OTÁZKY ŠÉFREDAKTORA: Olympic nechtěl hrát. Neměli kytku v šatně

Kdo na Plesu všech Ústečanů, který pořádáte, nejvíce oslnil?
Jeden sponzor chtěl více mladších interpretů, protože prý tam mám samé důchodce. A vidíte, největší ohlas měl právě „důchodce“ Josef Laufer.

Projevila se nějak ekonomická krize na přípravě plesu?
Podepsala se, ale už máme za 13 ročníků velký kredit a partneři s námi zůstávají. Ale například letos už jsme neměli žádného sponzora z okruhu prodejců aut.

Projevila se krize na nižších honorářích umělců?
S moderátorem Vladimírem Hronem jsme se domluvili na o něco menší sumě, než dostával dříve. U ostatních umělců to bylo podobně.

Právě dnes se koná první ročník Plesu severočeských patriotů. Vyrostl vám tedy další konkurent. Co vy na to?
Nevím, jakou má Libor Zajíček představu o svém plese. Každopádně je to náš konkurent. Bohužel jsme se letos nějak nedomluvili a všechny hlavní tři plesy šly po týdnu za sebou. Příští rok by to chtělo minimálně dva týdny mezeru. Takto je to špatné pro nás pořadatele i pro lidi. Naopak ples rádia North Music nám nekonkuruje, oni oslovují jiné publikum. Ovšem paradoxem je, že letos mělo rádio pro mladé pozvané hosty, jako Petru Janů, Olympic a Daniela Hůlku. Tedy spíše starší interprety. To potvrzuje i můj názor, že nemáme mladé české zpěvačky. Aneta Langerová na plesy nemůže, to byste se nudili. To stejné Lucie Bílá, která je zpěvačkou s velkým Z, ale její písničky nejsou k tanci, ale na koncert.

Klikněte pro zvětšení!

To stejné byl asi i případ Daniela Hůlky, jehož písničky z muzikálů jsou také spíše na poslech. Souhlasíte?
Ano, to je to stejné. Jeden klient Hůlku chtěl na ples a já mu říkal: Neberte ho, uspí vás. A taky to tak bylo. Koncert a ples je jiná zábava. Například na ples je výborný Michal David, to lidi šílejí. Nebo Těžkej Pokondr, ten zde bude 27. března na Bále na kolejích. Je to sedm firem, co mají různým způsobem spojitost s kolejemi. Když jsem jim minulý rok dělal ples, tak jsem se pěkně zapotil.

Jak to? Povídejte.
Se sponzorem plesu jsme se domluvili na Karlu Gottovi, ale s tím, že to nikomu neřekneme a že to bude překvapení. Jenže v den plesu odpoledne volal Gott, že je nemocný. Tak jsem sháněl náhradu. Nakonec jsem zavolal Josefu Laufrovi a ten bez zaváhání jel z Českého Těšína. Jenže pak najednou volal Gottův klávesista: „Karel se nechal napíchat kalciovkou a přijede“. Jenže, co nyní s Laufrem? Ředitel pořádající firmy mě v tom nenechal a zaplatil navíc i toho Laufra. Pak když Gott vystoupil, tak všichni lidi z toho byli paf. Byl to pěkný zážitek.

Vraťme se k penězům. Jaké jsou náklady na váš ples?
První tři ročníky jsem dělal za sedmdesát tisíc. Ovšem pak jsem byl vyprovokován a od pátého ročníku, kdy poprvé v Ústí vystoupil na plesu Karel Gott, tak jsou náklady sahající k milionu korun.

Město schválilo některým plesům finanční podporu. Vy jste dostali 49 tisíc korun, ples rádia North Music nedostal nic a Ples patriotů obdržel 100 tisíc korun. Co si o rozvržení částek myslíte?
Co se týká rádia, tak si myslím, že nedostali nic, protože už je nevlastní ústecká firma. Co se týká rozdílu mezi námi a patrioty, tak k tomu bych se nerad vyjadřoval.

Jak jste mluvil o chybějících mladých umělcích, tak mně se líbil na plesu rádia Martin Chodúr ze SuperStar. Co říkáte na něj?
On je jeden z mála, který vzešel ze SuperStar a má šanci uspět. Jeden klient ho na plesu chtěl, ale oni jsou strašně drazí.

Pak tam zpívala Lucie Vondráčková, ale mně to přišlo, jako by to bylo celé na playback. Je to možné?
Je to možné, zvláště jestli tancovala, tak je to na dech velice náročné. Ale nebyl jsem tam, tak nevím, jestli to tak opravdu bylo.

A někdo z vašich pozvaných interpretů vystupoval na playback včetně zpěvu?
Ne, všichni jeli s kapelou nebo maximálně half playback, kdy kapela je na CD, ale zpěv je živě. Takové zpěváky já na ples nechci.To je podvod na lidi.

