě neposlali ani korunu. Máme jiné priority. Chápu, že jim to komplikuje život. Na listopad je naplánováno jednání s klubem. Nabízí se změny smlouvy nebo určitý kompromis.