Vzpomenete si na nějaké hvězdné manýry umělců, jejichž vystoupení jste pořádal?
Jednou jsem byl trochu v šoku, když kapela Olympic chtěla v šatně zrcadlo a kytky. Zrcadlo pochopím, ale kytky? Na ty jsem se teda upřímně řečeno vykašlal. Koncert se odehrál v hale na Klíši. Před koncertem za mnou přišel jejich manažer a říká: Janda nevystoupí, protože nejsou splněny technické podmínky ze smlouvy. Chyběly mu ty kytky. Slyšela to moje známá, která jela do své hospody pro jednu zaprášenou kytku. Dala ji do šatny a Olympic tak mohl v klidu vystoupit. Jinak musím konstatovat, že je obrovský rozdíl v nárocích mezi zpěváky a herci. Herci jsou méně nároční.

Ale například o takovém Miroslavu Donutilovi se traduje, že je hodně náročný. Souhlasíte?
Ano, on je velká výjimka. Musím to říci kulantně, on tady v Ústí má vřelý vztah k jedné dámě. Pan Donutil má dar dvě hodiny bavit lidi, což dokázal naposledy pan Menšík. Na druhé straně je pan Donutil a jeho vztah k penězům. Když tu byl naposledy, tak mne rozladil. On má ve smlouvě, že musí mít na stole během představení neperlivou vodu. Jeden z diváků se ho zeptal, proč pije jen vodu a nedá si třeba víno. On se podíval směrem ke mně a řekl: Pořadatel nemá na to víno, musel mi koupit jen vodu. Pak mi lidé říkali, že jsem škrt a že mu ani nekoupím víno. Tím mě docela urazil, přitom jeho honorář je x desítek tisíc korun.

Prý byste už nepozval ani baviče Petra Novotného. Je to tak?
On mě zklamal tím, že tu rok po sobě vyprávěl stejné příběhy o tom, že před týdnem se vrátil z Mongolska atd. Prostě vyprávěl ty stejné historky. Pak když lidé odcházeli, tak si stěžovali. Pamatovali si to.

Řekněte mi, co jste vlastně v životě všechno dělal?
Po gymnáziu jsem šel do krajského osvětového střediska. Jedna z mých prvních „velkých akcí“ bylo vázání zpěvníku pro pěvecké sbory. Z krajského kulturního střediska jsem odešel po neshodách. U Lovosic je vesnička Sulejovice, kde jsem začal pořádat akce. Ale pozor, tehdy to byla velmi aktivní obec. V té době jsem také prodával pořady divadla Karlín a Semafor. V září 1982 jsem vyhrál konkurz na obchodního zástupce u Československého souboru písní a tanců. Pak jsem dělal ještě produkčního v Parku Julia Fučíka v Praze a v Lucerně. Když se mi narodil druhý syn v roce 1984, tak jsem se rozhodl vrátit do Ústí. Ocitl jsem se na odboru školství a kultury, kde jsem za dva a půl měsíce dostal dva úkoly. První – donést obálku do domu kultury a druhý – doprovodit velvyslance USA na hrad Střekov. Poté jsem odešel na pozici šéfa Kulturního domu v Chlumci a v roce 1988 jsem se stal šéfem Kulturního a společenského střediska Ústí. V říjnu 1990 jsem si založil agenturu FOR, která dnes už funguje skoro dvacet let a jejímž prvním pořadatelským úspěchem byl koncert Marty Kubišové.
Na funkci šéfa kulturního střediska bylo potřeba mít stranickou knížku.
Přede mnou byl šéfem v Chlumci nestraník. Já jsem ve straně byl, což se všeobecně ví, ale do jaké míry mi knížka pomohla k funkci? To nevím. Bez ní jste dosáhl pouze na určitý stupeň kariéry. Podle mě mi i dost ubližovala. Ale podstatné asi je, že si nejsem vědom, že bych zásluhou „knížky“ někomu ublížil a pro mé svědomí je důležité, jak jsem se zachoval v listopadu 89. Po revoluci jsem knížku vyhodil bez velkých gest a tím to pro mne skončilo.

Jaký je asi váš největší úspěch z pohledu podnikání. Myslím tím, na jaké akci jste si nejvíce vydělal?
Pro mne byl největší kšeft zahájení provozu jedné firmy. Jeden známý mi to dohodl a řekl, abych cenu za program napálil, co to jde a dal mu za to deset tisíc. Tak jsem mu přinesl program s rozpočtem, který jsem proti svému svědomí dost nadhodnotil a on, když to viděl, tak řekl: „Co to je?“ A přepsal to na částku Z, ze které se mi protočily panenky. Ale ona prošla. O jakou firmu šlo, říkat nebudu.

Založil jste soutěž Ústecký slavík. Ale hlasoval jste někdy v Československém nebo Českém slavíkovi?
Umístění ve slavíkovi dříve hodně pomáhalo ke kšeftům. Můžu vám říci, že to tenkrát hodně ovlivňovalo. Jednou jsem to také zkusil a vyšlo to. Stačilo říci člověku v tiskárně, aby nechal tisknou stránku s kuponem o něco déle, a bylo to. Pak jsem dostal velký štos stránek s kupony a psal jsem tam své koně do kolonky: kapely a zpěváci.

Vy osobně jste někdy zpíval nebo hrál divadlo?
Kdybyste mě slyšel zpívat, tak utečete. Jen jsem jeden čas „hrál“ rok na housle.

Vím, že váš starší syn chtěl jít do cizinecké legie. Jak to s ním dopadlo?
Nakonec dostal rozum, za což jsem velice rád. Prostě mu ruplo v hlavě. Nakonec je nyní v české armádě. Druhý mladší syn studuje vysokou stavební školu v Brně. Jako rodič věřím, že budou v životě spokojeni.

Jak ho vidím já:
Kymlička: Ten, co přiveze Hegerovou
Povídání se Zdeňkem Kymličkou bylo velice příjemné. Jeho historky jsou sice někde až moc dlouze a obšírně podány (mluvili jsme spolu přes hodinu a půl), ale zato jsou zábavné. Všechny se mi ani do rozhovoru nevešly.

A není divu! Kymlička šéfuje ústecké agentuře, která pravidelně vozí české hvězdy šoubyznysu do krajského města. Už s nimi zažil ledacos.
Dokonce se během rozhovoru radikálně změnila situace kolem koncertu zpěvačky Hany Hegerové. Kymlička její koncerty pořádal v Ústí pravidelně. Jenže paní Hana, vzhledem ke svému vysokému věku, se rozhodla, že už bude koncertovat jen v Praze.

Ale to by nebyl Zdeněk Kymlička, aby ji ztratil v hledáčku. Viděl někde plakát, že hraje i mimo Prahu, a chtěl oslovit jejího manažera ještě jednou, aby do Ústí přijela. Nejlépe příští rok, na počest svých osmdesátých narozenin. Když jsem se při úterním rozhovoru na její koncert zeptal, slíbil, že jí hned zavolá. Když mi posléze v pátek vracel autorizovaný text, nadšeně hlásil: „Hana Hegerová do Ústí přijede ještě tento rok! A bude to v sobotu 5. září v ústeckém divadle.“ Povedlo se.
On sám ale říká, že ještě pár let s pořádáním akcí vydrží, ale pak si nechá jen dvě své libůstky. Ples všech Ústečanů a Ústeckou forbínu.

Další OTÁZKY ŠÉFREDAKTORA:

Zuzana Kailová, náměstkyně primátora

Hejtmanka Vaňhová: K politice mě přivedl prezident Václav Klaus

Berounský: Odsuzuji fotografy, co dělají modelky, jen aby jim rozepínali podprsenky

Pelc: Do první ligy postoupíme a hráči budou honit zajíce

Poledňák: Přemlouval jsem studenty s Chýlkovou a Rodenem

Rytíř: Z chemičky odcházím, protože se bojím slepoty

Řáha: Můžu být na lihovar hrdý. Takové fabriky se nebourají buldozerem

Petr Gandalovič: Kauza Velrybář byla vyháněním čerta ďáblem

Čaloun: V hokeji mě nejvíce zabolel odchod z Ústí

Starosta Vlastimil Žáček: Jsem žralok, primátora bych zvládl dělat

Jsem ústecký patriot, ale politika mě netáhne

Madar: Děkuji za druhou šanci. Za Alkohol se stydím

Jaroslav Kubín: Nemám sílu pokračovat dál

Jan Vrba: Oženil jsem se s Větruší a také s ní zestárnu

Odcházející primátor Kubata: S pořádkem ve městě nejsem spokojený

Štván: Nejsem grafoman, jen mám na všechno názor

Hainzová: Lihovar nás neutahá!

Ředitel Činoherního studia: Peníze máme do června, pak asi skončíme

Z výtvarky jsem měl trojku. Nyní se mi nejlépe kreslí ti, co jsou baculatí, nosatí a ušatí

Nyní ladím formu na půlnoční mši. Stavte se

Nevena Černohorská: Jsem obarvená a temperamentní cikánka

 Doubrava: Pro rady si ke mně chodil Hanusch z Chlumce

Dejte mi dva miliony a nechám vám zmizet vagón, stejně jako Copperfield